Tak nevím. Podle dnešní Rovnosti, prý Prahou uražený Kapický přijde obšťastnit Brno. Zpráva říká.
Primátor Onderka jedná s významným světovým architektem o výstavbě dvou až tří objektů. Jedním z nich bude pravděpodobně výšková budova.

Kaplický si myslí, že k Brnu progresivní stavební styly již tradičně patří. „Brno bylo vždy bastionem moderní architektury,“ říká Kaplický a zdá se, že spolu s brněnským primátorem budou chtít tuto tradici do Brna vrátit. „Jednáme v Brně minimálně o dvou až třech stavbách,“ prozradil Kaplický s tím, že svůj brněnský projekt odhalí až na začátku příštího roku.

Nevím o ničem, co by město chtělo stavět, takže primátorova jednání o dvou až třech objektech na mne působí jako zpráva agentury Toilettennachrichten. Ale co, je přece okurková sezona, tak o čem psát, že.

Je pravdou, že proces výstavby je v rukou developerů a soukromých investorů. A ti si asi své architekty najdou sami. Však taky tato zpráva způsobila v místních archálských kruzích pozdvižení.

Kaplického architektonický styl se příliš nelíbí jednomu z předních brněnských architektů Petru Hrůšovi. „Kaplický je v architektuře šoumen, který zastává revoluční názory. Tíhne k designovaným stavbám, které přitahují širokou veřejnost,“ říká Hrůša. Také šéfredaktor architektonického časopisu ERA 21 Osamu Okamura se v dnešní Rovnosti diví:

Kaplický musí nejdřív vyhrát

Architektura, více než co jiného, dokáže poskytnout kulturní obraz města. A to již při prvním letmém kontaktu. Na rozdíl od hudby, literatury či výtvarného umění se s architektonickými díly setkávají každodenně jak obyvatelé města, tak náhodní návštěvníci. Před architekturou prostě není úniku. Platí to současně jak pro stavby výjimečné kvality, tak tím více i pro ty nekvalitní a špatné.Historické jádro města Brna se nemůže dost dobře srovnávat s mnoha dalšími našimi městy co do výjimečnosti památkového fondu, ale můžeme říci s jistotou, že si vybudovalo světové renomé svojí architekturou meziválečnou, moderní. Od velkorysého výstaviště a výstavní obytné kolonie Nový dům, přes kavárnu Era, café Savoy, hotel Avion či architektonický skvost, vilu Tugendhat.

Spojení se světem

Tyto všechny nás spojovaly se světem. A mohly by i dnes, pokud by většina z nich dnes nebyla v žalostném stavu. Přesto jsou vyhlídky spíše optimistické, moderní ozvěny pulzující atmosféry dob minulých dokázaly nastartovat současnou brněnskou architektonickou scénu, která dala vzniknout široce oceňovaným stavbám jako knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity či plaveckému bazénu na Kraví hoře.
Další kvalitou Brna je, že investorem mnohých z těchto výjimečných a kvalitních staveb je veřejná samospráva či jsou zaplaceny ze státního rozpočtu. A jako takové většina z nich vyšla z veřejných architektonických soutěží. Architektonické soutěže jsou jediným nástrojem, který nutí autory k maximálnímu intelektuálnímu výkonu při současném zohlednění nákladů na stavbu.
Odborníci z architektonických kruhů si všimli, že nejhorší výsledek z veřejné architektonické soutěže, ve které se soutěží o návrh a myšlenky, je vždy lepší než nejlepší výsledek obchodní soutěže, ve které se soutěží pouze o cenu a motivace k intelektuálním výkonům je proto nulová.
Pro ilustraci výsledků stačí pouhé srovnání výše uvedených staveb vzešlých z architektonického či urbanistického klání, s katastrofálními výsledky současné úpravy náměstí Svobody či právě dostavovaného Justičního paláce. Není potom divu, že takové akce pověst města výrazně poškozují, a to nejen před odborníky, ale i před běžnými lidmi či možnými investory. Ti totiž bedlivě sledují právě kulturu podnikatelského prostředí.
V této souvislosti je možné chápat přání brněnského primátora Romana Onderky zadat velkou veřejnou zakázku z veřejných peněz přímo soukromé firmě architekta Kaplického jako krok zpět.

Jde o princip

Tím vůbec nezpochybňuji kvality architekta, které by jistě vydaly na celou stranu textu, ale jde o samotný demokratický mechanismus výběru toho nejlepšího férovými prostředky. Tedy, přeji Brnu více veřejných architektonických soutěží a panu architektu Kaplickému více vítězství v nich!

Autor je šéfredaktorem architektonického časopisu Era 21.