Volby "naštěstí" dopadly tak, že ani Mirek Topolánek z nich neudělá vítězství

, byť má a bude mít tendenci svalovat vinu na krajské reprezentace ODS, které se distancovaly od pražského vedení a nepojaly volby celostátně.
Základní příčina volební porážky je však jedna jediná: velké zklamání příznivců pravice z reálné každodenní vládní politiky ODS. Ta se totiž zásluhou minulých parlamentních volebních výsledků v kombinaci s mocnou touhou "si zavládnout", tedy sestavit vládu téměř za každou cenu, a z toho vyplývajícího následného vládnutí jak koaliční partneři (a jejich frakce a jednotlivci) a přeběhlíci pískali, velice, převelice vzdálila přirozenému očekávání voličů ODS. A ti si logicky kladli otázku: tak, ksakru, kdo tady vlastně vládne? Bursík? Zubová? Hovorka? Pohanka s Melčákem? Kuchtová? Raninec? (Jistě znáte stejně jako já ve svém okolí spoustu lidí, kteří Vám to úpřímně řekli, včetně toho, že poprvé ODS volit nebudou).
Chvílemi jsem si dokonce říkal, že Václav Havel vlastně ani nepotřebuje po sto padesáté šesté iniciovat vznik nové strany "pravdy a lásky", že Josef Zieleniec nemusí mluvit o "rozkročení" ODS (čti: posun k "nepolitické politice"), neboť to Bursíkotopolánek každodenně dělá za ně. A Respektu a obdobným mediím se to z pochopitelných důvodů často docela zamlouvalo, stačí nahlédnout...
(Ze stejné příčiny s opačným znaménkem se to ovšem nezamlouvalo ani levicovým voličům Zelených a Bursík zákonitě dopadl obdobně).
Z této základní příčiny se pak odvíjelo vše ostatní: daňová reforma - nereforma, zdravotní reforma - nereforma, šetření na jedné straně a plýtvání na straně druhé, vždyť koaliční kompromisy učinily ze všeho bezzubou parodii na nezbytné reformy a uvnitř ODS logicky nastartovaly nemalé pnutí.
Navíc neskutečná, hloupá politická i věcná chyba, totiž započít reformu zdravotnictví zavedením poplatků, když na skutečné reformní nezbytnosti nebyla společná koaliční politická vůle, a tak učinit z této v podstatě okrajové záležitosti hlavní politické populistické téma, za to nezbytně musel přijít pořádný trest. (Na toto téma jsem nakonec napsal spoustu kritických textů.)
Cesta k nápravě je ovšem jen jedna jediná a příliš analyzovat, spekulovat a okecávat netřeba : poctivý návrat k ideovým kořenům ODS, k poctivé pravicové politice, a to s lidmi, kteří tolik netouží po tom "co nejdříve si alespoň na chvíli zavládnout" , ale trpělivě ciselují program a budují týmy schopných lidí, aby byli dokonale připraveni, až přijde jejich čas.
Ovšem to, že Mirek Topolánek promptně oznámil, že opět hodlá kandidovat na předsedu ODS, mne jen utvrzuje v tom, že příčiny porážky bude vidět všude jinde, jen ne u sebe....Jakže to zněla ta sms Václava Klause po Topolánkově zvolení...?

A ještě jeden postřeh: v okamžiku nebezpečí či silného znejistění voličů (a je lhostejno, zda světovou finanční krizí nebo zprávami o zavření dvou skláren a propuštění stovek lidí na dlažbu) se najednou opět projevuje klasické pravolevé rozdělení společnosti, žádné třetí cesty. Takže na všechny ty řeči o konci pravicového a levicového vidění světa, tak populární mezi hledači třetích cest, můžeme naštěstí zapomenout. Viz výsledky Kocába, Ilnerové, Klenera a dalších v senátních volbách a různých těch seskupení ve volbách krajských....

Velmi mne nadzvedl rozhovor Milana Uhdeho s Renatou Kalenskou v sobotních Lidovkách, točící se kolem udání M. Kundery, a spousta dalších obdobných rozhovorů a komentářů, jimiž se jako červená nit táhne: Nesuďte, tehdy byla jiná doba! A byla to těžká doba, plná strachu!
Což skutečně byla, ovšem byla taková také velkou zásluhou soudruhů Kunderů, Uhdeů, Kohoutů a dalších intelektuálů, kteří fanaticky věřili a aktivně sloužili tehdejší bolševické chátře! A této spoluzodpovědnosti za tu nejhorší dobu let padesátých se žádnými řečmi a slovními obraty nezbaví!

http://www.viditelnymacek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=new