ODS prohrála krajské i  první kolo senátních voleb na celé čáře. O důvodech tohoto debaklu budou jistě mluvit různí aktéři různě.

Vítězná ČSSD to jistě bude chtít veřejnosti prodat především jako svůj triumf nad zdravotnickou reformou, tu a tam přisadí jistě i něco spekulací o podezřelém propojení některých exponentů ODS s nekalými kruhy – budou padat jména Kubice, Sekyra, Mrázek… Šéfové ODS, zejména předseda Mirek Topolánek, od první chvíle, kdy vešly ve známost volební výsledky, se stále snaží mlžit a poukazovat na absolutní, nikoli poměrné počty voličů, odvolávat se na předchozí volební prohry sociálních demokratů a podobně. Ztrátu všech hejtmanství podal předseda ODS jako drobné klopýtnutí na vítězné cestě za modrými zítřky. Prohlásil, že koaliční projekt dnešní vlády má před sebou ještě dva roky, aby veřejnost přesvědčil. Jako by veřejnost nedala už nyní, po uplynulých dvou letech tohoto „projektu“, dostatečně jasně najevo, co si o něm a jeho protagonistech myslí.

Skutečný důvod prohry ODS v těchto volbách tkví totiž právě v onom „koaličním projektu“. Když v roce 2006 ODS přesvědčivě vyhrála parlamentní volby, stalo se tak po čtyřech letech velmi klopotného vládnutí podobně nesourodého „koaličního projektu“, který splácal Vladimír Špidla s lidovci a Unií svobody s cílem očistit se od dědictví velké koalice alias opoziční smlouvy, a doslova za každou cenu vytěsnit ODS od sebemenšího kousku moci. Důvodem vzniku Špidlovy koalice tak nebyla programová sourodost koaličních partnerů, nýbrž jejich společná nechuť k ODS. Voliči v roce 2006 dali zřetelně najevo, že podobný způsob politického myšlení je jim naprosto cizí a dali ČSSD červenou kartu. Zvítězilo očekávání, že podobná nemorální, nefunkční a účelová koaliční plichta se už pod vedením vítězného Topolánka nebude opakovat.

Co však nastalo: Topolánek sestavil menšinovou vládu, v podstatě podle očekávání svých voličů. Jenomže se skoro ani nepokusil získat pro ni důvěru v Poslanecké sněmovně. Ukázal tak veřejnosti takzvaně dobrou vůli, aby následně zvítězil takzvaně selský rozum, tedy koalice s lidovci a Zelenými. Jenomže i tato koalice už skoro dva roky vládne jen díky tomu, že ji ve Sněmovně drží dva přeběhlíci – Melčák s Pohankou. Ještě nikdo se nikdy nepozastavil nad tím, proč Topolánek podobně – tedy zákulisní dohodou – nevyfutroval svou první vládu z podzimu 2006. Jedna odpověď mě napadá: protože nechtěl. Koaliční vládnutí je pro něj z mnoha důvodů jednodušší:  jako nejsilnější strana koalice si může snadno přivlastnit veškeré úspěchy, zatímco neúspěchy má na koho svést. A hlavně má výmluvu, proč neplní program ODS – přece proto, že je v koaličních kleštích! Přitom právě neplnění programu  je hlavní příčinou nynějšího volebního fiaska ODS.
Strana slibovala rovnou patnáctiprocentní daň. Ta není, naopak, její tvůrce Vlastimil Tlustý byl Topolánkem zcela vyzmizíkován, nejprve z vlády, a pak od posledních zbytků vlivu.
Strana slibovala větší podporu střednímu podnikání. Opak je pravdou: ODS, úplně stejně jako před ní ČSSD, si nejlépe rozumí s obřími, zpravidla polostátními podniky typu ČEZ, jejich často nemravné podnikání plně podporuje a před veřejností značně nevěrohodně obhajuje.

ODS slibovala odstátnění kolosů jako je Pošta, České dráhy, Aerolinie, distribuce energií… O nic z toho se ani nepokusila. Naopak, svým nečiněním jen podporuje monopolní chování těchto firem.

Strana slibovala průzračnější sociální systém, který nebude štědrý plošně, nýbrž adresně, který nepůjde tak snadno zneužívat. Opět nenastal ani náznak pokusu o nějaké kroky v tomto směru.
Strana slibovala zdrženlivost v procesu evropské integrace, snahu o větší emancipovanost a obhajobu českých zájmů. Opak je pravdou. ODS předčí ve svém praktikovaném eurokonformismu i sociální demokraty, a to už je co říct. Zahradilovy bruselské pokusy o vytvoření kritické platformy troskotají na Topolánkově přítelíčkování s šéfy dominantních evropských lidovců. Zatímco lisabonská smlouva skončila svůj život na irském „ne“, naši reprezentanti se stále víceméně tváří, jako by se ještě dala exhumovat a vnutit Evropanům jako recept na jejich budoucí poslušnost.
ODS byla stranou Václava Klause. On ji založil, on jí vtiskl charakter a smysl. On byl tvůrcem její ideologie. Po jeho zádech se většina dnešních potentátů této strany vyškrábala k funkcím a kariérám. Dnešní ODS se však tváří, že Klaus neexistuje, pro stranu je přítěží a předsedovi Topolánkovi slouží leda jako terč pro osobní vendettu za dávnou esemesku o falešném a prázdném Topolovi.

Nic z toho, čím ODS získala své voliče před dvěma lety, dnes už neplatí. Proto to byli právě voliči ODS, kteří jí způsobili letošní debakl: k volbám totiž prostě nepřišli.

http://www.ceska-media.cz/article.html?id=259495