Takřka osm let jste byl předsedou ODS, v letech 2006 až 2009 premiérem. Nestýská se vám po politice?

Ta práce mě vždy bavila, což byla moje silná stránka. Jako správnému workoholikovi mi tedy po odchodu chyběl ten šílený pracovní rytmus. Měl jsem obrovský problém, jak se dnem naložit. Z toho jsem se musel dostat. Našel jsem si tedy jinou hračku, jinou aktivitu. A dnes jsem pevně rozhodnut se do politiky nevrátit. Tu kapitolu beru jako uzavřenou. Spíše než stesk po něčem mám občas pocity nedodělané práce a polemizuji sám se sebou o chybách a o tom, co mě mrzí. Jde o personální chyby, mrzí mě, že jsem nedokončil některé věci, které jsem dokončit mohl. Vadí mi, že jsem nebyl důslednější. Že by se mi ale stýskalo, že bych v této vládní konstelaci viděl někde své místo, tak to ne. Sám sobě jsem slíbil, a myslím si, že je to tak správné, se do té současné politické situace neplést. Novináři často nálepkují bývalé předsedy, že se snaží něco ovlivnit, urvat ještě kousek krajíce nebo se vrátit. To není moje ambice. Nicméně my dva jsme si slíbili už hodně dávno, že spolu tento rozhovor uděláme. Jsem člověk, který drží slovo. Přesto se mi do rozhovoru, přiznávám, moc nechce, tak ho s vámi udělám, protože dodržet slovo je pro mě důležitější než okamžitý prospěch.

Přece jenom si ale otázky týkající se politiky neodpustím. Jak se díváte na současnou situaci v ODS?

Všichni mi zakazovali vtipkovat. Mám ale humor rád a rád ho používám jako paralelu. Což udělám i teď. Existuje starý politický vtip. Státník, kterého zařízli, předává moc druhému, novému. Říká mu, nemám tě sice rád, nebudu ti radit, ale dám ti dvě obálky. Až se dostaneš do prvního velkého problému, otevři první obálku. Až se dostaneš do obrovského problému, otevři druhou obálku. Přijde první krize, nový státník otevře obálku a tam je napsáno: sveď všechno na mě. Tak to udělá, ono to funguje a jede se dál. Přijde druhá velká krize, otevře druhou obálku a tam je napsáno: připrav dvě obálky. Tento vtip na současné vedení ODS funguje jinak. Oni tu první obálku, kdy vše svedli na mě, bohužel vyplýtvali už před první krizí. Až přijde ta opravdová první velká krize, která může nastat po podzimních volbách, tak se obávám, že těmto lidem zbývá jenom druhá obálka.

ODS se dnes potácí na 20 procentech preferencí. Vidíte recept, jak tento trend zvrátit?

Myslím si, že ODS se dnes musí zbavit několika mýtů a legend, které si namlouvá. ODS také žije trochu ve strachu o budoucnost. Strach mají všichni komunální představitelé, ty tisíce lidí po celé republice, kteří mohou přijít o svá místa. Strach mají lidé z atmosféry, která je v ODS. Všichni jsou strašně vážní, všechno a sebe prožívají, vytratila se nesnesitelná lehkost bytí a nekašírovaný étos.

Jaké mýty v ODS máte na mysli?

První nebezpečný mýtus je, že odstraněním Topolánka dosáhla ODS ve volbách maxima, že se mnou by dostali méně. Všechny průzkumy naopak potvrzují, že po mém odchodu poklesly preference z 25 na 20 procent. Důkazem, že jde o mýtus, který ostatně rády opakují takzvané "nové" tváře ODS jako Němcová a Sobotka, je, že preference dále klesají. Vidím to jako nebezpečné i v kontextu narůstajících preferencí TOP 09. ODS hrozí, že ztratí nejenom fakticky, ale také v myšlení lidí pozici strany, která zastaví levici. Jakmile tuto nálepku dostane TOP 09, ODS nebude mít šanci hrát roli hegemona pravice proti socialistické politice a bude dále klesat. Dalším mýtem je rozdělování na čisté a špinavé. Jednou věcí je, že kmotři jsou problémem, a to nejenom ODS. Stranu ale může sežrat zevnitř, že tuto nálepku nyní dostávají i nepohodlní a tzv. dobrý kmotr může být prohlášen za čistého. Do mýtu o "čistých a špinavých" patří i boj současného vedení s Prahou.

Právě s pražskou ODS jste ovšem měl velmi vyhrocené vztahy i vy.

Přes všechny rozpory jsem si nikdy nedovolil takovým způsobem s Prahou bojovat, takovým způsobem se od ní distancovat a hledat tak příštího viníka případných prohraných voleb. Už to asi nebude moct být Topolánek, tak je tedy na řadě Praha. Není možné, aby se vedení ODS distancovalo od Prahy. Protože pravicová strana bez vítězství v Praze nemůže vyhrát volby v České republice.

Ještě se vrátím k vašemu varování, že TOP 09 se může stát hegemonem pravice. Jak by podle vás ve vztahu k této straně měla ODS postupovat?

V tomto případě budu hovořit o třetím velkém mýtu, který je třeba odstranit. Jde o mýtus o jakési poznané nutnosti bojovat s TOP 09. Největším soupeřem ODS musí zůstat ČSSD. Pokud se stane, a v některých komentářích už to zaznělo, že ČSSD označí za svého největšího soupeře TOP 09, tak ODS přestane být pro pravicové voliče hodnověrným oponentem levice. Voliči pak přejdou k TOP 09. Takový trend vidím jako smrtící. ODS na to musí reagovat, ale do toho už nebudu zasahovat.

První místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek se o vás už několikrát pozitivně vyjádřil, zatímco s vaším nástupcem Petrem Nečasem (ODS) je na kordy. Co tomu říkáte?

Neměl jsem jako premiér s Kalouskem vůbec jednoduchý život. Není ani pravda, že mě poslouchal, není ani pravda, že jsem mu ustupoval. Pravda je, že jsme museli všechny ty věci prohádat. Pak jsme si na to plácli. A na co jsme si večer plácli, to platilo ještě ráno. Platilo to navždy. Kalousek není jednoduchý partner. Pokládám ho za nejtalentovanějšího politika u nás. Je inteligentní, má, jak já říkám, ochotnické nadání, takže dokáže některé situace i zahrát. Což je pro politika velká výhoda. Na současné politické scéně je to jediný chlap. V politice je důležitý i partnerský vztah, a to i těch, kteří spolu soupeří. Musí být zachovávána určitá psaná a nepsaná pravidla. S Jiřím Paroubkem jsem strávil možná stovky hodin. Vadila mi opravdu jen jediná věc. Že dokázal změnit názor, posunout nebo porušit slovo, které jsme si dali.

Vidíte nějaké řešení půtek mezi Nečasem a Kalouskem?

Pokud Nečas s Kalouskem k sobě najdou cestu a začnou si věřit, že slovo, které si dají, platí, a že ho nebudou vzájemně zneužívat, tak to bude fungovat. Do té doby je to souboj, který zaměstnává je samotné, vládu, naprosto falešně i veřejnost a média a svým způsobem odvádí pozornost od skutečných problémů. Před tím bych varoval. Nervozita ODS z TOP 09 je vidět strašně silně a já si myslím, že to není v tuto chvíli dobře. Pravda je, že Nečas a Kalousek ve smyslu vnitřního založení k sobě mají nepoměrně dál, než jsem měl s Kalouskem já. Ale jsou to politici, je to jejich práce a oni jsou povinni hledat nějaký modus vivendi. To, že jsme s Mirkem Kalouskem přátelé, s tím vůbec nesouvisí.

Jaký je váš názor na koaliční vládu ODS, TOP 09 a VV po třech měsících od sněmovních voleb?

K současné vládní garnituře se nechci vyjadřovat. Řeknu něco jiného. ODS postupem před volbami umožnila fakticky destrukci systému, který zde přirozeně vznikl, a to je systém dvou velkých stran. ČSSD je nyní rozdělená, rozštěpená, s velmi bouřlivým, kvasícím procesem uvnitř, přestože vyhrála volby. ODS tvářící se velmi vítězně, ovšem po fatálně prohraných volbách, s tápajícím vedením. Do toho zde jsou nastupující nové struktury, o kterých nikdo nic neví, nikdo neví, jak se zachovají. Mám z toho velmi smíšené pocity, dál to nechci komentovat.

Ještě k tématu vláda. Rád vyjmenováváte, co se vám v pozici premiéra povedlo, ovšem za vaším kabinetem zůstala pachuť tzv. justiční mafie.

Je velkou a poměrně zločinnou mystifikací označení části justice za tzv. justiční mafii. Pokládám jiné osoby za ty, které dlouhodobě destabilizují českou justici. Jsou to shodou okolností tři ženy, jedna se jmenuje Benešová, druhá Brožová a třetí Wagnerová. Každá sedí někde jinde, ale myslím si, že jejich negativní vliv na justici je daleko zřetelnější. Pokud jde o Čunkovu aféru, která se tématu týká, tak připomínám, že musel z mé vlády na můj nátlak po krátké přestávce, kdy se vrátil, nakonec úplně odejít. Do samotné kauzy jsem přitom nikdy nezasahoval, trval na rychlém vyřešení a principu padni komu padni. Pro vládu to bylo nepříjemné a politická objednávka opozice zřejmá. Počáteční fáze vyšetřování i dozorování na severní Moravě nebyla dosud vysvětlena a tam je také zárodek celé aféry. Justiční mafie je virtuální blábol.

Pokud jde o vztahy v ODS, obrátili se k vám všichni zády, nebo i v těch "vyšších" stranických patrech nějací přátelé zůstali?

To mi připomíná další mýtus, že se o mě někdo stará, něco mi nabízí. Za celé ty měsíce od března mi nikdo ze současné ODS nevolal. Na druhou stranu mi zůstala celá řada přátel, kteří se mnou čile komunikují. Nejde o žádné konspirační schůzky nebo vytváření frakcí. Jsou to lidé, kteří se jenom chovají slušně ke svému bývalému šéfovi, zůstali mi loajální. Musím říct, že někteří jsou kvůli tomu trošičku a někteří i hodně ostrakizováni, ale to asi patří ke každé nové moci. I k "nové" ODS.

Když už jste zmínil ono postarání, jak to vypadá s vaší snahou získat pozici v mezinárodní instituci?

Když jsme na ministerstvu zahraničí tuto možnost před zhruba čtyřmi měsíci objevili, tak jsme na tom začali intenzivně pracovat. V tuto chvíli proběhne z české strany zřejmě faktický návrh nebo nominace. Znamená to lobbing jak české diplomacie, tak samozřejmě mou osobní prezentaci. Pozice je pro ČR zajímavá, protože takovou ještě neměla. O nějakou výraznou podporu nestojím, ale dnešní garnitura by to neměla blokovat. Premiér, ministr zahraničí a ministr průmyslu a obchodu. Ti jsou důležití. Petr Nečas slíbil, že v té věci bude postupovat aktivně a pozitivně. Budu potřebovat podporu některých zemí, velmi významně. Pokud se toto podaří, není vyloučeno, že ČR tuto pozici získá.

O jaký post jde konkrétně?

Jedná se o vedení celosvětové organizace na bázi OECD, která vznikla v 70. letech po ropných krizích. Je to Mezinárodní energetická agentura. Pozice se obsazuje příští rok na podzim, takže je to dlouhodobější proces. Pro mě je to oblast, která navazuje na mou předchozí činnost, a to jak v profesním, tak politickém životě. Beru to jako výzvu. Pokud bude naplněna, tak to budu brát jako vítězství české diplomacie i mé osobní. Pokud nebude, tak jako člověk, který celý život výzvy přijímal a dokázal se vyrovnat jak s prohrou, tak, a to je někdy složitější, i s výhrou, to jistě unesu.

V pozici premiéra, a hlavně šéfa Rady EU jste navázal kontakty s řadou zahraničních politiků. Zůstaly vám tyto vazby, nebo platí: sejde z očí, sejde z mysli?

Samozřejmě že ti lidé dnes respektují nové vedení českého státu. Nicméně ty vazby vám zůstanou. Bude to znít trošku ješitně, ale do Evropské rady jsem se zapsal. A to nejenom některými výroky, ale také přístupem. Většina těch státníků to ví dodnes, takže mám velmi osobní vztahy k celé řadě z nich včetně eurokomisařů a hlav států. S předsedou Evropské komise Barrosem jsem se setkal během prázdnin. Dokonce mi někteří, spíše z východní Evropy, říkají, že se musím vrátit. Na to odpovídám, to po mně nechtějte, to už je passé.

Mezinárodní instituce je věc budoucnosti. Čemu se věnujete v současnosti?

Jde především o energetiku. Dám příklad. My máme naplňovat závazné cíle v obnovitelných zdrojích a snižování emisí. Všichni pochopili, že to není správná cesta, fotovoltaika nám destruuje energetiku, komplikuje přenos, zdraží cenu energie. Nicméně ty cíle naplnit musíme, zavázali jsme se k tomu, minimálně do doby, než bude jádro uznáno za bezemisní zdroj. Pro ČR je to převážně cesta využívání biomasy, bioplynu. Vyhledávání těchto příležitostí, financování, nasazování technických prostředků a vše okolo, i to je jedna z činností, kterou budu dělat. Například. Jedna z firem, se kterou spolupracuji a kterou jsem spoluzakládal, se orientuje na výstavbu ropných terminálů. Je evidentní, že v ČR se jich moc nepostaví, je to spíše činnost v zahraničí. Znamená to moji práci nejen tady, ale právě i za hranicemi. Budu také učit, zabývat se svými koníčky, což je dnes také a konečně můj syn Nicolas. Mám dluh i vůči ostatním dětem. Už nyní je můj kalendář plný, je už téměř na parametrech jakéhosi volného premiérského programu, takže jsem spokojený.

Hojně se spekuluje o tom, zda si vyděláte dost peněz na to, abyste mohl třeba jet na dovolenou v Toskánsku. Prozraďte, jak jste na tom finančně?

Jsem na tom finančně hodně dobře. Nikdy jsem na tom nebyl špatně, podnikat jsem začal už v roce 1991. Nyní je moje situace výrazně lepší, je ale pravda, že musím pokrýt celou řadu režijních nákladů. Moje práce se teprve rozjíždí, takže až budu muset platit kancelář a další věci, tak to bude trochu natěsno. Ale určitě vydělávám víc než jako premiér. Nežiji si nyní špatně, ale je to zaplaceno poměrně tvrdou prací.

Neodpustím si otázku týkající se vašeho chování k bulvárním fotografům. Nedávno jste se opět na ně jemně řečeno rozčílil. Proč vás to stále tak dráždí?

Právo na soukromí garantované ústavou je mi odpíráno řadu let. Žádné soukromí nemám. Už nejsem veřejná osoba a nikdo nemá právo mi do něho zasahovat. Po tři čtvrtě roce jsem seděl v kavárně u mého bydliště se svou sestrou, jejím manželem a dětmi, u čehož nás permanentně fotili. Chodí po našem domě a ptají se sousedů: Tak co, Talmanová, už se odstěhovala? Už několik let otravují a v podstatě šikanují moje děti. To mi připadá totálně za hranou. Nechci nic jiného, než aby mi dali pokoj a nechali mě normálně žít. Souvisí to s celkovou společenskou změnou, kterou přinesly i volby.

Počkejte, jak souvisí otázka focení a soukromí s celkovou společenskou změnou?

Permanentně se vytváří třídní nenávist mezi tzv. bohatými a tzv. chudými. To nevede dobrým směrem, protože to vytváří další pnutí ve společnosti, která prospívají jenom různým černobílým jednoduchým řešením, a takovým silám, které je reprezentují. Tzv. bohatí platí pořád progresivní daně, daleko vyšší zdravotní pojištění, za které nedostávají adekvátní službu. A nyní mají platit vyšší dopravní pokuty. Pokud by to vedlo tímto směrem, tak se ptám, jaký bonus dostanou tito lidé za tyto určité diskvalifikace? Říkám ano, pane Bárto, jestli to chcete zavést, tak se vracíme k něčemu, co se nazývalo majetkový cenzus. Ať volí jen lidé, kteří platí daně. Ať mají počet hlasů podle hodnot, které přinášejí do společné kasy. Je strašně populistické vytvářet náladu "zkásneme ty bohaté", a přitom nevidět druhý pól, tedy to, jak dlouho budou schopni unést všechny vyšší platby. Vyšší pokuty pro tzv. bohaté jsou brutální populismus, který tady předtím nikdy nebyl a nedopouštěl se ho ani můj největší soupeř Jiří Paroubek. Voayerství médií, reality show, digitální, nekontrolované šílenství bulváru, populismus, cílené mystifikace a redukce politiky na politický marketing vedou nejen v Česku, ale obecně v tzv. západní civilizaci do, no víte kam. Do pekel.

Vaše manželka Lucie Talmanová kandiduje na Kutnohorsku do Senátu. Budete jí pomáhat v kampani?

Hodně jsme se o tom bavili, ale protože je to kontraproduktivní a vypadalo by to, že se chci vracet do politiky a přes její kandidaturu zviditelňovat, tak jsme se nakonec rozhodli, že se nebudu aktivně kampaně účastnit. Je pravda, že jsem se podílel na přípravě. Mám svoji práci, navíc Nicolas bude v ostré kampani šest týdnů bez maminky, takže se budu muset s babičkou podělit o péči o něj.

Poslední otázka, nechystáte se po vzoru svého dlouholetého rivala Jiřího Paroubka sepsat knihu pamětí?

Byl jsem i po volbách házen do jednoho pytle s Jiřím Paroubkem, který na rozdíl ode mě komentoval úplně všechno, a označen za člověka zapšklého a zhrzeného, napadajícího svou bývalou stranu. Přestože jsem se vystříhal až na absolutní výjimky jakýchkoli komentářů. Půl roku ovšem považuji za dostatečnou karanténu na to, abych mohl taky něco říct. Nemyslím si ale, že to někoho zajímá. Lidé pravdu nejenom že nechtějí slyšet, ale ani jí nevěří. Pravda je v politice někdy natolik odlišná od toho, co je v médiích, že bych vypadal jako totální pitomec, kdybych měl tendenci popisovat například prezidentskou volbu nebo jak to vlastně bylo s mým pádem. S nadsázkou říkám, že kdybych začal psát paměti, tak zhruba tak ve čtvrté kapitole by mě někdo nechal zastřelit. Takže se knihu psát nechystám, ačkoliv jsem od několika nakladatelství dostal nabídku. Mám už řadu let touhu popsat 70. a 80. léta z pohledu mladého muže, protože jsem prožil celou řadu věcí. Nemám na to zatím čas. Určitě se budu chtít nyní věnovat spíše odborné problematice v energetice a zahraničně bezpečnostní politice. Nebude to tedy populární pohled do zákulisí české politiky. Na to ještě není správný čas a možná ani nikdy nebude.