Editorka Rovnosti tentokrát naprosto přesně. Jenom ještě drobnost. Ve své kritice pořadatelů zapomněla dodat, že jejich plakáty zasvinily Brno černým výlepem. Ale to už je u těchto akcí téměř zvykem.

Bouře odnesla festival Creamfields během několika minut. Déšť zaplavil pódia, zničil techniku, vyřadil z provozu všechno elektrické a dohnal k zoufalství tisíce lidí.Podle informací, které od našich redaktorů přicházely během sobotního večera a noci, bychom ale měli být vděční, že se nestalo nic horšího. Tedy nic horšího, než že pořadatelé tragicky prodělali a možná ještě prodělají, pokud se nespokojení návštěvníci budou ohánět tím, že nevystoupily největší hvězdy, na které si koupili lístek.
Když se dá dohromady elektřina a voda, může vzniklý koktejl zabíjet. A když se chce několik tisíc lidí schovat v jednom stanu, není divu, že začnou omdlívat a jde opět o zdraví. To, co se stalo v sobotu na festivalu na břeclavském letišti, je poučné pro všechny podobné akce, kterých v poslední době přibývá jako hub po (letním bouřkovém) dešti. Víc lékařů, víc záchranářů, víc přístřešků, jasné únikové cesty z areálu, velmi dobře zorganizované parkování a příjezdové a odjezdové cesty. A hlavně krizový scénář, který je nutné všem pořadatelům a dobrovolníkům, kteří se na organizování akcí podílí, vštípit do hlavy. To je recept na pořádání každého letního festivalu. Pokud totiž děláte módní open air, musíte počítat s tím, že se nebe skutečně otevře. Třeba tak, jako v sobotu nad Břeclaví.
Je moc smutné, že festival Creamfields takhle skončil. Líto nám může být jak pořadatelů, tak návštěvníků. Ale je moc dobře, že nebyl nikdo vážně zraněn a nikdo nepřišel o život. Za to bychom měli děkovat všem bouřkovým božstvům, co jich nad břeclavským letištěm bylo.