Karel Pacner, dlouholetý novinář na svém webu www.karelpacner.cz 
Nepovinná  četba: GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ? NENÍ TO OMYL?
Ve své nové knize se známý americký autor bestsellerů Michael Crichton pustil do ekologů.Ekologové v čele s Al Gorem, kteří propagují myšlenku globálního oteplování, k níž přispívá svou činností člověk, dostali koncem roku 2004 nečekaně silného protivníka. Jejich argumenty vyvrací známý autor bestsellerů Michael Crichton v knize State of Fear, u nás nyní vyšla pod názvem Říše strachu.

V minulosti proslul Crichton tím, že ve svých novelách otevíral nové vědecké problémy, někdy i kontroverzní, nicméně vždycky neotřelé a zralé k naťuknutí. Stejně jako někteří autoři literatury faktu tím přispíval k popularizaci vědy v nejširší veřejnosti. Než začal psát jakoukoli knihu, důkladně prostudoval vědeckou literaturu. A názory, které potom vkládal svým hrdinům do úst, se nebál dokladovat odbornými studiemi, byť někdy, jako třeba v proslulém Kmenu Andromedy, smyšlenými. Tím se jeho příběhy blíží reportážím a na čtenáře neobyčejně působí. Jeho knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků a vyšly v nákladu přes sto milionů výtisků. Dvanáct z nich bylo zfilmováno, největší úspěch měl Jurský park.
Obdobným způsobem se tentokrát Crichton vydal do světa ekologů. Tři roky studoval prameny, než se pustil do vlastního psaní knihy.
V Los Angeles má být zahájena konference o náhlé změně klimatu. Její pořadatelé z organizace NERF chtějí přesvědčit svět, především pak americkou vládu, že hrozí globální oteplení, které způsobí celosvětovou katastrofu. Avšak několik dnů před jejím zahájením zpochybní hlavní sponzor miliardář George Morton v podivném projevu její význam a odnímá jí finanční podporu, vzápětí při automobilové nehodě umírá. Mortonova právníka Petera Evanse zatáhne vládní agent profesor John Kenner do pátrání po podivných okolnostech, které chystanou konferenci doprovází. Létají po celém světě, protože přišli na to, že ekoteroristé chtějí uměle vyvolat několik přírodních katastrof, jejichž nenadálý příchod by měly teze o globálním oteplení podpořit, a oni jim chtějí zabránit.
Crichton vypráví tento příběh v krátkých kapitolách, které vypadají jako scénář filmu. Občas je prokládá rozsáhlým poučováním a grafy z odborného tisku. Někde je však tahle výuka přespříliš rozsáhlá, takže se nic nestane, když ji čtenář přeskočí. Bohužel autor si libuje v protahování dobrodružných cest, až do únavnosti. Kdyby neměla kniha takřka 600 stran, ale byla o třetinu kratší, četla by se s větším gustem – jako legendární Kmen Andromeda.
Po beletristickém vítězství pravdy nad lží připojil Crichton ještě vysvětlení svého postoje k ekologii pod názvem Proč je zpolitizovaná věda nebezpečná. Připomíná dvě hypotézy z minulosti, které měly podporu politiků a myslitelů své doby, přesto nakonec vedly do pekel. První byla eugenika, učení o úpadku lidské rasy, kterou nakonec zneužili nacisté pro odůvodnění k vyhlazování Židů a „degenerovaných“ či „nezpůsobilých“ lidí. Druhou byly metody Trofima Lysenka na zvýšení zemědělské produkce, které podpořil vládce Kremlu Jozif Stalin, a zatratil genetiku. „Netvrdím, že globální oteplování je totéž co eugenika,“ říká autor. „Podobnosti však nejsou povrchní. A mám za to, že je potlačována otevřená a věcná diskuse o faktech a problémech. Přední vědecké časopisy se v redakčních článcích důrazně postavily na stranu globálního oteplování, na což podle mého názoru neměly právo.“
V USA se tato kniha, kterou nakladatelství vrhlo na trh v prvním nákladu 1,7 milionu výtisků, okamžitě ocitla na seznamu bestsellerů. Kritici ji označili za ekologicko či technicko politický thriller, jiní za dokumentární román. Řada z nich citovala nejen Crichtonovy výroky o klimatu, ale upozornila i na další prameny dokazující, že jsme spíše na počátku nové doby ledové a že u některých jevů není jasné, jestli je máme hodnotit kladně či záporně.
Samozřejmě vzbudila ostrou reakci ekologů. Není divu, vždyť v organizaci NERF se poznala mocná Greenpeace. A tu autor obvinil z manipulace s fakty a ze zamlčování mnoha závěrů výzkumů, které se nehodí k podpoře jejích utkvělých představ o globálním oteplování.
„Říše strachu neznamená začátek konce radikálního ekologického hnutí,“ napsal Joseph Bast do časopisu Capitalism Magazine. Veřejná podpora tomuto hnutí se už stejně snížila následkem různých nesmyslných předpovědí, které nevyšly, a zastaralé ideologie, která se dostala mimo politiku. Nicméně Bast se domnívá, že Crichton by mohl pomoci nastartovat nové ekologické hnutí, založené na vědeckém poznání a oproštěné od ideologie. Dr. H. Sterling Burnett z Národního centra pro politické analýzy připomněl, že klimatické modely mají opravdu daleko k tomu, aby jasně dokazovaly blížící se oteplení. Rovněž odborníci zajásali, že se konečně objevil člověk s ohromnou autoritou ve veřejnosti, který upozornil na manipulaci s fakty. Další dokonce označili globální oteplování za vtip nevládních organizací a zdůraznili, že čtenáři si nyní mohou udělat představu, proč USA nepodepsaly Kjótský protokol o snižování emisí oxidu uhličitého.
Crichtonova novela nepochybně vzbudí diskusi i u nás – se stejnými závěry jako v USA. A snad i tady přispěje k tomu, aby čtenáři zapochybovali nad některými zmanipulovanými představami o světě a aby i v budoucnosti se stali vůči hlasatelům některých pravd, které jsou spíše náboženskou fikcí, obezřetnější.
Český překlad Michala Prokopa je standardní. Není však jasné, proč se překladatel drží termínu „environmentální“, když u nás se běžně vžil výraz „ekologie, ekologický“.

Můj dodatek k odlehčení. I kdyby oteplovábní bylo, já ho v ítám. Podívejte, co je jeho výsledkem