Jako homo politicus sledující politickou scénu jsem se v poslední době ve svých komentářích odmlčel. Příčinou nebyly někteří diskutéři pod blogy jak mne mnozí kamarádi na FB podezírali, ale celkové zhnusení politickým vývojem.
Jako homo politicus sledující politickou scénu jsem se v poslední době ve svých komentářích odmlčel. Příčinou nebyly někteří diskutéři pod blogy jak mne mnozí kamarádi na FB podezírali, ale celkové zhnusení politickým vývojem.
Přesto dnes musím vylézt ze své ulity a hlasitě zvolat: "Bravo Klaus". Vůbec mne přitom nezajímá povyk různých rádobypolitologů, kteří ještě včera honili po dvoře kačera a kterých je plná veřejnoprávní obrazovka. Také pokřikování naší mediokracie mne naplňuje radostí. Připomínají mi povyk sněhuláka, kterému čurají na prsa.. Jejich osočování, prezidenta, že se plete do věcí do kterých by neměl, mi v kontextu projevu pana Falmera , (který mi nevím proč připomínal syfilitika Klému) přijde jako konání mimo mísu.
Prostě pan prezident si zavolal zlobivé kluky, vzal pomyslnou rákosku a některým asi trochu napráskal. Někteří možná i klečeli na hrachu v rohu. A je mi úplně jedno, co tam za zavřenými dveřmi upekli. Důležitý je výsledek. Rozhodně to bude podle mne ku prospěchu věci. Protože ta duševní onanie co se na mne linula v přímém přenosu z parlamentu z obrazovky mne přesvědčovala, že by opravdu mohlo být ještě hůř.
Vážený pane prezidente, děkuji za naději, že oranžovo-rudý sliz se bude nadále rozlézat pouze v budově parlamentu a opakovaně volám: "Bravo Klaus".