Hlody čtvrteční aneb miluji naše média


Ne každý novinář je nedouk, ne každý titulek je v rozporu s obsahem. Například takový Bohumil Pečínka je toho dokladem. V Reflexu napsal nádherný rozbor s titulkem "Proces s velezrádcem aneb o co v dnešní klausiádě běží".



 Právě říjen 1990 a následné děje (přeměna OF ve stranu, dělení OF) se staly na mnoho let definičním momentem pro celou českou politiku a podprahově fungují dodnes. Pocit ztráty moci byl pro celou politickou garnituru kolem Václava Havla, jež myslela, že je předurčena vládnout na dlouhá léta dopředu, tak frustrující, že ovlivnil celkovou podobu naší politiky. Nezdá se Vám to přesné? To, že se potom zblázní i osmatřicet senátorů je už jen důsledkem této frustrace. K tomu tématu se mi vyjádřil kamarád, který popsal příhodu ze svého života vztahující se k dnešku. "V roce 1968 jsem dostal konečně výjezdní doložku, abych mohl navštívit otce, který žil ve Stuttgartu. Do kapitalistického Německa jsem jel vlakem, prožil to drama, když vlak krokem projížděl zadrátovanými hranicemi, nechal si prohrabat tašku v které jsem nic neměl, byl jsem upozorněn, že i pitomá fotografie by mohla znamenat že mě na hranicích z vlaku vyhodí. V kupé jsme byli dva, já a o něco starší mladík. Moc jsme toho nenamluvili můj spolucestující si stále četl v nějaké německé knížce. Konečně jsme zastavili v Norimberku, kde na mne otec již čekal, podali jsme si na rozloučenou s mým spolucestujícím ruku a on mi řekl podivnou větu, která mi léta ležela v hlavě. "Ahoj jsi v podstatě poslední člověk s kterým do konce života mluvím česky, už se do té země plné křiváků nikdy nevrátím a tu řeč se budu snažit rychle zapomenout". Měl jsem ho trochu celou dobu za pitomce a to jsem po návratu domů do Česka zažil opravdu divné kotrmelce, normalizací počínaje. Teprve tento týden díky 38 lidmi zvolenými senátory jsem jeho větu a jeho rozhodnutí pochopil a začal litovat, že jsem se k němu před těmi léty nepřidal.“ Do kamene tesat. A nyní hups na pár titulků.

A zprávy o počasí: Málem jsem si chtěl ze samého jarního nadšení  jít umýt auto. To bych tomu dal. Protože to vypadá, že zase bude chcát. Soudím podle toho, že na protější střeše sedí holubi v pláštěnkách. Ale podle teploměru bude asi chcát tak nějak teple. Což je asi multikulturně správné. Ve večerních zprávách jsem se dozvěděl, že už vyletěly včely, protože se potřebovaly vykadit. Tak nevím, jestli jim to v tom dešti půjde. Na druhé straně to chápu, na mě když to přijde, tak taky letím.

A z mého života: K večeři jsem dostal květák s vejci. Ptal jsem se kamarádů na FB, jestli ho taky mají rádi. Prý jo, ale prý je to jediné jídlo, které je slyšet. Tak teda myslím, že fazolová polévka je na tom hůř. Tato definice se ukázala býti správnou, protože se mnou ani pes nezůstal a potácivým krokem s vyčítavým pohledem sešel o patro níž. S ohledem na fakt, že manželka večeřela totéž, nevím jestli si pomohl. Důsledkem manželčina pečlivého studia slevových listů Romlandu je seznam nákupu, který je mi uložen. Po jeho prostudování jsem se rozhodl ho doplnit o pár položek na které zapomněla. Například karton Plzní či třenou Nivu. Romadur jsem škrtl, protože v rádiu říkali, že má 20% tuku a syrečky jen 0,5. Takže smrad bude stejný, ale bude to zdravější.

A na Fejsbůku napsali:

A na závěr něco veselého:


A to je dneska všecko.


Vloženo: 7. 3. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)