Hlody víkendové aneb miluji naše média


Původně jsem dnes nechtěl psát nic, protože až na neuvěřitelnou taškařici a šaškárnu pořádanou panem Popelkou na Václavským Václaváku se nedělo celkem taky nic. Ale nakouknutí na zprávy ukazující pár stovek hlupáků, kteří se nechají zblbnout jinými hlupáky



 mne nakonec přece jen ke klávesnici posadilo. Přitom jsem se během dne dozvěděl, že podle odhadu šéfa Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka jsou na náměstí asi tři až čtyři tisíce lidí. Podle reportérky ParlamentníchListů.cz je na Václavském náměstí opravdu několik tisíc lidí. Zkuste si podle obrázku sami odhadnout kvalitu některých zpravodajů. Popelka. Kdo je to ten Popelka, co pořádá takové obskurní akce? Je to blábolil, který láká lidi k protestům do ulic a který chce svrhnout vládu, prezidenta a vytvořit "demokracii" bez politických stran. Určitě je možno nalézt na současném politickém milieu spoustu diskutabilních průšvihů. Aby však na náměstí zval lidi amatér, který myslí že svržením vlády vyřeší problémy současného světa se jen tak nevidí. To, že mu u toho asistuje senátor překřtěný Pitomio však už je zarážející. Opravdu si pan Popelka a ostatní moulové z vedení oné výzvy či Národní rady nebo jak si říkají myslí, že pár stovek lůzoidních jedinců svým pokřikem v ulicích může dosáhnout změnu režimu? A i kdyby to tak bylo, co bude následovat? Opravdu si někdo je schopen myslet, že svržením vlády a vládou bez politických stran nastane stav, že každý dostane hodinky s vodotryskem a pečení holubi budou každému bez práce lítat rovnou do huby? Perličkou pak budiž, že vypravený vlakový speciál byl naložen plnými 16 cestujícími. A tak jsem zvědav, jak se bude po tomto mimořádném úspěchu Popelky co se změnila na Hloupého Honzu vyvíjet další snaha aktivovat lůzu ke svržení stávajíciho systému. Protože jediné co vidím po svržení demokracie je buď ochlokracie (lůzovláda) nebo příchod diktátora. Doufejme, že to nebude některý z těch Hloupých Honzů které jsme shlédli. No a pojďme na pár titulků.

A u Hooka napsali: lesní školky dostaly zelenou, ovšem ne vod Lesů ČR, ale vod Ministerstva školství, jelikož prej pro vývoj dítěte je prospěšný, když svý nejmladší léta prožije v úzkým kontaktu s přírodou, tedy zavřený někde na Šumavě za plotem, přikurtovaný k malýmu smrčku, s věrným kolouškem po boku, a že takové děti, pokud to tedy přežijí, jsou zocelenější, otužilejší a odolnější, než ti jejich vrstevníci, co třeba zimu tráví ve vyhřívaných pokojích a já fakt nejdřív myslel, že je to nějakej kec, nějakej aprílovej žert, nějakej šprým či špás, nějaká nepovedená anekdota, zprzněnej gag a nedotaženej frk, ale vono ne a pak mi to celý docvaklo, protože ono to má logiku obrovskou a neúprosnou, protože jak jinak chcete přežít budoucnost, zhejčkaný a zpovykaný, to prostě nemáte šanci a v budoucnu přežijí pouze ti, co nevnímají horko a mráz, co stoicky snášejí bičování polárními větry, co se smějí bleskům a bouřím, co pohrdají strázní, svízelí a nedostatkem všeho, protože budoucnost, jak na ní v potu tváře usilovně pracujeme pod vedením našich znamenitejch zmrdů, bude něco nevídanýho a pokud chceme pro naše děti to nejlepší, pokud je chceme vybavit do života vším potřebným, pokud je opravdu, ale opravdu máme rádi, tou pravou rodičovskou láskou, jež hranic nemá, svlíkněme z nich nekvalitní hadry z Kenvella, zujme jim vietnamské Adidasky a nažeňme je nahé a nadšené do dětských lesních školek a nechme je, ať se adaptují, ať se zocelí a uvidíte, že jednou, až budou zarostlou českou kotlinou pobíhat s oštěpem a prakem, vzpomenou si na svý pracovitý rodiče se slzou v oku a s prudkým pohnutím mysli a já osobně jsem děsně rád, že nežiju v budoucnosti, že žiju teď, a i když je toho kolem mne posranýho moc, neměnil bych, neb mám takovej pocit, takový tušení, že naše přítomnost je selanka proti tomu, co teprv bude a nezávidím těm, co přijdou po nás....

A zprávy o počasí: Předpovědi o přicházejícím jaru se dle mne nenaplnily, protože jsem neslyšel ani jednu motorku. Ráno sice řvali nějací ptáci, obávám se však že to bylo chladem. Jediným znakem jara by mohlo být, že sníh skoro slezl, usvědčil spoluobčany, že celou zimu při venčení svých miláčků neplnili občanskou povinnost sběru exkrementů, protože když jdu s naším psem, vidím co krok to hovno. Doufejme, že to jaro fakt přijde a čerstvá tráva ten hnědej hnus schová.

A z mého života: Víkend jsem strávil sportem. Vleže na gauči jsem sledoval tenis. Tuto bohulibou činnost jsem přerušoval pouze přijímáním potravy vlastní a přípravou potravy pro psisko. Zvíře ani netuší, že pytel granulí které tvoří základ jeho stravy stojí roční hodnotu valorizace důchodu. To zasluhuje poděkování.  Díky vládo. Ten pytel vydrží tak 2 měsíce. Pak se s ním asi budu dělit o svoje žrádlo.

A na Fejsbůku napsali:

A to je dneska všecko.


Vloženo: 8. 4. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)