Hlody středeční aneb miluji naše média


Chcípněte komunisti, napsal někdy v roce 2009 neznámý autor na sídlo břeclavských komunistů. Ukázalo se, že čmárat nápisy na zeď není k ničemu. Nechcípli, ba ani nevymřeli. Naopak. Posilují.



Protože zdá se mají dost pomateného dorostu. A taky dost voličů - nostalgiků vzpomínajících na staré dobré časy, kdy sice museli držet hubu krok a zákryt a do ciziny se dostali leda tak k Balatonu a to ještě na poukaz ROH, ale vyhovovalo jim, že všichni měli stejné hovénko. A dnes jim vadí, že někteří co se starají mají víc.  Bojím se, že komunisti nechcípnou tak brzo, hlavně taky proto, že mají své kámoše ve své filiálce co se jmenuje ČSSD a která je drží při životě. Tvrdí ale, že přes všechny nedostatky měl minulý systém proti současnému základní přednost - ctil sociální práva lidí, bez nichž jsou ostatní lidská práva pouhou iluzí. "Naše cesta k socialismu je cestou demokratickou, cestou svobodné volby většiny. Jsme přesvědčeni, že na této cestě najdeme spojence, přemýšlivé občany, mladé lidi, kterým není budoucnost naší země lhostejná," praví dnešní komunisté v jakési své deklaraci. A tak si vzpomínám na tátův bonmot. Synu, neboj. Jednoho krásného dne půjdou komunisti do prdele. Táta se mýlil. Zatím to na to nevypadá. Protože národ prožívá krizi v nákupních centrech a rudochy do onoho místa  nemá kdo doprovodit. Proč tento úvod uvidíte hned z prvního titulku.

A u Hooka dneska napsali : Tak jsem myslel, že EU je ve své stupidnosti na vrcholu, ale ovšem jasně, nedocvaklo mi, že každý má v sobě touhu překonávat sám sebe, bořit hranice, posouvat, případně rozorávat meze, takže vznikl mediální projekt „Svatý týden s EU“, který není o nějakém žalmovém rozjímání, ale vo tom, že parta maturantů, kteří maj svaťák, se potácej zlitý městem, přesouvaj se z jednej knajpy do druhé a během tohoto týdenního tripu získaj mimo pohlavních chorob i spoustu infa vo Evropské unii, tedy jak EU funguje, kam se chce vydat, co ji trápí, kde má rezervy, kde přebytky a při tomto všem prožívaj nemalé osobní zvraty ve svých mladých, žánrově neukotvených životech a celé to podbarvuje romantický klavír pana Maláska, pouze na konci, kdy jedna z hlavních postav této psychedelické storky, maturant Oliver, zjistí, že mu na kožním diagnostikovali syfilis, zánět mozkovejch blan a horních cest dýchacích, zazní úryvek z Ódy na radost...

A zprávy o počasí: Přes den to vypadalo, že jaro klepe na dveře. Mezi mraky z nich občas krápalo, občas vylezl pepa. Ptáci na zahradě co si navykli na krmítko zlobně pořvávali a jeden hajzl mi dokonce po dlouhé době posral auto. A mamuš pravila, že bude třeba umýt okna. S ohledem na její nemocnou ruku tuším, co to pro mne znamená. Zítra koupím stěrku od Karchera co umývá skoro sama. Ovšem takovýhle pohled na mne nebude.

A z mého života: Dočetl jsem se, že člověk potřebuje třikrát víc sexu než práce. Ideální prý je den, ve kterém se může věnovat 106 minut sexu a jen 36 minut práci. Tvrdí to alespoň studie, kterou uskutečnili američtí a němečtí výzkumníci pro list Journal of Economic Psychology. Na základě získaných poznatků u 909 osob výzkumníci vypracovali optimální denní náplň pro štěstí člověka. Aktivní den přitom stanovili na 16 hodin. Nejvíce by se měl člověk věnovat sexu (106 minut), poté společenským kontaktům (82 minut), relaxaci (78), jídlu (75), meditaci/modlení (73), cvičení (68), telefonování (57) a sledování televize (55).Doufám, že se k té studii nedostane manželka. Protože normu 106 minut rozhodopádně nenaplňuji, určitě by mi vypla telku a dožadovala by se naplnění statistických zjištění. A to uznejte, to bych byl strhanej jak borůvka.

A na Fejsbůku napsali:

A na závěr něco veselého  :
 

A to je dneska všecko.


Vloženo: 10. 4. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)