Hlody pondělní aneb miluji naše média


Snad nedostatek hlodů či vlastní lenora mne od čtvrtka nepřinutilo nic vyplodit. Ale nastal čas se vymanit z letargie a vzít to od pátku do včil. Začneme tak trochu homofobním komentářem. Na úvod malý exkurz pro ty, kteří netuší co tento multikulti termín znamená.



Jsou jím do hlavy biti všichni, kteří nesouhlasí s tím, aby se nám veřejně po náměstích proháněli jedinci se sexuální orientací odchylnou od většinové a veřejně deklarovali, že kluci s klukama a holky s holkama na náměstí musí ostatní s jásotem vítat. Správně multikulturní je, aby veselé průvody se konaly, on a on a ona a ona se mohli brát ba dokonce adoptovat děti. Plné ulice francouzských měst lidí kteří protestují proti této teorii asi teda budou homofobové. Revoluční policie dokonce zbila protestujícího kněze. Homofobové budou asi i starostové (k 20. 4. je jich již přes 20.000), kteří dali veřejně najevo, že na jimi spravovaných radnicích se žádné homosňatky konat nebudou. Demonstranti mají na tričku oficiální symbol protestu, totiž maminku, tatínka a děti, což francouzský mediální mainstream, hájící Hollandovu socialistickou vládu, považuje za nepřijatelný výraz homofobie. Blízký přítel ministerského předsedy se už ostatně nechal slyšet, že kdyby uprostřed davu protestujících vybuchla bomba, on by žádnou slzu neuronil. Poslední větší shromáždění se konalo tuto neděli a podle velmi uměřených odhadů se jej zúčastnilo přes 150.000 lidí. Náš hlavní mediální proud, včetně toho „pravicového“(Lidové noviny, MF Dnes apod.), o těchto dramatických událostech ve Francii mlčí. Proč asi? No ponechme Francii její problémy a pojďme na titulky.

A zprávy o počasí: Už od pátku čtu, jak tu má cosi padat kosa že mne přinutí vytáhnout jaegrovo prádlo s vlasem dovnitř. Zatím jediný co padá je popílek z nedaleké spalovny a taky nějaký pyly z okolo rozkvetlých zahrad a parků. Někdo nahoře asi natáhl nějakou izobaru do přímky a zamotal výšku, tlak, teplotu i rosný bod. že je jaro bez ohledu na předpověď ukázal náš pes ve výběhu, který se rozhodl to demonstrovat vyobrazeným způsobem. Teda na mne taky leze jaro, ale takhle mne to ještě demonstrovat nenapadlo. Navíc ve výběhu.

A z mého života: Vypadá to, že brzy požádám o vlastní televizní pořad o vaření, když už na všech kanálech vaří kdejaký blbec. Páteční operace karpálního tunelu mé paní totiý prodloužil mé působení v kuchyni. Tak například králíka na smažení porcuji se zručností kata Mydláře. Akorát to obalování musela udělat jednoruč rekonvalescentka, protože nesnáším ty ublemcaný prsty od směsi mouka, vejce, strouhanka. Vrcholem mé kulinářské prvotiny byl pak nedělní szegedin. akorát s pepřem mi ujela ruka, což jsem vymluvil sloganem kdo dá hodně pepře, tomu se hned vzepře. Nevzepřel. Zdá se, že člověk nemá věřit každé blbosti.

A na Fejsbůku napsali:

A na závěr něco veselého:
 

A to je dneska všecko.


Vloženo: 29. 4. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)