Aneb už nikdy nevyměknu. Povím Vám příhodu z vlastní firmy. Pro jeden  nadnárodní renomovaný obchodní řetězec poskytujeme určité služby. Abych nebyl tak tajuplný prostě tam uklízíme.

Mezi většinou ženských se vyskytoval (všimněte si toho minulého času) i jeden chlap. Ve firmě dělal už řadu let. Byl spolehlivý, dal se použít na vše, nač se hodila mužská ruka. Jeho IQ sice nebylo nejvyšší, ale byl spolehlivý. Měl v péči své dvě děti.
Předevčírem u tohoto pracovníka muselo dojít k nějakému hnutí mysli. Kamerový systém ho přistihl, jak ukradl a do odpadu který měl za úkol odvézt si uschoval zboží za zhruba 200 Kč.
Byl přichycen,  případné zatloukání bylo vyloučeno a podepsal zápis.Tímto chováním samozřejmě ohrozil zakázku firmy a zaměstnání celé řady pracovníků.
Vedení odběratele sice pochopilo, že za selhání jedince trestat celou firmu by bylo tvrdé(protože i jeho vlastní zaměstnanci již byli přistiženi), ale milý pán tam zůstat nemohl. Kvůli klimatu ve firmě jsem rozhodl o ukončení jeho pracovního poměru. Na výběr jsem měl dvě varianty. Okamžité ukončení jak se říka na třiapadesátku, nebo dohodou. Situace vyžadovala vyhazov. Protože by tím však ztratil nárok na cokoliv a děcka by dali do děcáku, přesvědčilo mne okolí, že to mám ukončit dohodou. Tak jsem se dal ukecat. A víte co se stalo? Ozvala se jeho sestra, jak si to představujeme,a kdesi cosi až z ní vylezlo, že prý jsme ho propustili protože nemáme peníze, což byla jeho domácí verze. A že on se teda hodí marod, takže mu pěkně budeme platit nemocenskou. A pak prý mu zařídí na tu hlavu důchod a bude.
Tak řekněte. Má cenu být "měkej"?
To seknutí se marod, ten nahraný důchod, nejsou to relikty socialismu v nás?
Příště až se něco takového stane, poletí dotyčný kdyby měl děcek tucet.