Představme si vládní koalici jako trojspřeží s tažným buvolem doplněným dvěma polárními psy. Když začnou kulhat psi, buvol bude dál strhávat spřežení kupředu. Jakmile ale buvol poklesne v kolenou, sebečilejší psi neposunou káru ani o píď.

Není sporu, že v naší koalici teď pajdají psi i buvol. Z jejich proporcí a tažné síly ale vyplývá, že kdyby nezačaly otřesy v nejsilnější vládní straně, ustrnutí vládního týmu by nemuselo být tak prudké ani trvalé.

Co se tedy děje v ODS? Jde skutečně jen o osobní spor mezi Vlastimilem Tlustým a Mirkem Topolánkem? Určitě ne. Už jenom proto, že tihle dva symbolizují protichůdné fáze ve vývoji strany.

Minulost na obzoru

Střet dvou T spíš předznamenává důležité měření sil mezi Klausovými muži, kteří se vyšvihli do čela po pádu vlády v roce 1997, a Topolánkem, jenž jejich kandidáty porazil v zápase o vůdce strany. Mezi těmi, kdo ODS zavedli do slepé uličky vypjaté ideologie, a Klausovým nástupcem, jenž se pokusil vtisknout straně přívětivější, univerzálnější tvář.

Dnešní střety ministerstva zdravotnictví s rektory, děkany a lékaři fakultních nemocnic nebo boj pražské radnice s divadelníky či autorem blobu jako by spíš připomínaly sklonek Klausovy předsednické éry. Například pozapomenutou ideovou konferenci v roce 1999, kde předseda varoval před pravicovými i levicovými intelektuály a jejich "mudrlantstvím, kverulantstvím a hospodským intelektuálstvím".

Právě na této konferenci označil Petr Nečas za největšího nepřítele ODS ideologii střední třídy, která "vždy kolaboruje" a její představitelé ve zdravotnictví, kultuře a veřejných službách mají "zájem na růstu přerozdělování" a zároveň "častý nezájem o převzetí zodpovědnosti za sebe samého".

Je pravda, že Nečas předtím ani potom na střední stav takhle neútočil. Spíš asi tehdy chtěl vyhovět volání Klause po jasném ideologickém vyhranění. Jak hlubokou stopu ale zanechala tehdejší, několik let trvající masáž semknutého vedení v členské základně? Není asi náhoda, že významní představitelé ODS jsou teď na kordy právě s výše jmenovanými profesemi.

Lidovci z vandru domů

Není sporu, že už jen samotné zvolení uvolněného, zemitého Topolánka do čela ODS proměnilo koženou, až příliš ukřivděnou tvář strany. A když po vítězných volbách prosadil spojenectví s KDU-ČSL a zelenými, šmahem smazal deset let vytvářený obraz prožluklých lidovců, jimž nelze zapomenout zradu z roku 1997.

Když se však po dvou letech vládnutí ukazují první vážné zádrhele a spory mezi koaličními partnery, jako by v ODS začal ožívat duch tehdejší agresivity.

Na jedné straně máme před očima ministra spravedlnosti Pospíšila, který dává nový občanský zákoník vplen internetové diskusi. Na straně druhé pokoutní snahu ministra zdravotnictví Julínka protlačit proměnu univerzitních nemocnic pouhým usnesením vlády. Nebo bohorovné, zcela nerealistické představy ministra Petra Nečase, že koalice prosadí tak dalekosáhlý projekt, jako je reforma důchodů, bez určité shody s ČSSD.

Topolánkova strana tak v polovině vládnutí připomíná člověka, který se sice uzdravil z těžké čelní havárie, úspěšně mu srostly polámané kosti. Ale zejména v nepříznivém počasí, když se stahují mraky, se staré rány přece jen ozývají.

Ach, ty moje nervy

Současnou krizi v koaličním trojspřeží nelze vyřešit jinak než novými kompromisy, které povedou "jen" k přijatelným, často spíše prozatímním řešením. Což se neobejde bez toho, že Topolánek nejpozději na podzim dotáhne do vítězného konce své soupeření s odpůrci, kteří mohou nutné ústupky vydávat za zradu programových principů. A definitivní zadrhnutí koalice využít k odvetě za prohru v boji o Klausovo nástupnictví.

Zatím se ale kupodivu nezdá, že by Topolánek vyhlížel nutnou konfrontaci s nakažlivým optimismem. Když se ho ptali, jak vidí svou budoucnost, odvětil, že buď se stane něco, co totálně změní politickou mapu, nebo neudrží nervy a skončí v politice během několika vteřin.

První možnost je krajně nepravděpodobná, druhá docela představitelná.

http://hn.ihned.cz/2-25450290-500000_d-51