Milí čtenáři. V roce 1948 když to tu do ruky vzal syfilitik Kléma mi byly necelé dva roky. To že se mi tím poprvé podělal život jsem ještě nevěděl. Pak jsem bral rozum a naučil se žít dvojí život. Jeden veřejný, druhý doma, kde mi rodiče vštěpovali averzi k tomu co bylo za zdmi domova.

Pak přišel rok 1968, to mi bylo 22 let a leccos už jsem chápal.  Spolu s ostatními jsme pozorovali svítání na lepší časy a souboj soudruhů o budoucí podobu státu. Dopadlo tak, že sem vletěl Rusák s vojskem. V mladické nerozvážnosti jsem 22.8.68 na základě toho, že komunisti se proti okupaci postavili, vlezl do té podělané partaje. Naštěstí jen na jeden jediný rok, protože to co se dělo pak bylo na zblití. Proto jsem jim 22.8.69 hodil knížku na hlavu, čímž jsem si podělal život podruhé, na dalších 20 let. A stejně jako ostatní jsem zbaběle přijal permanentní přetvářku, protože jsem potřeboval uživit rodinu, slušně žít a zametat ulice se mi nechtělo. Stejně jako ostatní jsem hleděl nějak přežít. Opět jsem žil dvojí život. Jeden veřejný, jeden rodinný a opakoval jsem domácí historii.

Pak přišel rok 1989, to mi bylo 43 let, byl jsem v plném produktivním věku. Bohužel, táta si osvobození od bolševika moc neužil. Na smrtelné posteli mi řekl: "nedovol, aby se ty komunistický kur*y vrátily." Tak jsem se vrhl po hlavě do politiky na komunální úrovni a přestal jsem se cítit deformovaný. Postavil jsem se na vlastní nohy, začal podnikat, vychoval jsem děti ve slušné lidi a zapojil je do rodinné firmy. Cestoval jsem, bavil jsem se a vyléčil se z předchozí čtyřicetileté frustrace. Loni jsem odešel do důchodu a jako zábavu trochu pomáhám děckám s podnikáním, které je čím dál tím těžší. S politikou jsem sekl, protože mladí spolustranící co měli v tornistře maršálskou hůl usoudili, že dědky už nepotřebují.

Dnes je mi 66 let a vypadá to, že nějací magoři se chystají zkazit mi život potřetí. Banda pitomců kteří jsou líní, závistiví, hamižní, zkažení a zaslepení, kteří myslí že jim budou létat pečení holubi do huby a každý dostane hodinky s vodotryskem, se rozhodla vyrazit vyřvávat do ulic a provést převrat, protože někdo hodlá nastolený řád někam zakřivit. Ukázku inteligence nových vůdců jsme měli možnost shlédnout na vlastní oči v televizním Hyde parku. K pomateným výzvám se samozřejmě přidávají odbory a neuspokojení sockomouši. A vzadu se šklebí a mnou si ruce Gottwaldovi pohrobci jako třeba Semelová a Grebeníček. Všemu nasazují korunu média, která dávají nadbytečný prostor různým pomatencům a na ně navazujícím samozvaným vůdcům z řad užitečných intektuálních idiotů. Místo aby si jich nevšímala. Pitomá hesla, nafukování různých kauz, všudypřítomný pseudoboj s korupcí, vyhrožování stávkami. Profízlovaná společnost plná udavačů jak za bolševika. Vyznamenávání udavačů, jejichž udání později splasknou jak propíchnutý pouťový balonek. Kecy o ožebračeném národě.

Viděl jsem kus rozvojového světa v Asii, v Africe, na Dálném východě, v Tichomoří a prohlašuji, že ti co blbnou národ řečmi o bídě lžou. Nevědí co je bída. A také nevědí, že ti co tam v té daleké cizině v té bídě žijí jsou zcela jistě šťastnější, protože je žádní magoři nefrustrují každodenní porcí pláče jak je to tu hnusný.

Módní boj za transparentnost a bezkorupčnost se změnil v hon na čarodějnice. Udávání a fízlování jsou představovány jako ctnosti, ve skutečnosti však otravují ovzduší a vyvolávají dusné klima. Znovu vylézají krysy co dělaly domovní důvěrníky a donašeče na všech úrovních. Prostě lůza cítí krev.

Kam jsme se to dostali, že současné vládnoucí struktury a politické elity, svým chováním nasměrovaly vývoj tak, že vede do rukou nejhorších struktur  dědiců minulého režimu. Výkřiky vůdce opozice po nových volbách nemohou vést nikam jinam než k reglementování svobod a ještě většímu utahování jak financí tak svobod.

A k tomu veřejnoprávní naševaše ČT s nedělní estrádou pana Moravce, který z moderátora vyrostl v nastolovače témat, každodenní masáže jedněch a těch samých kavárenských intelektuálů povětšinou s komunistickou minulostí, kterou prostě ve svých vystoupeních nezapřou. Banda vyvolených, nikým nezvolených formuje nenápadně veřejnou debatu a rozdmýchává vlnu nespokojenosti. Je to levicově-intelektuální mišmaš operující vzletnými pojmy jako spravedlnost, slušnost, právo, důstojnost – samá krásná a ušlechtilá slova, bohužel bez konkrétních souvislostí, a tudíž frázovitá a prázdná. Příšerný pořad ukazující na obrazovce ČT24 hnus komunistických let způsobem který neoduzuje ale jakoby nostalgicky vzpomíná.

Jedno však mají všichni společné. Spojuje je nenávist k osobě Václava Klause, zloducha, mafiána, strůjce rozvratu naší do roku 89 kvetoucí a mlékem a strdím oplývající vlasti. Ano, to on může lidičkové za vaši frustraci. Sancta simplicitas.

A tito všichni se chystají vyřvávat v ulicích. V internetových diskuzích kde se shromažďuje intelektuální výkvět národa který ve volných chvílích odpovídá na otázky v pořadu Nikdo není dokonalý se dokonce najdou výzvy k násilí, věšení a podobná demokratická moudra.

Také předčítání volovin z Facebooku v ranním pořadu ČT24 mne vždy spolehlivě probere.

A tak se ptám té části veřejnosti, která se necítí býti zařaditelná do těch skupin které jsem popsal : Lidi, vážně si necháme znovu podělat život? (v mém případě potřetí)

Psáno pro blog.iDnes.cz