Na konci ledna bude soud projednávat údajnou vinu mé předchůdkyně Dagmar Hrubé. Prý zneužila pravomoci při podpisu smluv na dům Wilson v Masarykově čtvrti.

Jsem přesvědčen, že její obžaloba je  účelová. Skutečnými viníky jsou jiní: ti, kteří ji udali a stáli na počátku této kauzy, ti, kteří s jasným politickým záměrem používají udávání jako prostředek politického boje.

A také ti, kteří jim v tomto konání jdou na ruku, a to i přes to, že by měli hájit zájmy veřejné a nikoli soukromé zájmy oznamujících osob. Praktiky některých brněnských členů Strany zelených jsou opravdu hodné návštěvy toalety. Také upřímně doufám, že v ní tito dotyční jednou sami po zásluze skončí.

Zajímala by mě i prověrka na Ministerstvu obrany, které městu napařilo desetimiliónovou pokutu. Tvrdím, že neoprávněně, velmi nestandardním způsobem a opět pouze na základě politické objednávky.

Stále čekáme na zdůvodnění toho, proč městská koalice, v níž ODS není, bez mrknutí oka a jakéhokoli právního rozboru schválila v květnu zaplacení této pokuty. Právě zdvižené ruce zastupitelů hlasujících pro to, aby bylo město o deset miliónů chudší, posadily starostku Hrubou na pomyslnou lopatu u pece. Na světě byla údajná vzniklá škoda a Hrubá mohla být obžalována.

I přes nakonec ministerstvem nabízenou dohodu o narovnání, která by vše vyřešila, byla tímto politicky motivovaným hlasováním kauza zpečetěna. Věřím však, že ne do podoby, kterou si představují její iniciátoři. Věřím, že tušené a předpokládané vyjde najevo, že poznáme pravý příběh a jeho hrdiny. 

A sám záměr výstavby domu s obchody?

Asi podobně jako na paní starostku Hrubou, i na mě se obrací obyvatelé nejrůznějších koutů městské části, naposledy mladá rodina s dvěmi dětmi - žijeme stísněně v jednopokojovém bytě, potřebovali bychom do většího nejlépe někam, kde si děti můžou hrát venku. Všichni s otázkou: „Proč už ten bytový dům dávno nestojí? Rádi bychom v Masarykově čtvrti bydleli, jsme smutní z toho, že místní obyvatelé zpoza plotů svých milionových vil, zahrad a bazénů nás mezi sebou nechtějí. Slyšeli jsme, že si tam hodlají pro trávení svého volného času vybudovat golfové odpaliště s jezírky, tenisovými kurty a piknikovými boxy…“ Rozumím jim, odpověď se mi však hledá těžko. V duchu si říkám, budiž, třeba palmy s umělými kokosy, pobíhající krokodýli a kašny se šampaňským. Asi lepší než stávající lebeda a ruiny… Městská koalice bude mít věru náročný úkol. Shodnout se na již v minulosti městem projednaném a schváleném záměru bytového domu, nebo dát šanci zastáncům volného času. Zatím se v této věci, na rozdíl od jasného postoje při posílání zmíněných miliónů na pražské účty, neshodla vůbec na ničem.  

A tak zatím vítězí ti, jimž nejde ani o bydlení pro mladé, ani o oddych stávajících obyvatel Masarykovy čtvrti, ale pouze o své zviditelnění a místo na slunci. A stejně jako kdysi kníže Svatopluk svého strýce, obětují kohokoli, kdo se jim v tomto jejich snažení může hodit.

Autor je starostou MČ Brno-Střed