Petr Paulczyňski: homepage

Sobotní nesmysly


S mírným pobavením sleduji články o agresivitě na silnici od autora JK - ne, já je nesleduju, já je tam vlastně vkládám. Všechny se velmi blíží mému aktuálnímu názorovému nastavení...

S mírnýp pobavením sleduji články o agresivitě na silnici od autora JK - ne, já je nesleduju, já je tam vlastně vkládám. Všechny se velmi blíží mému aktuálnímu názorovému nastavení...

... a podotýkám, že to nebylo vždy tak. Můj názor na dění na českých silnicích se od roku 2006 poněkud změnil. Byly doby, kdy jsem si myslel, že pravidla silničního provozu mají nějaký smysl a dodržovat je má smysl taky. Bodový systém mě z toho vyvedl. Marně čekám na nějaký impuls, který by vrátil psa do boudy.

Odpoledne jsem byl nakupovat. V Globusu jsem potkal kolegu z práce. Známe se jen od vidění, dokonce ani na ničem nespolupracujeme, naše práce nemá žádný průsečík. Je mladší než já a řekl bych, že slušný člověk. Nejspíš trochu zdrženlivý. I ve firmě se drží zpátky, dělá si svoji práci a do ničeho se nesere. A tak jsme se tam potkali v Globusu mezi regály, koukáme na sebe a řešíme dilema, zda se pozdravit.

Čistě teoreticky: byl jsem ve výhodě, protože jsem starší, takže bych mohl vsadit na společenskou konvenci a nechat to na něm. Musím ale mít na paměti, že je to člověk slušný, ale spíše uzavřený. Ke škodě nás všech a k veliké radosti těch všech asertivních hulvátů je tato kombinace dost častá. Sice bych teoreticky mohl projít kolem něho a jemu a jeho paní neříct ani slovo, ale pokud není úplný řepák, zanechal bych v něm špatný pocit - že pozdravit měl, ale neudělal to. Byl by naštvaný sám na sebe. Já bych taky nebyl spokojený, protože konec konců příslušíme k jedné organizaci, která není zas tak velká, abychom se občas nepotkávali. Takže jsem mu řekl "dobrý den" a on s úsměvem odpověděl. Viděl jsem, že se mu ulevilo, protože jsem ho zbavil toho dilematu.

Představte si, že někdo navrhne zákon, že se lidé musí povinně pozdravit minimálně jednou za den pokaždé, když se uvidí. Jaký krásný svět by takový zákon zaručil! Lidé, kteří se doposud mlčky míjeli, by najednou uctivě švitořili - dobré ráno, pane prokuristo, dobrý den, paní Vomáčková, ahoj vole, hey nigga, čus pyčo. Najednou bychom byli zemí plnou slušných a srdečných lidí, kteří se neustále zdraví. Zákon by měl nemalou podporu, protože by z řady lidí sejmul to dilema, kdy koho a jak pozdravit. Bylo by to přesně dáno. Naše země by byla pravděpodobně první na světě, kde by se lidé tak často a tak intenzivně zdravili a lidé ze všech koutů světa by se na to jezdili podívat, i ze Švýcarska, takový předpis tam ještě nemají. Kdo by jiného člověka sice potkal a viděl, ale nepozdravil, ten by dostal pokutu - dobrý den, pane, nepozdravil jste podle §242 písmeno b) až f), pokuta činí ... no třeba 25.000 Kč. Vysoké pokuty jsou nyní v módě a na důsledném zdravení se leží společenský zájem.

Zvenčí by to vypadalo krásně, ale patrně by to fungovalo jen několik málo dnů až týdnů. Všichni lidé nejsou slušní a nejde je ze dne na den předělat. A i když jsou slušní, mají i jiné věci na práci, než se zdravit, mají svoje problémy, starosti, nálady, osobní sympatie a animozity. Kdybych potkal například Katušku Žákovou, nepozdravil bych ji, protože tu pizdu nesnáším a nespatřuji důvod, proč jí zdravit, když bych se jí mnohem raději vychcal za krk. Na druhé straně by devalvoval srdečný pozdrav, kterým občas poctím lidi, kterých si vážím, takže zatímco je předtím můj pozdrav potěšil, pak by se stal otravnou rutinou. Jedním z mnoha. Patrně by lidé po čase našli ze "zdravícího zákona" východisko. Protože zákon stanoví, že se lidé musejí pozdravit, až když se vidí, chodili by se zrakem sklopeným a jen sem tam by mrkli kolem sebe, potajmu, mimo dohled bezpečnostních kamer, jestli okolo nejde někdo známý, kdo stojí za pozdrav.

Systém by pochopitelně zřel, že ta norma, která několik týdnů tak skvěle fungovala, fungovat přestává, a horečně by vymýšlel service packy, aby to napravil. Zvyšoval by pokutu za nepozdravení na desetinásobek. Nebo by zdravitel a zdravený museli vždy sepsat krátký záznam, že se pozdravili, a předkládat ho úřadům ke kontrole. Ale myslím, že by to nefungovalo ani poté. Praktickým důsledkem zdravícího zákona by bylo, že by přestali zdravit i ti lidé, kteří se předtím zdravili běžně, protože by to už nebylo něco, co vychází z nich, ale něco, co jim bylo vnuceno.

Čím nenormálnější normativ, tím více se porušuje a tím více se obchází. To limituje jeho efektivní životnost. Časem přejde v zombii, která je sice nadále součástí systému norem, ale jinak je každému ukradená.

Tímto přeju bodovému systému hodně zdaru.

No, dnešní odpolední story měla pokračování v podobě přesunu do Makra. Dá se tam koupit velkej pytel s hranolkama, takže nemusíte tahat každej týden ty malý pytlíky, a taky tam mají vína, který jinde v Thomadorfu nemají. Vzal jsem to kolem Budvaru přes Kněžskodvorskou v Hrdějovicích na návsi doprava. Sice se tam může padesát, za koncem obce devadesát, ale to mi nehrozilo, protože pán v stříbrné Octavii TDi přede mnou si potřeboval zatelefonovat...

Prolog: pořád někam odskakuju, ale včera jsme šli s přítelkyní venčit psa. Motaj se tam divný existence, co lezou vod Budějc. Tuhle nějakej obšourník chtěl s mojí polovičkou meditovat, jindy jí zase nějakej sportovec ukazoval péro ... hromová hool byla pod bundou, a tak si chodíme potmě kolem řeky, co D-F Dorfem teče. Je tam taky cyklostezka. Koukáme do tmy, něco se tak klikatě mrcasí, říkám si hele, další vylitej cyklista, snad na nás taky vytáhne ptáka, abych mu ho mohl ukopnout. Ale kdepak, tohle nemělo ptáka, aspoň v tu chvíli ne. Matka dětskou sedačkou nad zadním kolem, v sedačce dítě. Musela vidět totální hovno, orientovala se jako netopýr. Pravděpodobnost, že vezme nějakou díru a vyklopí Jakuba nebo Terezu nebo jak se to její podkurevče jmenovalo, byla vskutku enormní. Už vidím, jak někde na schůzi Angažovaných matek orálně napadá řidiče, které ohrožují ji a její dítě především... zaznamenávám jistou početní nerovnováhu. Nerovnováhu mezi počtem lidí, kteří si stěžují na chování druhých na silnicích a vyvíjí tlak, že by se s tím mělo něco dělat (je jich hodně), a počtem lidí, kteří jezdí jak telata až prasata (je jich taky hodně). Něco tady nesedí. Asi mají obě množiny neprázdný průnik.

... dost mě sere jezdit za turbodiesely, protože nesnáším ten jejich kyselej smrad. Sice kvituji, že do toho montují ty filtry, ale když někdo v těch malejch kamnech udělá z frakce PM(větší číslo) frakci PM(menší číslo), kterou nikdo nesleduje, neznamená to, že z toho budu na větvi, kromě toho to smrdí a mně nebaví dělat někomu EGR ventil, když jede kolem parní lokomotiva, taky jí nestrkám hlavu do komína. Mám na paměti fotku bílého volva jednoho známého, které po 500km na dálnici místy změnilo barvu na jakousi černou, a nepotřebuji nutně, aby tak vypadaly i moje plíce. Taky mi rychlost 30-40km/h nepřipadala zrovna optimální travel mode, ale chápu to jako nutné zlo. Třeba ten telefonát byl důležitej.

Kymácel se po nějakých 2/3 šířky silnice a tak jsem zavrhl možnost, že bych ho předjel, protože právě v tom okamžiku mu jeho buchta řekne do telefonu, že to už sedm neděl nedostala a on mě svrhne do pankejtu. Mírně jsem vybočil ze své poloviny, abych mu naznačil, že se mi to nelíbí. Vrhl po mně zlý pohled do zrcátka, ale pak začal mít jiné starosti. Zkoušeli jste zatočit o 90°, přeřadit na dvojku a nepustit telefon? Zvenčí to vypadá dost bizarně. Každopádně, když jsme začali odbočovat do Makra, tak jsem ho měl dost. Ta příjezdová komunikace je dvoupruhová, podjel jsem ho pravým pruhem, zatímco on řešil nedostatečný počet rukou. Sejde z očí, sejde z mysli, zamknul jsem kchár a začal hledat desetikorunu na košík, když ke mně přijde ten vohrndíra a povídá něco jako "to vy tady v Budějcích jezdíte všichni takhle agresívně?". Byl jsem z toho mírně paf, připadá mi to trochu moc asertivní. Telefonuje za jízdy, různě přitom kličkuje a pak ještě někomu káže o defenzivní jízdě, no není tohle drzost? Určitě zase jeden takovej ten pan Poslušnej-Neslušnej. A tak mu povídám - a vy v Praze všichni telefonujete, když řídíte, nebo to tam dělaj jen vybraný kokoti jako tady? Pán zavrtěl hlavou a šel si po svých. Nejspíš teď píše někam do fóra na Novinkách, jak jsou všichni řidiči zlí a agresivní, svoji phonecall drive adventure tam pochopitelně nezmíní.

Chápejte to jako dodatek v článkům od JK. Pro blbce, zvýrazním příslušné analogie. Respektovat jiné na silnici je jako zdravit se. Můžeme to udělat, určitě se tím nedá nic zkazit, ale těžko lze spoléhat, že nás to naučí nějaký zákon. Chovat se konformně neznamená chovat se správně, protože samy ty normy definující konformitu jsou špatné, sepsané zkorumpovanými pokrytci, diletanty a alibisty. A do třetice, ne každý, kdo se definuje jako spolehlivý, ukázněný a slušný řidič, takový ve skutečnosti je, a naopak. Štastnou cestu.
 
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2008091403


zpět | tisk | poslat odkaz
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 971x, známka: 2.6
Kategorie: Nalezeno na webu
online: 17
návštěv:

Locations of visitors to this page blog.idnes.cz
odkazy
Václav Klaus
eStat.cz
Město Brno
Moderní Brno
   ODS
   ODS Brno
   
   
   
   
odjinud aktuálně

TOPlist