"Jest takája situácija". Manželé židovského původu, říkejme jim Rudolf a Růžena, přední brněnští podnikatelé jsou nacisty okradeni o veškerý majetek. Paní Růžena je utýrána v koncentráku v Terezíně.

Jejich majetek je po válce zase zkonfiskován pro změnu státem. Jedna věcička - obraz babičky paní  Růženy se dostane do vlastnictví města a je uložen v depozitáři, kde na něj tiše padá prach.
Příbuzní - dědici - požádají o jeho vydání. Bohužel nemají právní nárok, což jim také 1.náměstkyně sdělí.
Zrekapituluji fakta.
1. obraz byl zcizen v době holokaustu.
2. vlastnictví obrazu Rudolfem a Růženou je doloženo.
3. obraz je nevystavitelný a odpočívá (válí se) v depozitáři.
4. ekonomická hodnota obrazu je prokazatelně malá.
5. obraz je ve velmi špatném stavu (díry v plátně).
6. na vrácení ze zákona (asi špatného) není právní nárok

A teď se ptám. Bylo by lidské a spravedlivé, tento pro město nezajímavý předmět dědicům vrátit?
Já myslím že ano.
Vyzývám vedení města k aktu, který vyjádří úctu k dědicům svých někdejších obyvatel, kteří jsou v Brně dodkonce pohřbeni.
Darujte ten obrázek. Nikoho to nebude nic stát a pár lidiček to učiní štastných.

A když už ho nechcete darovat, nabídněte jim ho alespoň k odprodeji. Třeba za symbolickou cenu.