Je tro neuvěřitelné, ale tento článek z MFD je z 25.8.2007!!
Jeden den novinové titulky triumfálně aplaudovaly schopnosti premiéra Mirka Topolánka prosadit batoh stabilizačních opatření.

Už druhý den musel mít člověk z jiných titulků dojem, že v ODS to vře. Ve skutečnosti jsou reformy tématem, které je uvnitř této vládní strany na okraji zájmu.
Daleko osobněji je vnímána příprava na vnitrostranické primární volby, které mají rozhodnout o kandidátkách do krajských zastupitelstev. Na této bázi už dnes vznikají různé hlasovací koalice a protikoalice, které hýbou středními stranickými kádry. Z celostátních témat jsou silně vnímány nanejvýš únorové prezidentské volby a probíhající personální rekonstrukce hlavní kanceláře a manažerské sítě.

Je to tak - ODS je dnes z větší části regionálně uvažující stranou. Příčinou je slabé ústřední vedení v čele s předsedou Topolánkem, které dostatečně nesjednocuje stranu pod společným praporem celostátních témat. U občanských demokratů se současně projevil stejný efekt jako v mnoha dalších stranách. Poté, co se v republice objevilo čtrnáct regionů, mocenské uvažování hlavního stranického proudu se primárně točí kolem krajských úřadů a jejich politických reprezentací. Důsledkem je, že stranická první a druhá liga se tlačí spíše do vedení krajů, na magistráty, do Evropského parlamentu a překvapivě i do Senátu. Poslanecká sněmovna sama paradoxně plní funkci lepšího „odkladiště" a už není oním vysněným cílem, k němuž ještě v devadesátých letech všichni směřovali. Výsledkem je složení současného poslaneckého klubu ODS, které je ve svém průměru snad nejhorší od roku 1991.

Jestli tedy něco způsobí u občanských demokratů skutečnou rebelii proti současnému vedení, nebudou to protesty většinou druhořadých politiků z Poslanecké sněmovny s malým vlivem v regionech. Bude to výsledek krajských voleb na podzim 2008 a nespokojenost, která z něj může povstat.

Přece jen však v ODS existuje jeden kraj, kde tyto úvahy z větší části nefungují - středočeský. Vnitrostranicky pro něj platí několik charakteristik: patří k největším krajům, tedy má největší zastoupení ve všech orgánech a z jedenaosmdesáti poslanců mu patří plných deset. Nicméně čtyřicetiprocentní výsledek, který získal v loňských všeobecných volbách, nebyl oceněn žádnou ministerskou funkcí, takže středočeští politici dlouhodobě žijí s frustrujícím pocitem, že oni dodávají hlasy k vítězství a poražení moravští kolegové zase kádry na ministerstva, doplněné následnými penězovody do svých regionů.

Když navíc došlo ke konfliktu premiéra Topolánka a poslance Tlustého, přelétla jiskra a středočeští poslanci se rozštěpili na zkušené poslance ze západu (Tlustý, Dundáčková, Klas, Schwippel) a protopolánkovsky orientované nováčky z východu středních Čech (Morava, Bohatec, Plašil, Tluchoř). První vytvořili základ platformy za dodržování volebního programu, druzí se spojili s předsedou Topolánkem a na říjnovém regionálním sněmu chtějí Tlustého odstranit z funkce šéfa kraje. Důležité bude, jestli se do tohoto sporu vloží krajský hejtman Petr Bendl, který zatím stojí mimo. Jestli však mezi členskou základnou někde rezonovaly argumenty poslance Tlustého, pak to bylo právě ve středních Čechách, a proto není jisté, zda Bendl bude chtít před krajskými volbami testovat reálnou podporu svého tradičního rivala Tlustého.

V médiích se v posledních dnech rovněž objevila svědectví různých poslanců o tom, že Mirek Topolánek použil před rozhodujícím hlasováním o batohu stabilizačních opatření nestandardní kroky. Tady by se chtělo říct: mnoho povyku pro nic. Topolánek nebyl prvním a nebude ani posledním premiérem, který před důležitým parlamentním hlasováním nabízel poslaneckým váhavcům místa ve správní radě Budvaru nebo dotace na akvapark ve volebním obvodu. Jak by řekli Šimek s Grossmannem: trocha rozpočtového „uplácení" patří k politice jako k velbloudovi hrby. Je dobré o tom psát, ale to je - tentokrát s Járou Cimrmanem - asi tak jediné, co se s tím dá dělat.

MF Dnes, sobota 25.8.2007