Je to jako pohádka o červené punčošce. Floskule. Perpetuum mobile lidské trpělivosti. Tedy spíš té gadžovské. Řeč je o Romech. O oné menšině, která má snad dojem, a vesměs oprávněný, že si otočí kolem prstu kdejakého politika, před volbami zvláště.

Až jednou pohár trpělivosti gadžů přeteče, co se bude dít poté...?

Tuto otázku si kladou zejména Romové, kteří se už vlastní dřinou vymanili ze sféry separace nepřizpůsobivých lidí, poctivě pracují, mají své šťastné rodiny, děti, co řádně chodí do školy, a sociální dávky či drogy jim nic neříkají. A není jich v Česku málo. Jsou také v Kanadě, kde emigrovali, ne kvůli gadžům, ale právě pro své nepřizpůsobivé soukmenovce, kteří jim dělají kde můžou osudu.

Je špatné, když různí "aktivisté", za peníze daňových poplatníků, srdceryvně hájí sociálně vyloučené a místo toho, aby je vedli k pořádku, při každém jejich střetu se zákonem v nich vyvolávají falešné pocity, že jsou šikanováni a šizeni na lidských právech a svobodě. Místo toho, aby jim vysvětlili, že naopak právě oni, tedy Romové, co odmítají respektovat obecně platné zákony pro všechny občany Česka bez rozdílu, jsou těmi, kteří vzbuzují zášť u majoritní části společnosti tím, že ji sami šikanují a diskriminují.

Olomoucký Vrchní soud včera vrátil k novému projednávání žalobu dvaadvaceti Romů proti městu Vsetín. Ti radnici pod tehdejším vedením Jiřího Čunka žalují za porušení lidských práv, když je nechala vystěhovat za hranici Zlínského kraje. Romové chtějí vysoudit omluvu a finanční odškodnění. Tvrdí, že to nebylo žádné stěhování, ale přímo deportace. Přijely autobusy a prý "prostě si nasedněte a pojedeme". Romské rodiny žádají pro každého 100 tisíc korun a písemnou omluvu v médiích a na webových stránkách Vsetína.

Jiří Čunek reagoval, že si stále stojí za tím, že město Romům vyšlo vstříc. "Nemuseli jsme jim nabízet vůbec nic, mohli jsme je nechat na ulici," vyjádřil se. Ten Jiří Čunek, jenž jako bývalý starosta Vsetína učinil to nejzásadnější rozhodnutí v československé historii, když po více než čtyřicetileté diskriminaci valašských gadžů místními Romy nechal vystěhovat dům hrůzy proslulý jako “pavlačový činžák” uprostřed města.

S romským „folklorem“ jsem se setkal jako student dnešního Masarykova gymnázia ve Vsetíně. Bylo to zásluhou historky, která se na Valašsku v šedesátých letech tradovala. Tehdejší cikáni chtěli žalovat matriku Národního výboru, že prý jim nedovolila pojmenovat jedno ze svých početných dětí jménem Vinnetou. Vinnetou Strkač. Bylo to asi řízení osudu, že jsem po mnoha letech jako novinář mapoval v Torontu tzv. romský exodus. Dnes se rád nerad musím vrátit k mým dávným blogům. I v tom je část pohádky o červené punčošce...

Poznal jsem onen smradlavý několikaposchoďový barák osobně, jezdil jsem kolem něho dvacet možná i třicet roků, na Vsetíně jsem maturoval. Bohužel, také vždycky, když jsem jel do vsetínské nemocnice nebo na její transfúzní stanici. Byla totiž hned naproti tohoto strašidelného převážně romského činžovního obydlí. Tzv. “pavlačák” vyprodukoval za desítky roků tisíce tun odpadků, jež nebyly zdaleka ukládány do popelnic a kontejnerů, ale vyhazovány a pak odklízeny až málem jednou za “uherský rok”.

Bývaly to průběžné spršky z oken přímo na malé nádvořičko, těsně pod okny transfúzní stanice a biochemické laboratoře, v níž se provádějí velmi citlivé krevní testy, mnohdy smrtelně nemocných pacientů. Naprosto sterilní prostředí je zde nezbytné. Pacienti přicházeli do tohoto zdravotního zařízení vsetínské polikliniky přes doslova hnojišťový dvůr “pavlačáku”, v němž se běžně ozývaly jen hádky, řev, bigbítový kravál a nadávky při náruživých rvačkách.

Lékaři marně mnoho let protestovali. Vsetínská radnice musela dezinfikovat společné prostory pavlačového domu, který se stal ve Vsetíně ohniskem nákazy žloutenky typu A. Na infekčním oddělení sousední nemocnice bylo hospitalizováno třiadvacet romských dětí. Teprve od chvíle, kdy byl zvolen starostou Vsetína Jiří Čunek, se začalo nejen s výstavbou, ale i s odstraňováním vředu města. Podstatná část ze tří stovek obyvatel domu, tedy ze 42 rodin, nenávratně zadlužených statisíci na nájmech, dostalo soudní příkaz k vystěhování.

Po požáru střechy, který definitivně rozhodl o demolici domu, mělo jít čtyřicet postižených do náhradního ubytování. Romové však požadovali pokoje v hotelu. Když byli odmítnuti, rozešli se ke svým rodinám. Většina nájemníků pavlačového činžáku (36 rodin) dostala bydlení na okraji Vsetína ve čtvrti Poschlá. Vybudování nových bytů (dvou domů smontovaných sice z kontejnerů, ale dokonale vybavených jako obytné buňky) přišlo zhruba na 40 milionů korun, z toho asi 30 milionů korun získalo město jako dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení.

Sedmi rodinám, asi 100 lidí, jimž podle rozhodnutí soudu nemuselo město Vsetín zajistit náhradní ubytování (zčásti i proto, že měli nájemní smlouvy na dobu určitou), byly nabídnuty starší rodinné domy mimo Zlínský kraj. Na jejich zakoupení jim poskytlo bezúročné půjčky na dobu až 20 let se splátkami kolem 2000 Kč měsíčně. Přestože se jednalo o nepřizpůsobivé a nájem neplatící rodiny, jež mohla radnice podle zákona bez náhrady vystěhovat na ulici. Ve Vsetíně je nyní přibližně 600 Romů, z nichž více než 90 procent žije pouze ze sociálních dávek. Sociální systém dává některým rodinám dávky ve výši až 20 000 korun měsíčně. Naštěstí už platí; neposíláš děti do školy, nedostaneš přídavky...

Dnes je kolem bloků ze zmíněných “kontejnerů” naprostý pořádek a mnozí vsetínští důchodci mají radnici za zlé, že investovala do nepřizpůsobivých spoluobčanů miliony, aby bydleli v mnohem lepších podmínkách než oni sami, na pokraji chudoby. Doporučovat bych všem kritikům, aby podnikli exkurzi do Vsetína do “kontejnerového bydlení” Romů a následně vyhledání pana Jiřího Čunka za účelem hluboké poklony a omluvy…

Nevím, co nezávislé soudce v Olomouci vedlo k dalšímu trapnému pokračování frašky se vsetínskými Romy. Že by syndrom "rychlokvašných" studií na plzeňské právnické fakultě? Nevěřím, že by to mělo nějaký vztah k blížícím se komunálním volbám. I když… jeden nikdy neví, v čem nebo v kom je to čertovo kopýtko… Je Kumar poslem šílených lží o Bedřišce…?

http://olser.blog.idnes.cz/c/159522/V-zivote-skoro-nesahli-na-praci-a-ted-chteji-dalsich-sto-tisic.html