Posledních 8 let jsem strávil svůj politický život v roli zastupitele města, dokonce jsem chvíli byl radním. Poslední 4 roky jsem pak strávil v lavicích opozičních. Takováto činnost vás přivede do kontaktu s celou řadou lidí, ba co dím i osobností ze všech možných oborů činnosti. A tak si tříbíte názory, vedete spory, strávíte spoustu času na večírcích či jiných společenských akcích. Až vás to časem začne unavovat.

Přidáte-li k tomu neustálé střety uvnitř vlastní partaje, odrážení otevřených i skrytých útoků, pomluv a intrik. Některé strojí neuspokojení proti vám, některé strojíte zase vy. A toto bojiště je plné prostých vojínů, kteří zuřivě hledají v tornistře maršálskou hůl. Kéž by ji brzo našli. Brno si to zaslouží.

V tom mumraji se pomalu začíná ztrácet samo poslání politiky, kterým je služba veřejnosti, služba městu, služba jeho občanům. A protože nastal čas, kdy mohu pomalu pomýšlet na ukončení svého veřejného působení v komunální politice neb na kandidátce  příštího období nejsem, dovolím si malé zamyšlení na téma budoucnosti Brna. K tomuto zamyšlení mne přivedl rozhovor s jedním mým kamarádem, kterého mohu bezesporu nazvat brněnskou osobností. Doufám, že jestli si to přečte a pozná některé své myšlenky, že mi nevynadá.

Budoucnost Brna?  Pochopitelně by se mohlo napsat mnoho slov a zafantazírovat si. Ale protože já i kamarád máme přes 60 je jasné, že budoucnost Brna už záleží na nastupující generaci.  Určitě budou mnozí nechápavě kroutit hlavou jak to, že ještě dnes někteří zelení pomatenci pochybují o potřebě moderního  a prostorného nádraží mimo historický střed města. Možná se taky začnou zabývat  potřebou severo-jižní podzemní dráhy ve městě. Možná překonají věčné protestování ekopošuků proti všemu novému. Shodli jsme se s kamarádem že se nám  líbí, když někdo má rád na zahradě volně se pasoucí kozy, ale nejde přeměnit matematické experty, soustružníky, chirurgy, literáty, inženýry, klavírní virtuózy v pěstovatele koz a město v zelenou zahradu. Bylo by to určitě úžasné, ale prostě to nejde, to by nás musela být snad jen pětina. Čeká nás pravý opak, lidstvo prožívá svá nejklidnější léta (i když to tak nevypadá) a bude nás ale stále přibývat a nároky na spotřebu energie a prostoru porostou.

V úspěšnou budoucnost Brna věřím, navzdory tomu, že za poslední 4 roky moc pokroku neudělalo, protože v uplynulých čtyřech letech řídila Brno koalice, kterou bych nazval účelovým slepencem. Jejím cílem bylo odstavit od vlády ODS, která městu vládla v předchozím období. V tomto úsilí zapomněli téměř na veškeré připravené rozvojové projekty. Nebyli se schopni shodnout nejenom v otázkách přestavby železničního uzlu a R43, ale i v mnoha dalších kauzách.  Koaliční stroj sestavený z nefunkčních součástek skřípal. A s nefunkčním strojem lídr koalice neudělá nic i kdyby měl nápady svázané ve zlatých deskách.
Takové drobnosti, jako jsou hodiny na náměstí na nichž se shodli, to není o budoucnosti Brna. Proto městu přeji, aby v podzimních volbách vznikla smysluplná vláda, která změní současnou politiku nicnedělání na návrat k připraveným projektům, které z Brna sejmou hanlivý přídomek obydlené zatáčky mezi Prahou a Vídní.

Říkal mi onen vzpomínaný přítel, že v narkóze při operaci při níž mu tak trochu omlazovali srdíčko měl sen.  Byl děsný, místo nového nádraží stála u Svratky převrácená umělohmotná stolička z padesátých let, bruselský nevzhledný krám pana architekta Kaplického postavený za osm miliard korun z městského rozpočtu, v kterém sídlil Městský výbor Zelených lišek, po radnici běhali zastupitelé v bílých tričkách s nápisy „modrá není dobrá, zelená je naše energie“. Město zaplatilo dalších 600 milionů za opravu panelákových škatulí v Černých polích, zatím co na Žlutém kopci definitivně zchátrala Mahenova vila , obchodní centrum Vaňkovka bylo zrušeno a v bývalých obchodních prostorách byla umístěna stálá expozice obrazů Petra Smutného. Dům umění se změnil v trosku, ve  které se usídlili bezdomovci. Náměstí svobody bylo zcela vyklizeno a sloužilo jako apelplac pro Zelené lišáky, na místě kde stával hokejový a fotbalový stadion za Lužánkami  pěstovala  obrovské lány marihuany Vnoučata země.

Naštěstí sny jsou jen sny. Bavíme se o městě, které přišlo o většinu původních obyvatel v období okupace a osvobození, brněnští patrioti byli buď německé nebo židovské národnosti, židy vyhnali Němci a Němce zase Beneš, nesnadno napravitelná ztráta střední vrstvy.  Brno během mého života vlastně prožívalo své mládí a pubertu.

Mám proto lepší sen. Budoucnost bude dána postavením našeho města uprostřed Evropy, po dokončení výstavby hlavního nádraží a rozšíření letištních prostor se naše město stane turistickou Mekkou Evropy, na akce typu Ignis Brunensis se budou sjíždět zvědavci z celého regionu. Lidé, trávící svůj volný čas v nákupních centrech Olympia se rádi vrátí zpět do zářícího města. Kulturní Evropa se bude sjíždět do Brna na Velkou operu a světově proslulý balet, příznivci divadelního experimentu budou stát fronty na lístky do divadla „Husa na provázku“ nebo na vynikající činohru či muzikál v Městském divadle Brno (Pokud soubor divadla právě nebude hostovat v některé divadelní budově v hlavních městech Evropy).

Jak pravil přítel: "Budoucnost Brna vidím opravdu v růžových barvách a je mi líto, že nejsem třeba ročník 1990, abych si velký třesk tohoto města mohl vychutnat. Mám stejný pocit jako když sedím před počítačem a vím naprosto přesně, že umím využít sotva desetinu jeho schopností, zatím co moje vnučka určitě aspoň třetinu. Prožil jsem svá nejlepší léta v městě, které bylo ušlápnutý útěžek republiky a i když si zas tak moc nestěžuji, přece jen si myslím, že zajímavější bude budoucnost, která bude město hnát díky moudrosti regionálních politiků (já tomu věřím a proto chodím k volbám) dynamicky kupředu."

Nu, počkejme po volbách. Uvidíme, která vize se začne naplňovat.