Je to neuvěřitelné. Většina projevů ať už mluvených nebo psaných mého oblíbence je tak intelektuálně překomplikovaná až roztěkaná, že na konci daného příspěvku mu už nemůže rozumět snad ani autor. Dnes však mistr devatera řemesel napsal do MFD něco, co má hlavu a patu.

Pravdou je, že článek byl redakčně krácen, takže jeho původní verze mohla nést stopy obvyklé roztěkanostiSvědčí to však o tom, že se urval z primátorova řetězu a použil pouze vlastní hlavu. Prostě koaliční partner jako vyšitý, že pane primátore ? Perličkou je, že když jsem mu o přestávce článek pochválil, pravil vtipně, že se obává, že v něm musí být nějaká chyba. Prostě mu to ode mne bylo podezřelé.

A co že vlastně napsal?

Jiří Zlatuška - Kde má brát Brno peníze?

Informace o velkých dluzích města Brna (Každý Brňan dluží 30 tisíc a neví o tom, MF DNES Brno, 17. července) může budit u čtenáře velké obavy, zejména přidáli k tomu informace o celkovém zadlužení České republiky.

Obrázek o brněnských dluzích však není zdaleka tak tmavý, jak na první pohled vypadá. Část úvěru od Evropské investiční banky nebyla čerpána, ve zbytku jsou bez problému plněny fondy na splácení. Zběžný náhled by velel splatit vše co nejrychleji a dluhů se zbavit. Úvěry jsou ovšem splatné v eurech, vůči kterým koruna neustále posiluje.

Paradoxně se tedy vytváří situace, kdy pozdější splácení uvolňuje městu ruce na další využívání „volných“ prostředků vznikajících kurzovními rozdíly - a to bude platit i v případě, že by si město bralo další úvěr na splácení dluhu. V tom se naše situace výrazně liší od dluhů České republiky splácených v korunách, kde naopak posilování koruny znehodnocuje množství peněz, které si vláda vypůjčila.

Z hlediska potřebných zdrojů financí musí současné vedení Brna řešit velký problém v podobě nedostatečně dimenzované čističky odpadních vod a potřebných dalších investic do kanalizační sítě. Jednoduchým řešením by se mohlo zdát zvýšení vodného a stočného, ze kterého by se potřebné investice hradily. Bohužel však vedení města zdědilo i smlouvy sjednané s partnerem v Brněnských vodárnách a kanalizacích, podle kterých se zahraničnímu akcionáři vyplácí relativně velké dividendy navzdory skutečnosti, že například na poddimenzování čističky odpadních vod nepochybně nese svůj díl odpovědnosti. Zvýšení vodného a stočného by tak šlo zčásti do podílu ze zisku, který by odplynul z města pryč.

Další možností je získat peníze na investice do městské infrastruktury ze zvýšené sazby daně z nemovitostí. Zde ovšem investice potřebné pro každého zaplatí pouze vlastníci domů i za občany bydlící v nájemních bytech, vedení města se stane snadným terčem útoků opozice, která má na současném stavu z minula podstatný podíl, a je možné, že by vlastníci domů mohli v budoucnu uspět se žalobami obdobnými těm, které se týkají regulace nájmů.

Třetí možností, která je nejobtížněji schůdná, je využít příznivého vývoje kurzu koruny vůči euru a nepodlehnout vlně populismu tlačící na snížení dluhů za každou cenu, přestože z hlediska korunové bilance tyto dluhy pro Brno vycházejí příznivě. Rozumné nakládání se strukturou dluhů pak doplnit vyjednáváním s majetkovým partnerem v Brněnských vodárnách a kanalizacích, které by vedlo k bezdividendovému provozu této akciové společnosti a vyšší míře investic do odpadní infrastruktury. Vedení města by v takovém případě bylo obviňováno z udržování velkého dluhu a necitlivému přístupu k francouzskému partnerovi v Brněnských vodárnách a kanalizacích, byl by to však postoj respektující zájmy obyvatel Brna.