Petr Havlík, spoluzakladatel ODS, kritizuje své dospělé dítě - a uvažuje, že si pořídí nové

* Jak dnes vidíte ODS, svoje dítě, když je strana rozhádaná a v krizi?

Na tu krizi se zadělávalo dlouho, systematicky.

Ona tam byla celou dobu latentně přítomna, jen nebyla vidět, byla překryta vnějšími okolnostmi. Ale že by byl ten vývoj posledních týdnů nějak překvapivý, to pro mě rozhodně ne. Dneska je to taková zvláštní směs pocitů, deziluze, bezmoci, strachu. Falešně se to překrývá odhodláním něco změnit, ale záleží na tom, co si kdo pod tou změnou představuje a jestli jsou schopni se vůbec na něčem dohodnout. Frustrace z té pohry je něco, na co ta strana nebyla připravena, na co si už odvykla.

* Takže chápete nynější úvahy spoluzakladatele Václava Klause, když se chce s ODS rozejít?

Já mu rozumím, vím, že to pro něj není jednoduché rozhodnutí. Protože byl symbol, otec zakladatel. Na druhou stranu, občas se vám to stane, stejně jako s vlastním dítětem: najednou vás v osmnácti letech opustí, ODS zrovna má osmnáct let. Chce si žít vlastní život, vy jste zoufalý, že to není podle vašich představ. Že to je dokonce devastující, že si to vaše dítě ubližuje.

* Vždyť dítě také nemusíte hned opouštět, ale počkat, že za pět let dostane rozum.

To se může stát. Ale nesmíte mu bránit, držet dítě pořád na špagátě. Pokud to Václav Klaus učiní a s ODS se rozejde, třeba se mu tím rozvážou ruce.

* A zplodí nové dítě?

Nikdo nemůže myslet vážně, že tady vznikne nějaká prezidentská strana. Nějaký organizovaný fanklub Václava Klause, který by pálil evropské vlajky na Václavském náměstí a vyhrožoval všem batůžkářům. Takhle to není.

* Když se podle vás na krizi zadělávalo dlouho, myslíte už za Klause?

Myslím, že už v polovině 90. let tehdy došlo k něčemu, co dobíhá až teď. A to je ten zvláštní, falešný pocit sebeuspokojení. Ten pak vyvrcholil ve volební kampani v roce 1996 ústředním heslem „Dokázali jsme, že to dokážeme". ODS jako by vlastně uzavírala svůj účet: podívejte, my jsme hotoví, bohatí, úspěšní, nejchytřejší. Vytratila se z toho pokora, každodenní práce. Už to nebylo o společných vizích, ale o společných zájmech a potřebách. Vždyť i Sarajevo v roce 1997 nebyly politické rozepře, ale roli spíše sehrály mezilidské vztahy. V některých lidech se nakumulovalo napětí z žití v Klausově stínu. Ta psychologie sehrála svou roli.

* I dnes se navenek hodně mluví o ideologii, ale nejsou příčiny nynější krize podobné? Tedy osobní spory?

Myslím, že ne. Mirek Topolánek nikdy neměl přirozenou autoritu srovnatelnou s Klausem. Po sněmovních volbách v roce 2006 se tak trochu zapomnělo na to, že to žádné vítězství nebylo. Když si vezmete průzkumy z roku 2005 nebo ještě z počátku roku 2006, tak ODS měla náskok 10 až 15 procent. A měla na své straně nejen kmenové voliče, ale i protestní hlasy, měla opoziční étos. To vše promrhala a dopatlala jen do patového výsledku. Tehdy se s tím všichni smířili a zvítězila myšlenka, že po osmi letech v opozici jsme tak vyhladovělí, že proboha přece musíme jít vládnout.

* Jak podle vás souboj Topolánka s Bémem o lídra ODS dopadne?

Ti funkcionáři žijí v uzavřených sektách. Já tomu říkám zapařený skleník, kdy není přes zapařená skla vidět ven. Žijí v uzavřených komunitách, jsou to kluci, co spolu mluví, přes to vlak nejede. Devadesát procent delegátů má jasný motiv: zachovejte status quo, protože nám alespoň něco zůstane. Alespoň nám zůstanou ty pozice, alespoň budeme mít šanci dokončit nějaké svoje zájmy, nějaké privatizace. Až v druhém plánu je politika, směřování ODS, zájmy země. Tím zúžením na střet o předsednické křeslo se zapomnělo na to, že ta strana před pár týdny prohrála volby. Pozornost se otočila jen na tento duel. Zapomíná se na to, že strana stojí na zásadním rozcestí. Jenže současný stav trochu nahrává Topolánkovi, který říká: Politika je umění možného, máte všichni nějakou prebendu, tak co byste vlastně chtěli!

* Kam by se tedy podle vás ODS měla vydat?

Souhlasím, že je nutné umět reagovat na aktuální vývoj. Ale musí existovat základní ideologické vymezení, stanovení mantinelů, které prostě nelze překročit. Ono to není o tom, kdo z nás více četl Adama Smithe, Hayeka nebo Miltona Friedmana. Je to o tom, co ten člověk vlastně nabízí. Především by to měl být osobní fundament. V Británii to je základní úcta k právu a pořádku, rodinné tradice. Pravidlo, že co prospívá mně, prospívá i zemi, budu-li já úspěšný, bude úspěšná i celá země. To jsme tady samozřejmě za čtyřicet let komunismu ztratili, citelně to chybí.

* Namítnu vám, že v hodně rovnostářské české společnosti, kde drží většinu levice, není jednoduché být nekompromisně pravicový.

Ono už neplatí šablonovité rozdělení na pravici a levici. Bylo by hluboké podceňování tohoto národa, kdybychom řekli, že lidé, tradiční konzumenti sociálního státu, kteří rezignovali, že tato skupina je navěky věků početnější. Musí těm lidem věřit, musí být nositelé stejného zájmu, stejné značky, vzbuzovat přirozený respekt. Jde o to dostat tam kvalitu. A kde takové elity brát? Je jich spousta kolem, ale s touto politickou reprezentací se nikdo nechce ztotožňovat.

* Topolánek ani Bém takovými lídry nejsou?

ODS uvěřila tomu, že má v čele báječný stroj na vítězství. Prostě kluka, kterému to tam padá, který prostě přijde do kasina a zbourá ho. Ano, třeba to třikrát vyjde, ale nemůžete na to spoléhat. Lidé volili na principu nejmenšího zla, nevolili své báječné lídry. A teď si vemte, že ODS na tomto principu menšího zla prohrála s duem Paroubek - Rath. Dokud občanští demokraté neotevřou dveře a nepustí tam nové tváře, tak musí vzniknout nová politická strana. Protože ta pak tu latentní, očekávanou nabídku naplní.

* Vy snad založíte novou, pravicovou stranu?

Já už o tom přemýšlím tři roky, dávno před volbami v roce 2006. Myslím, že tady klidně vedle sebe mohou stát dvě pravicové strany, liberální a konzervativní. Jedna tradicionalistická, elitní. A pak klasická strana pro střední třídu, akcentující liberální postoj. Může to však být kombinace obojího, neboť se zdá, že prostor od středu doprava je téměř vyprázdněný. Dvě pravicové strany by společně mimo jiné vyvažovaly levicový tandem ČSSD a KSČM. Jít musíte po dvou nohou. Když se dnes ODS opírá o dvě malé strany, lidovce a zelené, to je, jako když se opilec vrací z hospody. Už je nejvyšší čas se postavit na obě nohy.

* Jak se bude nová strana jmenovat?

Neprozradím. Já na rozdíl od jiných vím, jak je vznik nové strany složitý. Nechci, aby to byla jen strana na jedno použití, aby to byl výtah jen pro tři čtyři ambiciózní lidi. Aby to mělo smysl, tak by se strana měla připravit na parlamentní volby, ať už to budou předčasné nebo v řádném termínu.

* Jak si věříte? Kolik procent voličů chcete oslovit?

Ambicí je získat dvacet procent hlasů. Je šance si najít místo na slunci, ale rozhodně to nebude fanklub Václav Klause. To prosím ne. On by to sice mohl rozumně a přiměřeně podpořit, ale v žádném případě to nebude fungovat jako jeho fanklub.

* A dokáže nalákat voliče s tématy jako boj proti Lisabonské smlouvě nebo globálnímu oteplování?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych se angažoval v projektu Libertas. Nejsme zemí, která by měla budovat nějaké nadnárodní, monotematicky zaměřené strany. Ale že je tady prostor pro širokou občanskou pravici, to ano. Pokud nabídne to, nač ODS rezignovala. Do budoucna by mohla poměrně úspěšně kooperovat s ODS. Mimo jiné proto, že všichni mí přátelé volili občanské demokraty s velkým sebezapřením jako jedinou alternativu. Teď říkají, že tady není koho volit. Přece ta politika nemůže být jenom o tom, kdo z nás zprivatizuje ČEZ?! Ale ona už o ničem jiném není. V čem je pak rozdíl mezi Paroubkem a Topolánkem? Když Klausův poradce Petr Hájek říká, že ODS je dnes béčkem ČSSD, tak mu rozumím. Bohužel na Topolánka se navěsili lidé, kteří chtějí být u oprašování kořisti.