Rozhovor s odvolaným ředitelem Masarykova onkologického ústavu, jedné z nejúspěšnějších nemocnic. O svém odvolání, o onkologii v Brně a o rakovině.

Brněnské zdravotnictví má za sebou dramatický týden. V úterý večer nechal ministr zdravotnictví Tomáš Julínek bez jasných důvodů odvolat dva šéfy prestižních nemocnic. Ředitelku Fakultní nemocnice u svaté Anny Vladimíru Danihelkovou a odejít z postu musel i ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Rostislav Vyzula. Jeho tým přitom v poslední době patřil mezi nejúspěšnější v zemi. Jako nejlepší ho v anketě vyhodnotili pacienti i odborníci. I proto Vyzulu Julínkův krok šokoval. V onkologickém ústavu chce ale zůstat a dál pomáhat pacientům jako přednosta kliniky komplexní onkologické péče.

Jakou váhu jste přikládal spekulacím, které předcházely vaše odvolání?
Do poslední chvíle jsem tomu nevěřil. Nedovedl jsem si představit, proč by to mělo být. Mám naprosto čisté svědomí. Ústav je prosperující, nedávno jsme získali ocenění v anketě pacientů, opakovaně jsme se akreditovali. Odvolán je člověk za to, že selže nebo něco provede. Ale za to, že je úspěšný? Říká se, že za úspěch musí být člověk spravedlivě potrestán. Asi je to pravda.

Co jste říkal způsobu odvolání? Tedy, že se to stalo v době, kdy byl ministr Julínek mimo úřad.
Ředitele přímo řízené organizace by v tak závažné věci, jako je jeho odvolání, měl odvolat jeho přímý nadřízený. To znamená ministr.

Jak akt odvolání vypadal?
Do Prahy si mě pozval náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr. Ze začátku jsme se bavili o dosud nevyřešených problémech, pak o vývoji ústavu v dalším období. A z toho najednou vyplynulo, že bych měl odejít. Jsem z toho v šoku pořád. Nerozumím tomu. Když něco nemá logiku, jak to můžete komentovat?

Ve funkci vás nahradil Jiří Vorlíček. Co si myslíte o jeho profesních kvalitách?
Zabývá se roky hematoonkologií, je specialistou na leukemie a lymfomy. Od roku 1989 vede kliniku v Bohunicích. Pracoval jsem pod ním, než jsem se po příjezdu ze Spojených států amerických v polovině devadesátých let začal specializovat na takzvané solidní nádory. Tedy třeba na nádory prsu, střeva a ledvin. Určitě je to odborník.

Nebude pro vás problém s ním kvůli způsobu vašeho odvolání pracovat?
Není jednoduché něco takového překousnout.

Co tedy bude dál?
Zatím se přesvědčuji o tom, že bych rád pokračoval v práci na klinice, péči o pacienty a výuce studentů. To považuji za mnohem důležitější než nějaké machinace nebo spekulace.

Ministr jako jediný důvod vašeho sesazení uvedl, že chce integrovat onkologickou péči v brněnském regionu. Víte, o jaký projekt jde a jak má vypadat?
Pracujeme na tom už od prosince minulého roku. Po?dle zadání z ministerstva se měla péče o všechny pacienty s rakovinou v Brně dostat pod kontrolu Masarykova onkologického ústavu. Náš ústav lidé vnímají jako velmi pečlivý a kvalitní, a proto je logické, aby stejně kvalitní péči měli nemocní i na onkologii v Nemocnici u svaté Anny a v Bohunicích. Navíc máme tři lineární urychlovače, další dva jsou ve svatoanenské nemocnici. Když se všech pět dá dohromady, ozařování se dá lépe koordinovat a zvládneme tak ošetřit více pacientů. Jednání začala, vybudovali jsme tým. Je to ale organizačně složité, stejně tak po hospodářské a právní stránce. Samozřejmě jsme měli problémy, ale to je normální.

Ministerstvo s přípravami žádnou nespokojenost nevyjádřilo?
Mně nic neřekli.

Podobně mluví i bývalá ředitelka Fakultní nemocnice u svaté Anny Vladimíra Danihelková. Tu ministr Julínek odvolal také v úterý. Jak to vnímáte?
Mohu jen konstatovat to stejné, co ona. Je překvapená. Snažila se, k úkolům se stavěla kvalifikovaně. A měla to mnohem těžší, protože na rozdíl ode mě musela řídit skutečný kolos. Na mě dělala dojem slušného člověka, který se snaží v nemocnici udělat pořádek.

Prvním ze šéfů brněnského zdravotnictví, který skončil v září minulého roku, byl ředitel Úrazové nemocnice Miloš Janeček. Napadlo vás už tehdy, že byste ho mohl následovat?
Byl to skutečně takový první záblesk, že by se to mohlo stát i mně. Tam ale ministr alespoň vysvětlil příčinu.

Jakým signálem jsou ministrovy poslední personální zásahy pro české zdravotnictví?
Nebylo to poprvé a asi ne naposled. Může se to stát každému, kdykoliv a za dobře provedenou práci. Každému šéfovi bych doporučil, aby svoji práci dělal s nejlepším vědomím a svědomím. Aby si to mohl sám se sebou srovnat, až bude odcházet. Dobrých manažerů je málo a byla by škoda, aby je to odradilo. Pak by se k té práci mohl dostat někdo nepovolaný. Čisté svědomí je však nejdůležitější.

Objevily se spekulace, že vaše odvolání může být přípravou na prodej ústavu. Máte podobné indicie?
Slyšel jsem o tom, ale žádné důvěryhodné informace nemám. Ministerstvo naopak potvrdilo, že nemocnice má zůstat ve státních rukou. Prodej by nebyl šťastný, ale je to skutečně jen spekulace.

Váš ústav se spolu s Nemocnicí u svaté Anny podílí na projektu Mezinárodního centra klinického výzkumu ICRC s prestižní americkou klinikou Mayo. Můžou personální změny přípravy nějak ovlivnit?
Už jsme rozjeli několik projektů. Zatím mi nikdo neřekl, že bych na tom neměl dál pracovat, takže pokračuji. Je to velmi ambiciózní úkol. Znamená to sehnat kvalitní lidi a dát jim kvalitní program.

Co může spolupráce s Mayo konkrétně přinést lidem nemocným rakovinou?
Prvním projektem je využití nových radiofarmak, jakýchsi značkovacích látek, které vstřikujeme do krve nemocných. S nimi dokážeme zobrazit nádorové onemocnění tak, jak žije. Jak je agresivní, jestli je to vůbec živá tkáň a ne mrtvé ložisko. Zároveň odhalíme onemocnění v celém těle, na což bychom potřebovali jinak celou řadu vyšetření. Právě na Mayo klinice zkoumají nová radiofarmaka, citlivější na určité druhy onemocnění. Problém je v tom, že tyto látky mají velmi krátký poločas rozpadu, třeba jen dvacet minut. Takže je musíme vyrobit a co nejrychleji dostat do pacientova těla. To lze jen na našem novém pracovišti.

Jaké další projekty ve spolupráci s Američany chystáte?
Na podzim chceme Brňanům nabídnout novou metodu preventivního vyšetření rakoviny tlustého střeva. Zatím se to dělá ze vzorku stolice nebo kolonoskopií, což je velmi nepříjemné vyšetření, při kterém se zavádí sonda do konečníku. Teď chceme zkoušet takzvanou imunodetekci krvácení ve stolici. Je přesnější než původní metoda. Budeme ji však srovnávat i s klasickými vyšetřeními. To stejné udělají i na Mayo klinice, a pak vše vyhodnotíme, abychom mohli vybrat nejlepší postup.

Ve výskytu rakoviny tlustého střeva drží muži v České republice smutné světové prvenství. Proč?
Je to kvůli životosprávě. Český člověk si neumí představit jídelníček bez vepřa-knedla-zela a uzenin. Nejlepší jsou pak špekáčky. Nejsou to však jen nekvalitní uzeniny, ale i genofond. Bohužel ho máme už tak nabouraný, že lidé jsou na škodlivé látky v uzeninách citlivější.

Máte sám z rakoviny strach?
Kdybych měl strach, tak bych ji nemohl léčit. Člověk si to u sebe nepřipouští. Rakovina je hrozně zákeřné onemocnění, člověk vůbec netuší, kdy ho to může postihnout. Proto jsou preventivní prohlídky hrozně důležité. Sám už mám jednu za sebou.

Dodržujete nějaké zásady, které riziko rakoviny snižují?
Nejím uzeniny, ale prostě proto, že mi nechutnají. A nekouřím. Kdysi jsem to zkoušel a nedělalo mi to dobře, tak jsem toho nechal. Byla to zbytečná frajeřina.

Rakovina v České republice ročně vypukne u šedesáti tisíc lidí, polovina na ni umře. Každá zpráva o novém léku proto vždy vzbudí mimořádný zájem nemocných. Myslíte si, že jednou bude možné tuto nemoc úplně vyléčit?
Před lety mi jeden ambi?ciózní politik řekl: Rakovinu do deseti let vyřešíme. To je ale vyloučená věc. Rakovina je tak složitá, že ani přesně nevíme, jak vzniká a co se při ní děje. Čím víc víme, tím víc si to uvědomujeme. Rakovina má navíc přes dvě stě diagnóz a ty se dál člení. Na každou je jiná kombinace léčby. Jeden zázračný lék to nevyřeší. Budoucnost je však v genové terapii a v očkování proti některým druhům rakoviny. A samozřejmě už teď dokážeme řadu druhů úplně odstranit. Musíme však na ně přijít včas a ne, když už jsou rozvinuté.

Co v léčbě přinese nejbližší budoucnost?
Každé desetiletí dá něco nového. Když to srovnám s dobou před deseti lety, dokážeme dnes výrazně prodloužit život lidem s rozvinutým onemocněním. Například rakovinu varlat, kterou měl i slavný americký cyklista Lance Armstrong, můžeme v řadě případů i v pokročilém stadiu vyléčit. A třeba u pa?cientů s už zmiňovanou rakovinou střeva s metastázemi jsme před deseti lety prodloužili kvalitní život průměrně o pět měsíců. Dnes už je to o pětadvacet měsíců. Je to důvod k určitému optimismu, že se situace bude stále zlepšovat.

Brněnský deník - Rovnost 14/6/08