Temnou nocí se plouží vychrtlý nuzák třímající v rukou poslední vyžebranou třicetikorunu na zaplacení Julínkova poplatku u doktora. Padá vysílením před luxusním mrakodrapem pětihvězdičkové soukromé kliniky a přivolaná hlídka mu sděluje, že jeho námaha byla marná, neboť klinika se specializuje pouze na léčbu celulitidy. Pacient vyčerpáním a šokem umírá…“

Tak nějak má vypadat podle Davida Ratha naše zdravotnictví po Julínkově ozdravné reformě. Jak to bude doopravdy, na to jsme se zašli zeptat přímo původce tohoto „zločinu na lidech“, Tomáše Julínka, na jeho ministerstvo. A pan ministr nám nastínil představu úplně opačnou: Pokud nebudou schváleny střechové zákony o zdravotních službách a o specifických zdravotních službách, bude se naše zdravotnictví řídit stále zákonem o socialistickém státním zdravotnictví z roku 1966, který likvidoval systém zdravotnických pokladen neboli pojišťovací systém. Starší občané jistě pamatují, že jsme měli zchudlé  zdravotnictví tak, že pacienti nedostávali léky běžné na Západě, museli je načerno pašovat přes hranice a platit draze za valuty ze svého. Nyní se navodilo prostředí se zdravotním pojištěním podobným tomu na západ od nás a je proto již delší čas potřeba nastolit nový moderní zákon, který konečně jasně řekne, že zdravotníci už nepečují o anonymní „socialistický lid“, ale že poskytují zdravotní služby konkrétním pacientům. Zákon musí proto jasně stanovit, co to jsou zdravotní služby a kdo a za jakých podmínek je poskytuje. Musí to být zákon reflektující 21. století a také porevoluční změnu, která navodila jiné pozice všech občanů v systému. Zákon, který bude odrážet, že pacienti již nejsou jen pasivní přijímatelé péče, kteří musejí strpět cokoliv podle situace, která ve zdravotnictví právě panuje. Zákon jasně hovoří o právech pacientů a o povinnostech poskytovatelů zdravotní péče a to tak, aby bylo vše pod sankcemi vymahatelné. ? President České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek ale tvrdí, že sankce jsou pro zdravotníky šikanou...? Ptám se, zda president ČLK, která má být garantem kontroly kvality poskytované péče, může být spokojen se současným stavem a zda si může z titulu své funkce vůbec myslet, že nemají být sankcionováni lékaři neplnící práva vůči pacientům a neposkytující kvalitní péči. Pan Kubek dobře ví, že nový zákon není o sankcionování kvalitních lékařů, ale o tom, aby nekvalitní lékaři porušující zákonné povinnosti byli potrestáni.

? Není spíš averze pana Kubka vůči Vám dána jeho politickými postoji jako odboráře stojícího na levé straně spektra?
Pan Kubek má samozřejmě své politické zadání, a proto s ním vycházím velice špatně. Kdyby šlo jen o mou osobu, usměji se jeho agresivitě. Kubkovy nesmyslné negace čehokoliv však ohrožují rozvoj našeho zdravotnictví. Tím ale prezident komory nekomplikuje život mně, ale do budoucnosti především pacientům. Na štěstí je pro mne podstatná debata s lékaři a ne s ním. Zjistil jsem, že někteří členové představenstva ČLK jsou jím sice dezinformováni, ale jsou velice pozorní na besedách se mnou. Bohužel jsou tam i tací, kteří jsou jeho horliví zastánci tvrdící, že dělají kvalitní medicínu, a chtějí brát více peněz, aniž budou muset dokazovat, co skutečně a jak kvalitně dělají.

? Rozdělil jste nedávno reformu na dvě části. Bylo to z politických důvodů? Báli se Vaši kolegové z ODS, že byste exkluzívní rozhovor  jim pokazil podzimní volební vítězství?
Nerozdělil jsem reformu na dvě části, ani se kolegové z ODS nebojí ztráty hlasů kvůli mně. Máte ale pravdu, že rozšíření prostoru pro diskusi a časové pozdržení zákonů má své politické důvody. U některých koaličních poslanců převážila obrovská a naprosto iracionální nedůvěra k tomu, co děláme. Stále mne podezírají, že se jedná o promyšlenou zlovolnou akci. Proto jsem se rozhodl, že tři zákony – zákon o veřejném zdravotním pojištění, o pojišťovnách a transformační zákon – předložím sněmovně později. Odmítám ale, že by mohly moje reformy ovlivnit krajské volby. Negativní kampaň ČSSD proti ODS bude vždy, i když tyto zákony před volbami nebudou v oficiálním legislativním procesu. Volby jen vytvářejí více konfrontační atmosféru, díky níž budou poslanci dostávat od socialistů neustále jen negativní informace. Nesmím dopustit, aby toto jejich permanentní negativní vymezení uspělo i ve zdravotnictví. Vzal jsem si proto čas na to, abych jim vysvětlil, co a proč dělám. Až to pochopí, pak teprve pustím zákony do legislativního procesu. Proto jsem tam dal nyní pouze první várku zákonů o službách a zákony o pojišťovnictví budou následovat později.

? Pokud vím, tak jste rozeslal všem občanům naprosto jasnou a srozumitelnou příručku o reformě zdravotnictví. Co ještě chcete vysvětlovat? Je tam přece už vše obsaženo.
Bohužel politici, ale i někteří lékaři jsou náchylní nepochopit ani tuto příručku. Ještě myšlenkově nevybředli ze socialistického zdravotnictví a nejsou schopni si uvědomit, že žijeme v kapitalismu 21. století.

? Myslíte, že tomu Rathovu strašení politici opravdu věří? Já myslel, že to jen hrají, aby získali hlasy od zdravotnicky nevzdělaných voličů, ale sami že tak zaostalí nejsou.
Určitá politická špička to samozřejmě hraje, ale mezi lékaři i některými politiky, je mnoho takových, kteří problémům zdravotnictví vůbec nerozumí. Lékaři nesledují dění kolem sebe, operují, léčí a jsou proto lehce nakazitelní frázemi o „loupeži století“. Musím jim proto dát možnost srovnat si to v hlavách. Vždyť oni pracují desítky let v našem socialistickém zdravotnictví a nevidí ho tak tristně, jako moji kolegové na ministerstvu, kteří jezdí do ciziny a vidí, jak se moderně pracuje venku. Nedávno byli sami Holanďané překvapeni, jak při debatě na nizozemském ministerstvu zdravotnictví celý náš tým znal jejich systém a jak zasvěceně s nimi o něm hovořil. A to je Nizozemsko nejúspěšnější zemí, pokud se týká zdravotní péče.

? Zavedl jste úspěšně poplatky.  Útlocitné poslankyně Šojdrové ale plakaly, že jste před nimi neušetřil nebohé děti a důchodce. Proč jste jim nevysvětlil, že právě to jsou dvě skupiny, které jsou pro obvodní doktory  největší zátěží a nejvíce zneužívají péči. Vždyť u lékaře se to jen hemžilo záškoláky, kteří onemocněli v době písemek, a množstvím nudících se penzistek, které si šly spíše popovídat o svých drobných problémech a dát si zdarma předepsat mastičku na štípnutí komárem?
Máte pravdu, že když se chce někdo ulít ze školy, rozbolí ho záda, a že jsou i takové babičky, které, když je štípne komár, běží pro mastičku nebo si jdou za paní doktorkou jen tak postěžovat na život. Ono je ale těžké říci veřejnosti, že si chodí někteří důchodci posedět do čekáren, aby zabili čas. Mohu to ale naštěstí již objektivně posoudit podle toho, co nám pacienti píší. Většinou si na poplatky stěžují levicoví voliči nadávající i na daně, na vládu a na všechno kolem. Jejich diagnózy, o nichž píší, nejsou přitom těžké. Vesměs jde jen o běžné nemoci spojené s chozením na kontroly a v poplatcích vidí komplikaci svého životního stylu. Pacienti s těžkými onkologickými či traumatologickými případy poplatky naopak chápou a mnozí dokonce vítají, protože pak má lékař víc času se jim věnovat a vysvětlit diagnózu. Rodiče dětí s infuzemi za půl milionu si rozhodně také
nestěžují, naopak vítají, že může jejich nemocné dítě takové špičkové léky díky poplatkům dostat. Ulejváci díky poplatkům skutečně přestali k lékařům chodit, zvlášť bolesti zad u naší populace zázračně téměř  vymizely. Také se omezil nešvar některých lidí – víra, že na každý neduh je lék, tzv. polypragmazie. Tito pacienti nevěří, že naopak z nadměrného užívání léků mohou i onemocnět. Také již ubývá křečkování léků. Dříve si často nechali pacienti předepsat léky a neužívali je. Nyní naopak hlásí, že ještě léky mají doma a nepotřebují recept. Zde všude tedy poplatky zafungovaly. A abych nebyl obviněn, že je to jen můj subjektivní dojem, mluví za mne čísla. Za první čtvrtletí jsme ušetřili 1,7 mld. Kč a na poplatcích vybrali 1,3 mld. Kč. Celkově tedy tento krok znamenal přínos kolem 3 mld. Kč. To jsou peníze, z nichž mohly pojišťovny již zaplatit lepší péči v onkologických a traumatologických centrech. Kdyby to nenarušovaly zbytečné demagogické politické spory, tak by šlo vše ještě rychleji. Opozice si bohužel ve svém fanatickém boji o moc neuvědomuje, že i ona může stonat.

? Když byl na Vašem místě David Rath, zvedl velmi drsně doplácení na léky směrem nahoru. Vy jste sliboval, že to po něm napravíte, ale nic se nestalo.  Proč?
Právě teď se to děje. Upravujeme doplatky postupně na základě správního řízení za srozumitelných transparentních  férových podmínek a ne naráz a bezmyšlenkovitě jako Rath. Děje se to navíc mimo ministerstvo, ve speciální výsostně odborné instituci – Státním ústavu pro kontrolu léčiv. MZ působí jen jako odvolací orgán a nad ním ještě stojí soud, ke kterému je možné se odvolat. To jsou změny, které jsem zavedl já, nikdo přede mnou si na to netroufnul. Rath tvrdě limitoval vše kolem drahých léčiv pro těžce nemocné pacienty. Já postupuji opačně. Říkám, že je u nás milion nemocných a 9 milionů víceméně zdravých občanů. A pro každého z toho milionu skutečně nemocných chci zajistit moderní péči, zvláště pak zhruba pro těch 250 tisíc opravdu těžce nemocných spoluobčanů. Proto prosím každého z těch devíti milionů zdravých, aby se zamyslel nad tím, jak může pomoci tomu milionu nemocných, neboť každý se může dostat mezi ten milion. Razím heslo: „Bude-li zdravotnictví pro nemocné, bude pak pro všechny“.

? Nejsem škodolibý, ale za Rathův výrok, že je těžce nemocnému pacientovi nesmysl předepisovat drahý lék, když stejně do několika měsíců může zemřít, bych mu přál, aby to jednou zažil na vlastní kůži. Zavedl ostré limity na předepsané léky. Stále to ale platí. Musím už léta každé 3 měsíce chodit pro předpis léku, který bych si mohl vyzvednout jednou za rok
Doktoři nečtou vyhlášky a nevyužívají princip opakovaného receptu. Právě dnes jsem říkal náměstkům, že musíme vyslat vysvětlující text, neboť na to si stěžuje mnoho pacientů. Je to také tím, že lékaři mají půlročně evidované pacienty a schválně si je zvou i bez nutné návštěvy. Jistá regulace musí zůstat. Limity nejsou ale tak tvrdé jako dříve. Pokud přijde k lékaři nový pacient, zdůvodní to lékař pojišťovně a je to ošetřeno. Za Ratha pojišťovna limit pro takového pacienta lékaři nezvedla, neb jí v tom vyhláška bránila. Nyní jde jen o doporučující vyhlášku pro kontrolu, aby se neplýtvalo.

? Vím, že se bohužel zatím nezabýváte privatizací pojišťoven, ale přesto mi nedá, abych se nezeptal, jak si ji ideálně představujete.
Kdyby probíhala privatizace pojišťoven podle mých ideálních představ, musely by nejdříve někomu patřit a dále mít průhledné a kontrolovatelné účetnictví, tak jak jej mají akciové společnosti. Málokdo si uvědomuje, že naše soukromé pojišťovny nikdo nevlastní a že proto nikdo nevíme, kdo je ovlivňuje. Může to být ředitel či správní rada. Odpovědnost za fungování pojišťoven je možné převzít jen tehdy, když se přemění na akciové společnosti a každá bude někomu patřit. VZP, která v současné době obhospodařuje asi 67 % trhu, má podle mne patřit zcela státu a zaměstnanecké svým původním zřizovatelům. Preferuji, aby se například pojišťovna Škoda vrátila Škodě Auto, bankovní pojišťovna bankám atd. Při privatizaci budou mít původní zřizovatelé předkupní právo a až pokud je nebudou chtít, tak je prodáme. Každá pojišťovna si bude hospodařit podle svého a občané si vyberou tu, která jim nejvíc vyhovuje svoji nabídkou.

? Jenže pak si soukromé pojišťovny dají jen lukrativní nabídku pro zdravé pacienty a nebudou chtít pojistit například těžce nemocné dialytiky…
V zákoně je ošetřeno, že standardní nabídku služeb musejí mít všechny stejnou. Žádná z pojišťoven nesmí nikoho odmítnout. Zákon je pro všechny stejný a neřeší, kdo pojišťovnu vlastní. Soutěžit mohou jen v nadstandardních službách. A nemusejí to být vždy jen léčivé zájezdy k mořím. Velký zájem je například o telefonickou službu, kdy si pacient může zavolat, k jakému má jít lékaři a kdy má ordinační hodiny, ale to je jen jedna třešnička to pole pro soutěž je opravdu široké…

? Přebytky na účtech ale mají pojišťovny vracet na osobní účty pacientům. Proč by se tedy namáhaly se získáváním zisku?
Pojišťovně mající více klientů se lépe poskytují služby. Lépe se zhostí odpovědnosti vůči lékařům i vůči pacientům, neboť má více peněz na kontě. Mohou lépe nastavit solidaritu pacientů. Navíc za důchodce a vojáky platí pojištění stát a jde o to, aby je měly u sebe.

? Pojišťovny si ale stěžují, že právě peníze, které platí stát za důchodce, jsou malé proti tomu, co stojí jejich léčba, a nestojí proto o ně. Uvažujete o změně?
Platba státu na důchodce není zatím novými zákony dotčena. Nicméně v budoucnu něco udělat musíme. Rozjíždíme o tom kulatý stůl.

? Jak chcete ošetřit, že se pojišťovny nebudou snažit obejít některá tvrdší nařízení? Například nebudou chtít nějak skrytě vystrnadit těžce nemocné pacienty a podobně?
Právě to by měl ošetřit nový zákon o pojišťovnictví. Dosud pojišťovny nemají jasně zákonem určeno, jak se musejí chovat vůči pojištěncům. Nejsou motivovány k úspěšné léčbě pacientů. Zákony neumožňují pacientovi získat zastání, když je nespokojen s poskytnutou péčí. Ve starém zákoně je jen napsáno, že „musí zajistit zdravotní péči“. Nestojí tam už ale dokdy a jak na ni mají platit a jaké sankce je čekají za neplacení lékařům. Na pojišťovny nikdo nedohlíží a peníze, které do nich tečou, nejdou vždy ve prospěch pacientů. Nyní vše bude kontrolovat „Úřad pro dohled nad zdravotními pojišťovnami“, který bude řízen vládou a jehož ředitele bude jmenovat prezident republiky. Pojišťovny budou pod jeho přísným dohledem.

? Nový úřad? Pokud se pamatuji, tak ODS šla do vlády s tím, že bude přebytečné úředníky rušit. Neobáváte se, že opozice toho využije? Nebudu rozšiřovat počet úředníků. Budou v něm pracovat ti, kteří toto dosud dělají roztříštěně na našem ministerstvu a na ministerstvu financí. Dostanou pouze nové a jasné kontrolní mechanismy a úkoly. A co je důležité, nebudou pod tlakem té které vítězné politické síly a pro odvolání prezidenta úřadu bude muset být jen velice závažný důvod. Proto se nebude bát provádět kontroly nezaujatě a s obavou, co tomu řekne ten či onen ministr. Bude dohlížet, aby všechny peníze ze zdravotního pojištění šly na zajištění zdravotní služby pro pacienty. 

? Takže pojišťovny by měly mít jasné  vlastníky, u VZP by to byl stát. Měly by hospodařit jako akciové společnosti, zisk by měl jít na konta pojištěnců a jejich činnosti by byly pod kontrolou nezávislého úřadu. Nemá tedy pravdu pan Rath, že sankcemi zanikne  pojišťovnictví u nás? Nemá a naopak já dělám vše pro to, aby konečně po dvaceti letech od revoluce začalo pojišťovnictví fungovat tak, jak má. Podle zákonů a kontrolovaně. Jediná zdravotní pojišťovna znamená zamezení možnosti volby a především náchylnost k politizaci. Stává se mocenským centrem rozhodujícím o penězích občanů. Nemá motivaci se starat o pacienta, neboť ví, že ten nemá možnost odejít, ale její ředitel se naopak snaží zalíbit vládnoucí garnituře kvůli udržení se ve funkci. Je to jako vláda jedné strany. Hlavní zájem reformy je dostat pojišťovny pod nezávislou kontrolu, protože ony jediné rozhodují o úrovni zdravotní péče tím, že ji platí.

? A nyní snad k nejožehavější otázce. Chodím na kontroly se sešroubovanou rukou do nejmenované největší pražské fakultní nemocnice a tam mají panickou hrůzu z její privatizace. Navíc ani po Vašich poplatcích se tam nic nezměnilo, na WC chybějí toaletní papíry, ručníky si nosí sami pacienti a na běžnou pětiminutovou ambulantní kontrolu se tam čeká ve frontě více než pět hodin…
Již jsem to říkal stokrát, tak po sto první opakuji: Privatizovat běžné nemocnice nechci a ani nemohu. Patří totiž krajům. Pod mou gesci spadají pouze nemocnice fakultní a některé výzkumné ústavy a tam se snažím prosadit, aby byly efektivněji řízeny a nenastávaly tam například podobné excesy, jaké popisujete. Chci proto, aby pracovaly podle zákona, který jasně říká, jak má nemocnice vypadat. Právě kvůli tomu chci jejich převedení na akciové společnosti, aby bylo jejich hospodaření průhledné, což je něco jiného než privatizace. Navíc fakultním nemocnicím zůstane neziskový
charakter a svůj zisk budou ze zákona investovat zpět do zařízení a do chodu nemocnice. Vím, že v tom bojuji s úmyslně šířenými lživými fámami, kterým je pak občan ochoten věřit spíše než slovu ministra.

? Proč ale trváte tak zarputile na změně jména z fakultní na universitní?
Nejde jen o změnu jména. University používají fakultní nemocnice k výuce lékařů a chci je proto zainteresovat na dobrém
chodu nemocnic. Nabízím proto universitám třetinu akcií nemocnic, jejichž  zisk budou moci investovat do nemocnice podle svého odborného uvážení. Ze dvou třetin bude akcionářem těchto nemocnic nadále stát. ? Pak ale nerozumím, proč se rektor University Karlovy prof. Václav Hampl tak vehementně brání tomu, aby mohla universita do chodu nemocnic mluvit. Přece by měl mít prvořadě on zájem, aby výuka studentů probíhala ve špičkovém pracovišti, do jehož vybavení a chodu by mohl mluvit? Já tomu naopak rozumím. Přibude mu práce. V nepořádku, jaký vládne nyní, si dobře žije a ví, že se přeměnou nemocnic na akciovky zpřísní jejich kontrola, protože pak musí vykazovat přesně výsledky hospodaření. Nesmysly, které tvrdí on a jeho přátelé, že tlak na ekonomiku nemocnic povede k nekvalitě poskytované péče, jsou pod úroveň akademicky vzdělaného člověka. Je to lživá opoziční rétorika. Pan rektor ji šíří dál a protože je vnímán jako důstojná a nezávislá osobnost, dává těmto lžím punc pravdivosti.

? Slyším dobře, rektor University Karlovy je šiřitelem lží?
Nechci to dále rozvádět a přilévat olej do ohně. Ač to vypadá, že s ním nekomunikuji, opak je pravdou. Mluvili jsme spolu nesčetněkrát, pan rektor měl a má spolu se svými spolupracovníky možnost se na přípravě zákona podílet. Nemám ale rád, když se zakrývá pravá podstata věci, nesnáším také podrazy. Pan rektor by neměl za opoziční rétorikou schovávat svou nechuť převzít větší odpovědnost za nemocnice.

? Abych to shrnul. Kdybych jako redaktor připustil debatu o tom, že chcete privatizovat nemocnice, bylo by to buď znakem mé neinformovanosti, nebo mým zlým úmyslem nahrát opozici. Dovedu si představit, že jsou  i tací redaktoři, ale neumím si vysvětlit, proč, když to připustí vedení veřejnoprávní televize, s tím vláda něco nedělá. Je to de facto šíření poplašné zprávy a to je přeci trestné. Navíc to je hazard se zdravím občanů…? Jsem zklamán veřejnoprávní televizí. Místo toho, aby pomáhala státu komunikovat o nutných změnách, vytváří nesmyslná dilemata a konfliktní situace. Je smutné, jak presentuje veřejné dění.

? Říkal jste, že na krajské nemocnice nemáte žádný vliv. Ale zákon o privatizaci nemocnic stanovuje vláda a potažmo Vy. Nebo se mýlím?
Mý l í t e ! Kraje nepotřebují žádný zákon k tomu, jak naloží se svým majetkem, a nemocnice jsou výhradně jejich majetkem. Musejí pouze postupovat podle zákona o krajích, který pro ně platí po reformě veřejné správy prosazeném socialistickými vládami. Při prodeji nemocnic postupují podle pravidel uvedených v tomto zákoně a rozhodne o něm zastupitelstvo. Nemohu proto vůbec v žádném případě ovlivnit prodej krajských nemocnic. Málokdo ví, že ministerstvem vůbec neprocházejí ani peníze pro fakultní nemocnice, které má ve správě, s výjimkou investic. Peníze jdou jen a pouze přes pojišťovny. Já nemohu tedy finančně ovlivnit ani ty nemocnice, které řídím. Jen se snažím je řídit dobře, aby byly méně zadluženy. Proto se snažím zapojit do odpovědnosti za ně i university. ?

A nakonec jednu opravdu závažnou otázku k problému, který rozděluje Vaše spolustraníky. Vy jste si prý dovolil prohlásit, že jste lepší kuchař než vyhlášený gurmán ODS Miroslav Macek?
Je to pravda? Je! Řekl jsem to a chlubím se tím, že jsem lepší kuchař. Macek se sice chlubí na internetu, jak vaří, ale co jsem četl, tak to bych asi nejedl. Troufám si říci, že kdyby Macek ochutnal moji hovězí polévku s játrovými knedlíčky a moji rajskou omáčku s paprikovým luskem a domácími knedlíky nebo můj guláš či řízek se salátem, tak nevezme už své chřesty a mořské šneky, pardon ústřice, do úst. Navíc je vaření obrovská relaxace. Přeruší to jednosměrně zatížený mozek pracovními problémy a jeho šedé buňky se musejí začít soustředit na to, jak nakrájet cibulku a jaké koření mám kam nasypat. Právě tento víkend měli moji synové narozeniny a já jim vařil pro radost svou a podle toho, co říkali, i jejich.

Pane ministře, děkuji za zajímavý rozhovor.