Je nad slunce jasné, že fatální střet o Lisabonskou smlouvu hrozí rozdrtit ODS na kusy. Václav Klaus umí vnutit svým politickým oponentům téma. Protože Mirek Topolánek hraje dnes už otevřený boj nikoli s Pavlem Bémem, ale s Václavem Klausem, je téma, na které se bude štěpit ODS, téma budoucnosti Evropské unie.

To téma nám eurobyrokracie i prezident vsunuje do rukou: podtržení významu, které oponenti i autoři Lisabonské smlouvy tomuto dokumentu přiznávají, prudce zvýrazňuje její základní a dějinný rozměr. Reakcí je ale tady Václav Klaus: Lisabonská smlouva by nikdy nebyla tématem, kdyby bruselská byrokracie vehementně nemasírovala evropské národy, aby ji přijaly. Vzedmutá vlna aktivizujícího a agregujícího se odporu je předělem v přístupu vůči Evropské unii. Je lhostejné přít se, o jak marginální proudy jde: to že se něco děje, že je tento vzestup vidět a cítit, to je jasné.

Taková vlna, jež je koordinována na celoevropské úrovni, může vbrzku vyšplouchnout a smést dosavadní poměry v ODS, neboť ty jsou již na druhé koleji. Václavu Klausovi jde opravdu o víc: je přesvědčen do morku kostí, že Evropskou unií zmítá had byrokratického sevření, který cílevědomě oklešťuje zblblé evropské národy o zbytky suverenity. Bude-li Lisabonská smlouva celou Evropskou unií jakýmsi záhadným způsobem přijata, bude Klaus první, kdo začne hlasitě dovolávat práva na vystoupení z EU.

Má pravdu? Ovšemže. Státy, které si podlým způsobem nechají vzít svou suverenitu, to znamená schopnost rozhodování o svých bytostných věcech, budou moci leda tak vydírat zbytek EU svým vystoupením. Cožpak si někdo myslí, že hlasovalo-li se o podstatných věcech do dneška jednomyslně, konsensuálně, a každý stát  proto musel být hýčkán a přesvědčován, a od zítřka to bude většinově, to znamená, že x států bude prostě přehlasováno, najde-li se dostatečně velká většina, že to bude znamenat zvýšení národního resp. státního významu? Opak je pravdou. Budou se nás na názor ptát o to méně. Ztratíme zbytky respektu a budeme páté kolo u vozu.

Václav Klaus se již rozhodl. Buďto bude strana, které vdechl život, prosazovat nesouhlas z těmito praktikami, nebo…nebo z ODS vystoupí a podpoří stranu jinou, takovou, která bude opět jeho vidění světa sledovat.

O nic menšího se totiž nejedná: v lednu má vzniknout v ČR nová strana, zaměřená na evropskou problematiku. Podobné strany již vznikají po celé Evropské unii. Na irské večeři se patrně již rozdaly noty a orchestr ladil své nástroje. Cílem těchto stran bude uspět při volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009 tak, aby tyto strany mohly hodit vidle do arogantního postupu evropské socialistické byrokracie.

V ODS dávno nejde o Pavla Béma: ať vyhraje, nebo prohraje, nemůže na tomto trendu nic měnit. Je evidentní, že vítězství Pavla Béma by okamžitě odstartovalo mnohem intenzivnější mediální kampaně zaměřené proti ODS s cílem vyštípat hardcore proudy ze strany. Sám Bém by byl vláčen a uvláčen. Prezident hraje jinou hru, ten by mu nepomohl.  

Se současnou ODS již sympatizují novináři jako pan Leschtina, pan Hanák z Práva, časopisy jako Respekt, noviny jako LN a MF Dnes. Pro ODS by to měl být polibek smrti: ale není, mělo by to být varování, leč není! 

S otevřenými sympatiemi na ODS nahlížejí lidé jako Michal Kocáb, Ludvík Vaculík, či dokonce Václav Havel. Do ODS již teď vstupují lidé od Evropských demokratů. To jsou mocné proudy "pravdy a lásky". Bude-li tato tendence pokračovat, a pokud V.K. bude sledovat jiný trend, někteří z hardcore ODS to vzdají a odejdou za novou stranou; někteří povedou marný boj uvnitř strany za původní program a nakonec rezignují, jsouce ušlapání Kateřinou Jacques a Martinem Bursíkem, neboť je právě vyhazují od Zelených.  

Současný dosluhující předseda Mirek Topolánek by měl situaci lépe analyzovat, než doposud.  Rozštípnutím ODS ztrácí následnické či zbytkové strany přirozený vítězný volební potenciál, který dnes ODS navzdory prohraným volbám má, a darují ho Paroubkovi. Ten spolu s KSČM bude vládnout, již má v krajích nakročeno. Zbytkové pravicové strany budou odsouzeny se navzájem nenávidět a zase opět spolupracovat. Pro jednu ze stran pak bude Sofiinou volbou, zda jít do velké koalice se vždy vítěznou ČSSD, nebo se trpně dívat, jak Paroubek s komunisty parcelují naši zemi.

Takový vývoj si nepřeji a domnívám se, že si to nepřeje ani Mirek Topolánek. Protože je to právě on, kdo je favorizován a protože si začíná myslet, že vyhraje boj o předsedu ODS, leze mu nové vítězství prudce do hlavy a nahlíží na Klausovu štěpící hru po valašsku: hraje ji bez taktiky a vabank. Koneckonců, má to jednu výhodu – jen tak dokáže marginalizovat svého zatím jediného soupeře: neboť proč se prát s kováříčkem, když mohu s kovářem.

Tato politika však určitě vede ODS rovnou do pekel a je teď lhostejné, že čestný předseda už dávno zlomil nad ODS hůl a teď si nic jiného než právě tohle nepřeje.

Mirek Topolánek by totiž neměl připustit, aby lidé v ODS stáli před volbou. A protože tématem volby je Lisabonská smlouva, měl by ji hodit přes palubu.

Proč se Topolánek rozhodl resuscitovat Lisabonskou smlouvu, když tím nahrává nedemokratickým praktikám Bruselu i Václavu Klausovi, bojujícími již jinou hru v jiné dimenzi? Bojí se Sarkozyho a Verheugena, kteří začnou řvát? Klaus by ho však musel pochválit, nebo by alespoň ztratil drajv. Proč Topolánek bazíruje na tomto dokumentu, když stejně ví, že vyhodí-li se Ústavní smlouva ze dveří, vleze nepřehledná Lisabonská smlouva oknem a vyhodí-li se oknem i ta, bude tu hnedle nějaká o řád ještě nepřehlednější řekněme Pražská smlouva? Proč smlouvu nehodí jednoduše pod stůl? Je lepší si nahněvat tvrdé jádro ODS, nebo pana Leschtinu?

Bojí-li se o osud radaru, cožpak není možné hlasování o radar odložit, počkat, až přijede hystericky opěvovaný nový prezident USA Barack Obama, nechat ho u nás zaprosit kvůli radaru a pak se jen dívat, jak stoupají počty příznivců? To by v tom byl čert, aby se populista Paroubek neustrnul. Ostatně – pak si může Topolánek dovolit risknout i referendum.

Místo toho se Mirek Topolánek rozhodl celý spor a téma vulgarizovat, což může činit úspěšně na voliče, ale ne na vlastní členy.

V MF Dnes píše, že si máme vybrat mezi přijetím Lisabonské smlouvy a padnutím do područí Moskvy. Variantou odmítnutí je vystoupení z EU.

Pane premiére, to fakt nemyslíte vážně. Mnohem větším rizikem je přece přijetí Lisabonské smlouvy, protože ta přivodí tunelování Severoatlantické aliance skrze ujednocení zahraniční a bezpečnostní politiky! Takto vznikne mnohem aktivnější bezpečnostní struktura než byla ZEU (předchozí bezpečnostní koncept EU), která však bude konkurovat NATO, až ho zcela nahradí (USA a Kanada zbudou). Bez USA bude tato organizace nucena manévrovat mezi Ruskem a USA.

Vsadím se, že navrch bude mít appeasement vůči Rusku, než cenění zubů spolu s USA.

Princip sjednocené zahraniční a bezpečnostní politiky EU je mnohem více založen na nefunkčním principu kolektivní bezpečnosti (k čemu je z obranného hlediska OSN?). Takto malý východní či středoevropský stát EU má dosud rozdílné postoje vůči potenciálním rizikům a bude proto západními EU - velmocemi přehlasováván. NATO je založeno na aliančním principu, jehož jediným smyslem je kolektivní obrana proti nepříteli, nic víc. Nemůže se tedy zmítat v nějakých sporných zahraničně politických přístupech.

A konečně, bez USA si EU v potenciálním sporu s Ruskem ani neškrtne. Neny penyz, neny laska. To pak Evropské unii zbude ten appeasement, což odnese východní Evropa nějakým novým cordonem sanitaire, přes který tu a tam Moskva projede tanky a odveze si pár luxusních jachet jako kořist.

Pane premiére, to chcete? Jestli má NATO přežít, pak nesmí vzniknout paralelní bezpečnostní struktura, jejímž jediným smyslem by bylo to, že by v ní nebyly přítomny USA. Lisabonská smlouva tento důsledek přináší.

Ještě jednou, ať už vyhrajete boj o předsedu ODS nebo ne, můžete dělení ODS zabránit: odmítnutím Lisabonské smlouvy. Ona opravdu za TO nestojí. Variantou přijetí Lisabonské smlouvy je - její odmítnutí. Tečka.

Autor je zastupitel MČ Praha 2 za ODS

http://jubanek.bigbloger.lidovky.cz/c/58632/Da-se-vubec-ODS-jeste-zachranit.html