Tajemství zlatého draka. Hra, která hýbala Brnem a nejen jím, ještě v době, kdy autorský trojlístek Landa, Šímáček, Plachý ani pořádně nevěděli o čem to bude.

Stačilo, aby jedna zastupitelka, profesorka pro zdravou výživu najednou prozřela a rozhodla se cenzurovat, kdo může a nemůže vystupovat v Brně. Tuto paní profesorku si zapamatujme, protože o ní bude ještě řeč na konci. A Finis coronat opus, jak známo.

K tématu se vyjádřil postupně kdekdo, od politiků všech barev, redaktorů i šéfredaktorů, až po obskurní fyzické básníky. Padala moudra jako:
* Patří k dobrému bontonu (nejen v Brně) ošívat se při vyslovení jména Daniel Landa
* Politici zakažte Landu !!! Národní divadlo si nezaslouží takovouto špínu hrát!!!
* Všechno pokleslé a plytké nemusí být přece zakázáno. A také nemusím být všude řekl někdejší senátor Zlatuška
* Nelze kritizovat předem hru, kterou nikdo neviděl pravil primátor, který stál na Landově straně
Podepisovaly se petice. A nakonec v den premiéry před divadlem rozbalili studenti JAMU i protestní transparent.

Další perly jsou nad rámec toho, co chci napsat.

Kampaň rozpoutaná půl roku před uvedením kusu na scénu splnila účel. Okolo představení se nafoukla obrovská mediální bublina.  Autoři hýřili obraty jako  převratné dílo spirituálního rozměru s transcendentním přesahem, zobrazení lidské psychiky  na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Dílo mělo volně vycházet z díla Carla Gustava Junga, zakladatele analytické psychologie. Sliby astrálních, filozofických, literárních a dalších symbolů.

A jaká byla skutečnost? Běžná inscenace s banální zápletkou na skvělé scéně Daniela Dvořáka s elektrizujícím Landou. Špatný zvuk, hlasitá hudba , místy nesrozumitelné texty. Faktory svědčící pro modernější scénu, nežli je Mahenovo divadlo. Až příliš roztříštěná první půle, kde divák s obtížemi sleduje všechny peripetie. Teprve druhá polovina se zklidnila.

Mrtvola na začátku znetvořená runovým nápisem, vyšetřovatel v podání skvělého Petra Halbrstadta, který se projevil v druhém plánu jako alkoholický jedinec s manželským problémem a protivnou tchyní. Postupně se do děje vmísí podivná sekta, podivný podnikatel, podivný starosta. V závěru kriminalista prozře, přestane chlastat a nese světlo osvícené sekty dál.

Celé to propojuje Dan Landa se svými písničkami. Šoumen Landa, marketingový mág Landa. V soukromí docela normální, skromný a příjemný člověk.

Nejdražší a nejvyprodanější dílo brněnské divadelní historie, vyvolává diskuzi i po premiéře. Počínaje bývalým vedoucím kulturní rubriky nejmenovaného listu Honzou Šmikmátorem, který se dílu totálně vysmál na svém blogu hned v noci po premiéře, přičemž autory zesměšnil, přes rozpačité recenze kulturních rubrik až po dnešní brutální útok bývalého šéfa činohry Františka Derflera.

Panu Šmikmátorovi, který má bezesporu právo na své vidění bych chtěl snad jenom maličkost. Landovo zvolání nigredo asi nebude reklamou na jeho nové CD, ale na skutečný význam tohoto slova, které není těžké ve věku inernetu vyhledat. Znamená totiž čerň,původně alchymistický pojem zčernání, ponoření do tmy, rozpad, nebo duševní dezorientaci.

A teď návrat k začátku aféry, vyvolaný jistou zastupitelkou-profesorkou. Ta hon na Landu začala. Pan Derfler, který ho zatím končí. A pan Derfler a paní profesorka jsou podle některých tvrzení velcí přátelé. Tak se nám pěkně kruh uzavřel. Úplné nigredo.

Jo. A jestli se chcete docela dobře bavit, klidně na to běžte. Nic existencionálního se nekoná. Z tohoto představení nepůjdete domů s hlavou v níž vám bude dunět tři dni. Pokud po představení neskočíte na pohárek. Nebo na několik.

Možná jsem podle některých "kulturtrégrů" kulturní barbar s nízkými intelektuálními nároky. Ale večer strávený na tomto představení za ztracený nepovažuji.