Přiznám se, že Václava Havla nemusím, ale vážím si ho a jako člověk člověku mu přeji uzdravení. Jeho zdravotní stav je podle týmu těch nejlepších lékařů vážný, v současné době však není v ohrožení života.

Dvaasedmdesátiletý Václav Havel nadále na jednotce IP pražské motolské nemocnice dýchá s pomocí speciální masky. Po drobné operaci, při níž mu lékaři odstranili zánětlivé ložisko z krku, jeho pooperační stav zkomplikovalo zahlenění části pravého plicního laloku.

Když jsem sledoval, jak mu v prosinci 1996 odebrali lékaři polovinu pravé plíce, aby odstranili zhoubný nádor, vzpomněl jsem si na rok 1990. To jsem byl jako zarytý nestraník mezi novináři, kteří byli vybráni, aby ho doprovázeli při jeho první návštěvě Ostravy.

Vlastně jsem se od něho nehnul od chvíle, když přistál speciálem na Mošnově. Seděli jsme naproti sobě v hotelu Atom i mezi horníky Dolu Staříč, odkud pocházel jeho spoluvězeň z Heřmanic a v té chvíli i jeho průvodce. Měl jsem možnost ho sledovat též při besedách se studenty, na Vysoké škole báňské mě zaujal svým náruživým kouřením.

Určitě by ho v tom nepřekonal ani známý kuřácký “disident” v českém senátu Jaroslav Kubera. Škoda, že Václav Havel neměl k dispozici jeho elektronickou cigaretu. To by se možná uchránil rakovině plic.

Bylo to fascinující; seděl, povídal a přitom kouřil Marlbora. Jednu cigareta mu ještě dohořívala a už ji típal, aby si zaplálil další. A tak to šlo několik hodin a byly z toho tři vykouřené krabičky.

Další přibyly mezi havíři, v hotelu Atom i na hřbitově v Hrabové, kde se byl poklonit památce svého přítele spisovatele Jaromíra Šavrdy, aby večer zakončil projevem na přeplněném Masarykově náměstí a nočním osprchováním v havířském koupeli na nedaleké šachtě.

Suma sumárum to za ten den činilo skoro sto padesát cigaret. Snažil jsem si představit jeho plíce a skoro začal věřit stupidnímu rčení o tom, že “uzené plíce” vydrží nejdéle, jako každé uzené maso…

Trochu mi jako primátor Kubera přípomínal Nerudu, jehož rodiče měli trafiku ,U dvou Slunců´, i jeho povídku z těch Malostranských: Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku.

Pan Vorel byl krupař a jelikož kouřil od rána do večera, jeho krámek i mouka, kterou nabízel, tak načichly tabákovým odérem, že u něho lidé přestali nakupovat a pan Vorel se ze strachu z bankrotu oběsil…

Zo všechny své zdravotní potíže může exprezident Havel poděkovat nejen svým věznitelům, ale především cigaretám. Svalování viny na jeho vězeňský zápal plic je dosti populistický argument, i když čtyři roky vězení pronic zanic může psychiku člověka též dosti poznamenat..

Znám ale spoustu pětaosmdesátiletých Židů, kteří jako děti přežili pět let holocaustu v Osvětimi či Buchenwaldu a přišli tak z nedostatku jídla až o čtyřicet kilo své hmotnosti, přesto dnes suverénně řídí auta a každý den plavou.

Tabákový kouř obsahuje kolem stovky kancerogenů, tedy látek schopných vyvolat nebo urychlit vznik zhoubného nádorového bujení; přes šedesát z nich prokázaně způsobujících rakovinu, dalších asi čtyřicet látek nějakým způsobem ke vzniku rakoviny přispívá.

Z kouření cigaret hrozí rakovina plic, rtu, jazyka, hrtanu, hltanu, močového měchýře (papilokarcinom), krve (leukémie), žaludku a střev či slinivky a prsů… Asi u pětadvaceti procent osob vzniká rakovina jako nemoc z kouření.

Relativní pravděpodobnost získání plicní rakoviny u mužů kuřáků je při 11-20 cigaretách za den devatenáctiprocentní, při 35 cigaretách za den a více je to celých 43 procent a pokud někdo kouřil až sto cigaret denně a víc, pak je toto procento… Devět z deseti kuřáků umírá na následky kouření…

Zdravotní potíže trápí Havla řadu let. Velké problémy měl v roce 1998, kdy po operaci tlustého střeva nastaly pooperační potíže a prezident byl po určitou dobu v ohrožení života. Trpí chronickou bronchitidou a už dříve sužovaly i srdeční potíže, dýchací potíže například v roce 2004 zkrátily jeho návštěvu v Indii.

S Václavem Havlem jsem se sešel ještě několikrát. Ne osobně, ale prostřednictvím jeho netradičně pojatých dramat. Poprvé v egyptské Káhiře, kde český velvyslanec a arabista Ing. Jiří Voleš nechal vytisknout v arabštině hru bývalého prezidenta ČSFR a ČR “Memorandum” a jeden výtisk je i v mé knihovně.

Podruhé to bylo v kanadském Torontu, kde jeho “Pokoušení” uvedlo Nové divadlo ve světové premiéře v češtině…

“Když jsem se učil text jedné z rolí, musel jsem se to našprtat úplně nazpaměť. Když napíše něco Hubač, je to lidské a ty jeho věty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne, ” krčí rozpačitě rameny herec Bohuš Máca.

“Někdy jsem u něho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babičky, co k nám chodí do divadla, nám říkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo…”

Byl jsem se podívat v heřmanické věznici na Havlovu celu. Prý šlo o velmi klidného odsouzence, který vedl vzdělávací besedy s vězni, na rozdíl od Jiřího Dientsbiera, jenž byl vůči bachařům velmi “otevřený”, prostě neustále se bouřil, nadával a protestoval. Navíc prý byl Václav Havel jediným československým odsouzencem s devízovým kontem…

Byl jsem též svědkem toho, když můj dávný spolužák Petr Cibulka urazil Václava Havla slovy: “Jsi prase, Vašku…!” Měl štěstí, že pan prezident bral jeho slova shovívavě a se značnou rezervou. Možná i proto, že byli kdysi na stejné disidentské lodi…

Rozhodně však ani on, ani 99 procent dalších českých občanů, ani já, pokud se nestaneme exprezidenty, nepřinutíme nikdy lékařské kapacity, aby se scházely kvůli našemu zdraví na pravidelných koncíliích.

http://olser.cz/1331/hrozi-rakovina-plic-po-vykoureni-stovky-cigaret-denne/