zní podtitul nové knihy Petra Štěpánka. Kniha se jmenuje Kronika Bratrstva Kočkova pracky. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky říká stará moudrost. Petr to zkusil.Musel to zkusit. Protože děje popsané v jeho knize vydané před volbami 2006 (Plnou ParouBack) hrozí pokračováním.

 Patový výsledek tehdejších voleb mu umožňuje  dále hrát hry pro tuto zemi devastující včetně podrazu na vládu během našeho předsednictví Evropské unii.

Proč 2x do stejné řeky? protože Paroubek je koncentrované zlo. Je nebezpečím pro naši zemi. ČSSD pod jeho vedením vsadila na rozdmychávání těch nejhorších lidských vlastností: závisti, lakoty, zášti, ba dokonce oprášila i třídní nenávist.

Nemůžeme přece připustit aby v roce 20. výročí sametové revoluce se  vrátili k moci bolševici. A je úplně jedno, zda zrovna mají dres oranžový anebo rudý. Rozdíl mezi komunisty a sociálními demokraty za Paroubka prakticky vymizel. Ti oranžoví jsou dokonce v mnohém horší.

Petr Štěpánek nás upozorňuje , že svět Jiřího Paroubka je svět Restaurací a jídelen Prahy 1, kde za komunistů býval ekonomickým náměstkem. Svět veksláků, bolševických šíbrů a světských, svět černých peněz a obálek se všimným, svět pinglů, taxikářů a prostitutek. Tenhle svět s sebou Jiří Paroubek zavlekl nejdříve na pražský magistrát, pak do Strakovy akademie a nakonec jím zasvinil ČSSD. A chce s ním zaneřádit celou Českou republiku. Střelba na křtu Paroubkovy knížky je v tomto smyslu přímo symbolická.

Nejstrašnější ovšem je, že Paroubkovy metody některé voličské skupiny účinně oslovují. Zašel jsem si, ač tak normálně nečiním tuhle do hospůdky u nás na rožku. A u dvou piv jsem poslouchal. Zcela přesně jsem dokázal rozlišit normálního chlapa či partičku omladiny. Tady dobrý. Ale také samozřejmě mezi návštěvníky seděli maníci, pro něž se vžil obecně název lumpenproletariát. A tady bylo taky jasno. Toto je Paroubkův elektorát.
Doufejme, že v tomto národě netvoří nadpoloviční většinu.

Volby 2009 tak v mnohém připomínají "deja vu" volebního klání z roku 2006. Opravdu jde o hodně. Zůstaneme standardní západoevropskou zemí, nebo nás Paroubek ve jménu svých nezkrotných osobních ambicí znovu nasměruje na Východ?

Znalcům foglarovek netřeba vysvětlovat, co bylo zač Bratrstvo kočičí pracky. Znalcům české politiky zase není třeba vysvětlovat drobný posun v názvu onoho nevábného spolku, který Petr Štěpánek vetknul do názvu této knížky, ani jeho symboliku.

K uvedené knížce mého přítele chci říci také v parafrázi : Lidé čtěte.