Byla jsem požádána redakcí ČT 24 o komentář k televizní krizi před 10 lety. Protože jsem se rozepsala poněkud více než jsou dva požadované odstavce, nepředpokládám, že bude otištěn celý text. Abyste však nepřišli zkrátka, zde je můj komentář napsaný pro televizi veřejné služby. 

Jsem si jistá, že na mém tehdejším pohledu na televizní krizi nemusím měnit, ani s odstupem 10 let, téměř nic. Nebyl to „boj o svobodu slova“ ,  byla to politická akce, což dnes celkem veřejně uznávají i někteří novináři, kteří tehdy z kolegiality se svými kolegy podlehli hysterií a chovali se naprosto neprofesionálně. Zákon o ČT, jehož novelizaci si tehdy kulturně mediální fronta vydupala, doznal jen kosmetické změny z nichž přínosem je snad jen to, že Rada ČT jedná veřejně.  Počet členů se zvýšil z devíti na 15, navíc byla zákonem stanovená 5ti členná dozorčí komise, což neslouží k ničemu jinému než ke zvýšenému odčerpávání prostředků koncesionářů, které by jistě našly efektivnější využití. Rovněž nově stanovené odměny 20ti členného kontrolního orgánu (ve výši průměrné mzdy v ČT) se staly předpokladem a motivaci radních ke zvyšování mezd, bez ohledu na kvalitu. Jen pro informaci: před 10 lety určovala odměny poslanecká sněmovna a měsíční odměna radních činila tehdy 9 000,- měsíčně.

Za zcela neodpustitelnou dále pokládám skutečnost, že do zákona o ČT nebyla zapracována možnost kontroly ČT  Nejvyšším kontrolním úřadem. Tato veřejnoprávní instituce dnes distribuuje 7miliard koncesionářských korun mezi soukromé subjekty, a to bez jakékoliv kontroly. Neobstojí ani námitka, že tuto kontrolu provádí dozorčí komise Rady, neboť i tam fungují lidé vybrání podle klíče kdo je čí přítel, což dokazuje i fakt, že členem dozorčí komise Čro byl dlouhá léta např. zpěvák Michal Prokop(Krásný ztráty).

A co se po deseti letech změnilo v České televizi? Snad jen, že do zpravodajství se nám vrátil profesionál Karel Novák, svou židli už delší dobu leští Vlastimil Ježek jako zástupce výkonného ředitele ČT2, jakož uplatnění v této instituci našli i další podporovatelé boje o svobodu slova. Paradoxem snad je jen to, že proti novému možnému vzbouření „osobností“ bojuje z ředitelského křesla tehdejší vzbouřenec Janeček.
 
Před deseti lety napsal jeden novinář, že „kdyby tito "profesionální oblbovači" chtěli svrhnout vládu nebo zařídit, aby dav vzal útokem Parlament, nebyl by to za dané situace problém. A to mě, přiznám se, trochu děsí, protože standardní politická reprezentace má přes všechny odporné vlastnosti jednu výhodu: na rozdíl od televizních redaktorů je volená. „

Právě proto, že se v České televizi nezměnilo téměř nic, musím přiznat, že se permanentně děsím celých 10 let.

http://virtually.cz/journal/?q=node/2424