Tak s Janečkem už se to houpe. Kdo neví, co je to Janeček: je to ředitel ČT.

Kritizují ho už i tvůrci, kteří pro ČT pracují. V konfliktu se svazem televizních umělců se vydal jakešovskou cestou. Rozhodl se zhanobit televizní tvůrce zveřejněním jejich příjmů – aby se na ně dožrala veřejnost a Janečkovi zatleskala. Zahrál na tradiční českou víru, že kdo umí víc než já, má mít po zásluze míň peněz než já. Podobně jako Jakeš se však nedočkal pochopení. Navíc si popletl honoráře a rozpočty. Lhal buďto z hlouposti, nebo naschvál. A tak se to s ním houpe a brzy už, jako Jakeš, půjde asi pryč. S těmi honoráři umělců otevřel pekelnou skříňku – sám má příjmy, jako by ČT byla podnikatelská firma, a odměny mu dávají za to, že plní, comu jako povinnost ukládá zákon o ČT.

Televize v rukou sebe samé

O Janečka ovšem nejde – on je jen zhmotnělý veřejnoprávní přízrak. Dává ČT duši a zhoršuje už tak pochybnou pověst celé té veřejnoprávnosti – o níž se mnoho mluví, nikdo ale neví, co by to asi takmělo být. Jedno je jisté: je zde televizní stanice se sedmimiliardovou dotací, která je v rukou sebe samé, svého vedení, které má ruce svobodné jako podnikající vlastník, aniž má nějaká podnikatelská rizika.

Kontrola veřejnosti prostřednictvím rady ČT je pofiderní, chaboučká a spíš služebná. Schopnost rady televiznímu kolosu rozumět je pouhá fikce. Ale všechno nějak běží a nikdo z politiků není ochoten do problematiky veřejnoprávní televize strkat prsty. Každému hrozí nařčení, že chce TV ovládat, nebo alespoň cenzurovat. Výtvor horečnaté a pochopitelně i naivní doby před dvaceti lety žije v poklidu a bez obav. Konflikty se vyhrocují, ale trvají. Janečka možná konečně sesadí, ale změnu to nepřivodí, přijde jiný Janeček.

ČT se čas od času obhajuje, že veřejnoprávní je, a předkládá příklady. Když sečteme celou veřejnoprávnost ČT, to jest ty části programu, které se mohou nějak odkazovat na menšiny, kulturu, umění, vzdělávání a podobné „položky veřejné služby“, nutně nás musí napadnout, jestli to všechno není příliš drahý luxus. Za sedm miliard jistě lze pořídit mnohem větší hromadu ušlechtilosti a ducha, než ČT nabízí.

Při vší rétorice je ČT jen jedna z mnoha televizních stanic a její program se těm ostatním svou bezbřehou banalitou (až na výjimky) podobá jak vejce vejci. Žije si ovšem mnohem lépe, kryta sedmi miliardami, v závětří, kde ji nebičuje ctižádost nebo chamtivost vlastníků ani strach z podnikatelského neúspěchu. Janečkovi stačí jediná strategie: nerozdráždit příliš mnoho politiků, aby se nespikli a neodstranili ho. Ta strategie vede k průměru, k šedi a nudě, což jsou položky, které nikdy nikoho nerozzlobí a jimiž si televizní stanice vesele konkurují. Zkuste to kterýkoliv večer – klikejte po kanálech, všude je totéž, jen to začíná v trochu jiném čase.

Je zvláštní, že ostatní televizní stanice toto kukaččí mládě na televizním trhu snášejí. Snáší ho i úřad pro hospodářskou soutěž. V každé jiné branži (krom prapodivně dotovaných divadel, slunečního elektrárenství a podobných výstředností) je nemyslitelné, aby jeden směl brát od státu dotaci a druhý ne.

Dolní příčka lidovosti

Televize je umění lidové, asi spíš zábava než umění. Je to dobré podnikání, masovost přináší zisky. Je vůbec otázka, jestli tzv. veřejnoprávnost do televize patří. I Nova v licenčním řízení naslibovala naivním úřadům televizi vzdělávací, kulturní, plnou duchovních hodnot, ale k žádnému plnění slibů nepřikročila. Věděla dobře proč.

Televize, nejen u nás, je spodní laťkou lidovosti, která strhuje diváky primitivnosti. Jakási legalizovaná droga, opium hlouposti, valících se nestvůr, hořících mrakodrapů a hromad mrtvol. Tím vším se lidé omamují, milují to omamování, tu inhalaci, protože si asi myslí, že to přináší štěstí. Proč to stát dotuje miliardami, není moc jasné, ale je to pohodlné. Každý dá 150 korun a vlezte mi na záda! Lidstvo spí u obrazovky a vzdělanci mají pocit, že za těch 150 korun se nějak tvoří veřejnoprávní dobro, krásno a moudro. Jako alibi, prosím. Dobro, krásno a moudro to netvoří. Miliardy by se daly za tímto účelem utrácet rozumněji. Když si připomenete, že pražské divadlo – stojící na špici málem už evropské – zahyne, protože nedostane tři nebo čtyři miliony dotace, musíte se nad těmi miliardami z ČT jen zoufale šklebit. Janečkova televize musí tu veřejnoprávnost deklamovat neustále. Šťourů, kteří pátrají, v čem ta veřejnoprávnost ČT vlastně vězí, je stále dost. Ale je to všechno jen pokrytectví. Kdyby Janeček program ČT zaplnil duchovnem, koncerty vážné hudby, uměním, poezií, vědou, péčí o menšiny a o vzdělání lidu, klesla by sledovanost na minimum a přišla by kritika z druhé strany: Proč dostáváte ročně sedmmiliard, když se na vás nikdo nedívá? Janeček to dobře ví, a proto pořádá všelijaké programové ostudnosti typu „pět v koupelně“ atd.

Česká televize je závislá. Rada, která to má maskovat, se skládá z odložených politiků a figur jim blízkých. Poslanci věří, že je to tak správně, že tam vyslali odborníky. Jakou by ale měli mít ti odborníci odbornost? Na veřejnoprávnost, na duchovní sféru, nebo na rozpočty a hledání tajných penězovodů z televize ven? To nikdo neví. Občas někdo ČT přichytí, že má málo publicistiky nebo že nevysílá koncerty vážné hudby, nýbrž jen popík. Jindy je zase mizerná úroveň hraných pořadů nebo chabá dokumentaristika. Trošku se hudrá, ale to se převalí. I tenhle článek se brzy zapomene. Zasedne Rada ČT a dá řediteli vyznamenání. Nebo dosadí jiného.

Ve veřejnoprávní televizi jako by bydlel sám blbý duch doby – nudný, ale mazaný. Možná, že právě to je ta hledaná veřejnoprávnost.

http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=009&r=nazorya&idc=1513221