Petr Paulczyňski: homepage

Generální ředitel je spíše geniální rozředitel

Dnes první slíbený návrat k jednomu z témat roku. Ohlas na tři glosy zvýšil pocit zodpovědnosti: navštívil jsem minulou středu Radu České televize, která má na ni dohlížet za všechen lid, neboť ten ji deleguje skrze parlament, takže zasedá veřejně.

Natrefil jsem důležitou schůzi, měla zvolit nové vedení rady a rozpočet ČT. Začala emotivním projevem generálního ředitele (dále GŘ), z něhož vyplynulo, že hlavní a trvalou překážkou rozvoje veřejnoprávní televize jsou její kritici, čerstvě shluklí v uměleckých svazech.

Už od počátku se jedenáct mužů a tři ženy v radě rozdělili na a) čtyři více méně rozhněvané, b) šest méně více přizvukujících a c) čtyři mlčenlivé, přičemž béčka a céčka zřetelně fandila všem vývodům GŘ.

Tak i znovuzvolený předseda zdůraznil, že se nevzdá dílčích výhrad vůči managementu, načež zopakoval myšlenky GŘ a přiznal mu pro nové snahy „víc než obvyklých sto dnů hájení“. Z kandidátů na místopředsedy zaujal céčkař-kněz zdůvodněním, že „chce být táta, který dává dohromady rozhádané děti“. Tři mlčící zůstali moudrými (latinská poučka – „kdybys býval mlčel, byl bys zůstal filozofem“), jen jedna ze dvou céckařek, atletické postavy, ke své škodě vášnivě, ale nesouvisle odsoudila kampaň útoků na GŘ; další hodiny si šuškala s jiným céčkařem, hlasovala a odbíhala k jídelnímu stolku.

Diskusní příspěvky áčkařů byly dost četné a velmi kritické, ale v zápise uveřejněném na webu po nich není vidu. Ani zápisy z minulých sezení se nezdají zrcadlit skutečné kolotání v kolosu, jejž letos pohání sedm a čtvrt miliardy korun; zdají se být umělou mlhou, která má milosrdně zahalit stav Titaniku. Tucty diváckých stížností jsou jen registrovány, o jejich závažnosti, natož řešení se písaři nezmiňují, vesměs s tím, že byly postoupeny GŘ.

I zpráva o totálním ústupu GŘ od podezřelé transmise uživatelských poplatků přes soukromou firmu, který nebylo možno nezmínit, je podána šetrně: „Systém, který částečně vychází z praxe britské BBC a dalších evropských institucí a v jejich legislativním prostředí se osvědčil, přesto vidíme v současných podmínkách postavení veřejnoprávních médií v ČR a v probíhajícím procesu novelizace zákona o ČT jako obtížně realizovatelný s množstvím neodhadnutelných rizik.“

Zapsána nejsou vystoupení ředitelky a ředitele pro finance a výrobu, přestože se dotýkala zásadních problémů, které ČT řeší. Mladé zjevy, na pohled sympatické, budily zvědavost, slouží-li obraně neúspěšného vedení, anebo už připravují nástupiště zdatnějšímu. Neobjevila se žena, která má jakožto dramaturgická superhvězda prozářit černou díru po své předchůdkyni, což se jeví být tím riskantnější, že se mají dál lít peníze do trychtýře úzkým hrdlem – vždyť tak bylo odejitou vloni rozcmrndáno půl rozpočtu na letošek. Skryti zůstali především původci obří reformy zvané Restrukturalizace, kterou si GŘ jistě nevymyslel sám. Měsíc po jejím zavedení ani leckterý vedoucí pracovník netuší, co smí, za co ručí a kolik na to má.

Autor, který léta pracuje s televizí, v ní zná spoustu schopných lidí rok od roku malomyslnějších, což plodí strach a ten zas rezignaci. Rada, jež má ze zákona „schvalovat dlouhodobé plány programového rozvoje“, by se měla logicky skládat z osobností toho schopných. Tu stávající navolil bývalý parlament tak, že její většina z vůle svých promotérů spíš křísí odpočítávaného šampiona, aby vydržel aspoň o kolo déle – vždyť z jeho talonu se i bezradným radním sype přes čtvrt milionu veřejných korun na hlavu a rok.

Je to bahnitý nános z éry politikářů, které odplavily poslední volby, a z něhož se teď republika snaží vybřednout. Nové síly ve vládě a v parlamentu mají svatou povinnost vést krom vzájemných taktických šarvátek hlavně strategický boj nejen s těmi, kdo kradou společnosti peníze, ale i se všemi, kdo moří jejího ducha!

Závěr zasedání měl humornou vložku, když nejaktivnější z áčkařů navrhl, aby – „když už proti nám zahájil mediální válku“ – byl nicméně jakožto častý autor České televize přizván spisovatel Pavel Kohout. Poučen smíchem několika kolegů se spěchal pochlubit, že před osmačtyřiceti lety ve vinohradském hrál synáčka pana Povondry v adaptaci Čapkovy Války smloky. To už se ale nad radou tyčila v kožichu mistryně ve vrhu všeho druhu dávajíc najevo, že pro ni rachota skončila, když odhlasovala, co měla. V časové tísni navrhl předseda i hlásícímu se nestoru Jiřímu Krejčíkovi, jenž jako Zorro Mstitel hájí zbylé hodnoty české kultury, ať o slovo požádáme příště, že nám je rada jistě udělí.

Postupuji nabídku voleným zástupcům organizací, které o ně dlouho marně žádají. Radu ČT zato prosím v reakci na podnět GŘ, který chtěl zveřejnit honoráře svých kritiků, aby mu uložila předložit kompletní součet všech mých odměn za práce pro ČT z posledních dvaceti let – a to vedle jeho komplexního příjmu za minulý rok. Publikum pak může zatleskat muži, který za každý měsíc dosavadních výkonů dostává víc, než platí jeho televize autorům za původní celovečerní hru.

Publikováno v deníku MF DNES.


zpět | tisk | poslat odkaz
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 2311x, známka: 2.8
Kategorie: Nalezeno v tisku
online: 40
návštěv:

Locations of visitors to this page blog.idnes.cz
odkazy
Václav Klaus
eStat.cz
Město Brno
Moderní Brno
   ODS
   ODS Brno
   
   
   
   
odjinud aktuálně

TOPlist