Vlastně se nic nestalo. Stávka vyhlášená a realizovaná dopravními odbory na čtvrtek nepohne vládou ani o milimetr. Někdo nějak vyčíslí, kolik desítek nebo stovek milionů stála, ale to jsou domovní čísla neboli hausnumera.

Jistě někdo o něco přišel, ale většinou soukromníci, kteří platí daně a nikdo jim nic nedá a kdyby stávkovali, šlo by to z jejich kapes, takže – kdo by se o takovou pakáž staral.
Pomohlo to sociální demokracii, nebo ne? Iniciativu neměla, od ní to nevzešlo, jen se jaksi přilípla. Stávka vyčíslila, co nemá být, ale Sobotkova strana se nezmohla na víc než na ujištění, že příští řešení důchodového systému má být předmětem široké diskuse. Těžko říct, do jaké míry to přispělo k prestiži odborů a zdali jim přibudou členové.

Cynicky řečeno, hlavní nedostatek čtvrteční akce byla její spořádanost, přinejmenším pražskýma očima. Kéž by taková stávka v dopravě byla každý den! Kdo si troufl do centra, projel jak nůž máslem. Ani v neděli nebývá průjezd tak snadný. Takže nakonec dojde na to, o čem se hovořilo jaksi ležérně, na zapalování aut a skutečně masivní blokády dálnic. Vždyť o téhle akci není v médiích skoro nic negativního, a jen negativní zprávy přitahují pozornost!

Nedělejme si iluze, že tímhle všechno skončilo. Bouřkové počasí potáhne celou Evropou. Mejdan skončil, přichází vrchní s účtem a ten nechce platit nikdo. Kontinent si žil nad poměry, odvykl si pracovat, pracují teď jiní. Takže nevyhnutelně bude hůř a sociální nepokoje budou následovat s výsledkem nepředvídatelným.

Tohle byla jen velice soft předehra.