Téměř zapomenutý Petr Pithart opět vstal z mrtvých. Zjevně se opět blíží nějaké volby, a tak se musí veřejnosti připomenout.K dnešnímu datu se váže dohoda předsedů české a slovenské vlády o rozdělení Československa na dva samostatné státy.

Pro Petra Pitharta je doslova signifikantní, že stejně jako mnozí další "pravdoláskaři" trpí antiklausismem a nepomine jedinou příležitost jak si do dosluhujícího prezidenta kopnout.

Za rozpadem Československa vidí jen snahu po posílení vlivu Václava Klause a Vladimíra Mečiara. Zcela ale opomíjí tehdejší nálady na Slovensku, které ovládaly silné protičeské postoje. Právě Petr Pithart byl znám svým ústupkářstvím a nerozhodností. Snad všichni ještě máme v paměti jeho dvojdomek, slyšení růstu trávy, kdy byl ochoten ustupovat donekonečna stále silnějším slovenským požadavkům.

Vyzdvihuje umírněnost Jána Čarnogurského, ale přitom nevidí anebo nechce vidět fakt, že prakticky celá slovenská reprezentace chtěla svůj vlastní stát. Koneckonců vždyť právě proto byly různé pomlčkové války nebo spory o velké S v názvu státu.

Před pěti lety jsem poslouchal na Radiožurnálu pořad věnovaný právě rozdělení Československa, kdy byly osloveny různé politické osobnosti tehdejší doby. Z úst velmi umírněného slovenského politika pak zaznělo, že nálada na Slovensku byla taková, že pokud by bývali Slováci nedostali samostatný stát, došlo by k občanské válce.

Na tuto variantu ostatně ukazuje i poměrně nedávno zveřejněná informace, kdy slovenský ministr vnitra právě na jednání Čarnogurského vlády hovořil o možnosti bombardování Brna. To je ale věc, kterou Petr Pithart nevidí.  Fakt, že se Československo podařilo rozdělit prakticky bezbolestně je výsledkem pragmatismu Václava Klause.

Každý si jistě vzpomene na tak zvanou Mečiarovu laťku, kdy Mečiar neustále zvedal požadavky posouváním stále výš a výš, aby pak o trochu slevil. Takové vydírání by se opakovalo donekonečna. Kdyby byl na místě Václava Klause Petr Pithart, je také možné, že bychom se mohli stát Slovenskočeskou republikou s hlavním městem Bratislavou.

Díky bouchnutí do stolu Václavem Klausem se učinilo zadost neustále stoupajícím požadavkům Mečiarova Slovenska. Slováci chtěli vlastní stát, tak ho dostali. Snahy Slovenska o osamostatnění nebyly náhlé, tyto snahy se projevovaly prakticky po celou dobu trvání Československa.

V roce 1939 se Slováci odtrhli a vytvořili s Hitlerem spolupracující Slovenský štát. Tendence k osamostatnění byly i v roce 1968 a teprve po pádu komunismu se Slováci svého vytouženého vlastního státu dočkali. Nic na tom nezmění ani Pithartovo kopání do Klause.

Mám za to, že Petru Pithartovi nejvíce vadí to, že nebyl posílen jeho vlastní vliv. Tento osmašedesátník, který stál ve sporu dvou komunistických křídel na té poražené straně a který se neúspěšně ucházel o post prezidenta propadl pocitu vlastní důležitosti.

Nikdy nezapomenu na jeho neskutečně naštvanou tvář v okamžiku, kdy prezidentskou volbu prohrál. Čas osmašedesátníků dávno skončil. Pravdoláskaři sehráli svou roli krátce po pádu komunismu, ale pak zcela zákonitě museli uvolnit místo představitelům stran, kteří měli vizi a jasnou ideu, nikoli rozplizlý salónní komunismus.

Blíží se podzimní volby a tak Petr Dvojdomek Pithart cílí na veřejnost, aby se mu dostalo dalších hlasů a tím pádem další funkce do jeho sběratelské sbírky. Pohled Petra Pitharta na rozpad ČSFR je silně krátkozraký, vnímá jen to, co chce vidět a zcela ignoruje tehdejší situaci.

Petr Pithart nikdy v žádné funkci nijak nevynikal. Nebyl žádnou výraznou postavou a s velkou pravděpodobností už ani nikdy nebude. je to člověk který nedělá politiku, ale nechává se jí jenom živit. Takoví lidé jsou v politice doslova neštěstím. Nebylo by na čase, pane Pitharte, jít do zaslouženého důchodu?

http://polanecky.blog.idnes.cz/c/280490/Pithartova-verze-rozpadu-C-S-FR.html