Politrukové parlamentních stran, i většiny neparlamentních, si zřejmě myslí, že volič je totální hlupák bez mozku, kterého mohou vodit za nos od rána do večera, od narození až do smrti.

Jistě, docela jim k tomuto úsudku nahrává nejeden průzkum veřejného mínění či nejedna internetová diskuse, ale zdá se, že drzost, absence sebereflexe a absolutní pohrdání zdravým úsudkem “obyčejného člověka” přesáhlo všechny meze.

Co si vlastně novodobé panstvo o svých poddaných myslí ukazuje již delší dobu vývoj na politické scéně. Mafiánské spolky na vysávání státního rozpočtu s krycími jmény všech možných i nemožných politických uskupení se v prvním plánu chovají jako nejlacinější děvky z nejzaplivanějších bordelů. Podbízejí se “kunčaftům” tak lacinými make-upy, tak lacinými řečmi a tak populisticky oplzlými pózami, že by jeden musel žít v neustálém alkoholovém či drogovém opojení, aby vůbec tyto návrhy dokázal vstřebat.

Podívejme se jen na posledních pár dní na českém politickém kolbišti. Socialistická oranžová brigáda na sliby všeho všem, za peníze údajných parazitů, se odkopala na svém sjezdu. Pořádně přiškrtit poslední zbytky produktivních “bláznů”, kteří ještě mají v tomto státě odvahu stát na vlastních nohou, ještě více na daních okrádat “zbohatlíky”, kteří mají to štěstí, nebo smůlu?, že si vydělají lehce nadprůměrný plat německého eurospoluobčana a takto získané peníze pak nechat protéct přes stranou a vládou ovládané úředicko-korupční kanceláře, aby bylo za co prostý lid i nadále oblbovat utopistickým bojem proti nezaměstnanosti, za větší minimální mzdu či za sociální rovnost.

Modrá sociální demokracie si zase po sedmi letech vládnutí všimla, že kdysi měla nějaký volební program, který se ztratil při vyjednávání s Kalouskem o rozdělení koryt. Předseda Nečas tedy využil svého stále smutnějšího obličeje k pronesení motivační řeči o tom, jak už konečně příští rok ty zaprášené papíry vytáhnou ze šuplíku a potěší poslední zbytky svých voličů svým zásadovým postojem k prosazování pravicové politiky. Pokud je s tím ovšem nějaký Kalousek zase nepošle do prdele.

Uznejte sami, že pokud toto má být alfa a omega rozhodování českého voliče o dalším osudu naší vlasti, není to zrovna na vítězství ducha. A to zde máme ještě spoustu řadových poslaneckých úderníků politické práce, kteří se chtějí zviditelnit a urvat pro sebe o něco větší díl přerozdělovacího koláče. Tak nám skoro každý den kdy jsou v “práci” předkládají nějaký nový návrh zákona, nějakou novou “myšlenku”, která se má stát stěžejním leitmotivem boje za lepší zítřky.

Nic jim nevadí, že už máme zákon, vyhlášku či regulaci pomalu i na vykonávání tělesných potřeb a navíc nám k tomu z Bruselu chodí doporučení o tvaru stolice. Nic jim nevadí, že se v této džungli nevyznají ani elitní právníci a pokud dojde na lámání chleba, za stejný přečin proti zákonu vynášejí často soudci naprosto odlišné tresty, neboť výklad práva je nejednoznačný a většina zákonů naprosté legislativní zmetky, které vychytralý obhájce dokáže rozcupovat na kousky. Pokud se k tomu přidá i z nejvyšších kruhů připouštěná úplatnost soudní mafie, kde prý existují finační sazby za vynesené sazby trestů, pak je takřka nepochopitelné, proč se někdo psaním zákonů v tomto Banánistánu ještě vůbec zabývá.

Méně by totiž bylo v tomto případě více. Jenomže stejně tak, jak si eurosocialisté stvořili neprůhlednou daňovou džungli, stvořili i džungli právní. Obojí ze stejných důvodů. Nejednoznačný výklad, ohebnost paragrafů a úplatnost rozhodujících činitelů totiž poskytuje dokonalé krytí všehoschopným mocným a dokonalý bič na nepohodlné poddané. Zamáčkněme tedy slzu na pohřbu právního státu v přímém přenosu a plaťme likvidační daně. Nic jiného se od nás dole již ani nečeká.

Při tom pak můžeme sledovat další a další nepochopitelné počiny politických prostitutek placených z našich daní, které vyměňují své služby za volební hlasy. Jedna chce dát dělníkovi. Za zvýšení minímální mzdy. Druhá solárnímu baronovi. Za přílepek k zákonu o odpadech. Další úředníkovi. Za znárodnění povinného ručení. Další dokonce všem zaměstnancům. Za posunutí víkendových svátků na pátek. A přidávají se další, nové a nové.. Jeden logický nesmysl střídá druhý. Všechny ale mají jedno společné. Páchají “dobro”. Dobro za cizí peníze.

To socialistické dobro jaké páchaly i kyperské banky, když ze socialistické solidarity nakupovaly na politickou objednávku bezcené řecké dluhopisy. Ukázalo se však, že stejně jako utopistické dobro není dobrým společenským platidlem či investicí do budoucnosti, nejsou jimi ani všemožná zaklínadla bruselských úředníků. Dnes můžeme sledovat jak pomalu přichází finální fáze komunistického euroexperimentu a jak se na malém Kypru učí, kterak se s ní vypořádat až se apokalypticky rozšíří po celém kontinentu. Jen co lidé pochopí, že peníze už nejsou peníze, ale ničím nekryté potištěné papírky.

Dovolil bych si dnes zakončit článek citátem jedné z nejlepších političek 20. století Margaret Thatcherové: “Největším problémem socialistů je, že jim nakonec dojdou i peníze těch druhých.” Myslím, že není třeba, v kontextu současné společenské situace, nic dodávat.

http://kriz.blog.idnes.cz/c/328100/Politicka-prostituce.html