V jednom textu spisovatele a psychiatra Maxe Kašparů byla i zajímavá pasáž, která výstižně charakterizovala naší současnost. „Žijete v zemi, kde nic není hanba.“ Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice.

Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít „obratně“ z veřejných zdrojů či jako černý pasažér anebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást, vyhrožovat a podvádět? Excesy se staly normou.

Atmosféra houstne a zdaleka to není dáno jen pokračující hospodářskou recesí. Frustraci střídá deprese, zklamání střídá pocit bezmoci. A právě ona bezmoc spojená s pocitem bezvýchodnosti je velmi nebezpečná. Trvá-li dlouho, začne se měnit v agresi. Mravní relativismus destabilizuje samotné základy demokracie. Ta bývá oslabována hodnotovou krizí, nefunkčností institucí státu, korupcí vládnoucí garnitury, ekonomickou nestabilitou a sílícím pocitem většinové společnosti, že dochází k zásadní nespravedlivé sociální nerovnosti a také nevymahatelnosti práva, či dokonce jeho účelovému selektivnímu zneužívání.

Onen stud by měl být tou záklopkou, která brání jedincům páchat věci neslušné, nemravné a nepřijatelné. Jak pravil klasik – co ti nezakazuje zákon, to by ti měl zakazovat stud.

Všudypřítomnou mnohovrstevnou krizi společnosti si již uvědomují mnozí. Někteří se snaží hledat cesty k nápravě. A někteří z nich dokonce bláhově doufají v pokání dnešních vládců, kteří v byznysově-politické pospolitosti ovládají všechny klíčové procesy správy země a toky veřejných penězovodů. Doufají marně. Veteráni stranického klientelismu mají vše stále pod kontrolou a občasné ústupky, či obětování některých figurek, jsou pouhou součástí taktiky a strategie přežití. Přežití je tou hlavní motivací, jedině ono zaručuje udržení pozic, moci a vlivu, a v neposlední řadě i beztrestnosti.

Vládne nám zvláštní mix nekompetentnosti a nemravnosti, koktejl neschopných s těmi všehoschopnými. Doplňuje ji pasivita a lhostejnost jako spolehlivá forma spoluviny. A přidává se strach. Strach o holou existenci, strach z nejisté budoucnosti. V lepší orientaci nám nepomáhají ani média, která většinově jedou ve stejném mainstreamu. Dnešní mocní chtějí mít pod kontrolou i různé nezávislé aktivity, občanské iniciativy a vše co vybočuje z řady.

Ve vládě nesedí ani jeden ekonom. To přeci nevadí, vždyť máme náš NERV, což je vznešeně řečeno Národní ekonomická rada vlády. A za tu se to dá krásně schovat. Vláda jede v akordu s nezávislými odborníky. To má šmrnc. Co na tom, že část expertů z NERV sedí ne zadarmo v různých orgánech státních a polostátních firem, či jinak získává další zakázky státu.

Toho nejupovídanějšího z nich (bývalého ekonomického novináře Mirka Zámečníka) šoupne do aktivity, která nese název - „Rekonstrukce státu“, tam alespoň otupíme ty bojovníky proti korupci. Vždyť i vláda chce přeci totéž, hlavně rozpočtově odpovědně a protikorupčně. Tiskovku této jistě bohulibé činnosti pak zaštítí poslanec z TOP09, protikorupční místopředsedkyně vlády Peake a výstupy pochválí Nečas s Kalouskem. A je to. Zase jsme to zmákli. Protest v mezích mírného pokroku, pro establishment přijatelných a stravitelných. Kývneme na pár zákonů, které už brzdíme dvacet let. Ostatně ten legislativní proces vůbec není jednoduchý a laik se v něm nevyzná. Stojí to spoustu času, a kdyby náhodou, tak se pak použije nějaký ten pozměňovák. Tak díky milí bojovníci proti korupci za vaši bumážku. A příště nashle.

Komu to nestačí, tak pro toho máme Schwarzenbergovo fórum s podporou TOP09. Přijďte mezi nás, budeme spolu páchat dobro, váš Mirek Kalousek. Hlavně se neptejte na takové blbosti jako je abolice v prezidentově (či spíše Nečasově) amnestii, na vyšetřování MUS, na hospodaření ČEZ a dalších státních firem, na armádní zakázky, na detaily církevních restitucí, na další mega veřejné zakázky, na čísla ve VZP, na fotovoltaiky, na kšefty IT na Drábkově ministerstvu,…A už vůbec nepátrejte po detailech slavné české cesty privatizace. Ano, všechno tak nějak nevyšlo. Bylo tam pár nevydařených investičních záměrů, ale ty přeci nemůžete kriminalizovat.

Korupcí se prý poztrácí 100 až 200 miliard Kč ročně. Ale jděte, to jsou jen odhady nepřejícníků. Další desítky miliard nás stojí nefunkční daňový systém, špatný výběr daní a pak to, že ti největší hráči nedaní u nás, ale v daňových rájích. To je prý ta daň za svobodný trh a demokracii. Aha. Tak teď už víme, proč jsou u nás silnice v takovém stavu. Anebo proč se krátí sociální výdaje a proč se snižuje životní úroveň nejen důchodcům.  Deficit státního dluhu mezitím roste neustále, se stejnou dynamikou jako deficit na důchodovém účtu. Přidejte k tomu vysoké ceny elektřiny, vody, topení, léků, potravin (často ne velmi kvalitních), ale i neúměrné zisky velkých bank atd., pak je nasnadě, že něco není v pořádku. Nejde o žádné jednotlivosti a nahodilosti, nýbrž o systém, o pravidla psaná i nepsaná.

http://petrhavlik.blog.idnes.cz/c/329017/U-Kalouska-stud-neocekavejte.html