V životě i politice jsem dosáhl různých věcí, ale jedno mi strašně chybí – ještě nikdy mi zelení žabičkáři neudělili titul Ropák roku. Jednou jsem už tomu byl hodně blízko výrokem „zastřel bobra, zachráníš strom“. Nakonec mě však někdo předběhl a cenu mi vyfoukl.

Mimochodem, vidíte, jak to byla prorocká věta právě dnes, když se bobři v některých oblastech neskutečně přemnožili a likvidují celé rozsáhlé porosty, například na Lednicku?

Doufám, že si také všímáte, jak se v určitých oblastech přemnožila divoká prasata. U nás v severních Čechách to začíná být vážný problém, protože nám začínají korzovat po okrajových sídlištích a některá se už ocitla v centrech měst.

Důvod? Shovívavé normy Evropské unie ve věci odstřelu a rozšíření rostlin typu řepky, takže divočáci mají hodně přátel a hodně žrádla, a proto expandují. V některých místech to už dospělo do takových rozměrů, že by byl na místě vrtulník, kalašnikov a relativně velmi bezpečná střelba ze vzduchu do pole, která neohrožuje lidi, jako když je pacifikují myslivci ve městě.

Bohužel nadnárodní normy, které víc myslí na „lidská“ práva zvířat než lidí, nic takového neumožňují. A řešení? To přijde na řadu až ve chvíli, když nějaký divočák potrhá na pískovišti dítě. V té chvíli začne v médiích morální běsnění, do jehož čela se nakonec postaví ti, kteří celou dobu odchytu divokých prasat bránili.

Už v předstihu bych jim doporučil výrok spisovatele Ludvíka Vaculíka, který napsal, že nelze mít na jednu věc dvojí názor, vždycky opačný, a tvářit se přitom jako posel pravdy.

http://www.pravybreh.cz/2013/05/10/jaroslav-kubera-zastrel-bobra-posilis-mir/