Amerika opět ukázala, že je zemí neomezených možností. Stalo se co jsem nevěřil. Muž ze 7,5% skupiny afroameričanů jak zní "politicaly correct" pro černocha v čele světové velmoci č.1.

Je to důkazem, že splnění každého snu je možné.
Jenom jak tak znám Ameriku se obávám, že Obama nebo McCain je jedno. Skutečným vítězem bude pan Dollar.
Mým koněm byl Mc Cain, protože Obamovy přerozdělovací teze mne děsí stejně jako u nás socialistické. Svět se zbláznil. U nás oranžová tsunami, ve státech něco podobného v bleděmodrém.
Velmi pochybuji, že Amerika bude ochotna snášet  někoho , kdo dokáže zajistit dlouhodobě nanejvýš stagnaci a kdo pro vede dlouhodobý , brutální útok na peněženky Američanů. Tohle se ještě nikdy nikomu, s výjimkou válečných časů, nepodařilo.
Instinktivně nevěřím Obamovi.  že tenhle úkol,  je schopen realizovat. Jak jsem napsal: Skutečným vítězem bude pan Dollar.

Ale vítězům se sluší gratulovat. Tak congratulation pane Obamo.
God bless America. Bůh opatruj Ameriku. A nás taky.

A pro dokreslení si dovoluji si předložit článek jednoho z předních komentátorů New York Times, Davida Brookse, v originálu nazvaný „A Date With Scarcity“ na nějž jsem narazil. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/robert-miller.php?itemid=5005
Tón článku, jakkoliv v některých směrech je, podle mne, trošku (dost?) novinářskou hyperbolou, že je to dostatečně relevantní a nejen pro „srdce Evropy“, Českou republiku, užitečný pohled a reflexe emočního a názorového rozpoložení dnešních USA.

4. listopad 2008 je historickým dnem, protože vyznačuje konec jedné ekonomické éry, politické éry a generační éry, všech najednou. Ekonomicky znamená konec Dlouhé expanse (Long Boom), která začala v roce 1983. Politicky pravděpodobně znamená konec dominantní role konzervativismu, která začala v roce 1980. Z generačního hlediska vyznačuje konec prominentní role „baby boomers“ (poválečných silných populačních ročníků), která začala v roce 1968 (viz. Paříž a Pražské jaro na této straně Atlantiku, pozn. RM) . Po posledních 16 let baby boomeři , kteří způsobili vřavu 60. let, okupovali Bílý dům. Toto úterý večer , pokud se dá věřit průzkumům veřejného mínění, se příslušník nové generace stane nově zvoleným prezidentem. Takže dnešek není jenom bodem zvratu, ale bodem několika zvratů.

Až se budou historikové vracet zpět k éře, která se teď uzavírá, uvidí dobu soukromých úspěchů a veřejných zklamání. V minulých dvou dekádách se Spojené státy staly zajímavým místem. Firmy jako Starbucks, Apple, Crate & Barrel, Microsoft a mnoho jiných dělaly každodenní život pestrým. V občanském soukromí, zejména mladí lidé, opravovali předivo společnosti, věnovali se službě místním obcím a snížili míru adikce na drogy a těhoteství teenagerů.

Ve stejnou dobu ale veřejné sféra nevzkvétala. Přes desetiletí blahobytu dlouhodobé problémy jako je zdravotnictví, vzdělávání, energetika a dluhy způsobené sociálními dávkami nebyly v dostatečné míře řešené. Baby boomeři, kteří vstoupili do věku dospělosti se sliby celoživotního aktivismu byli, z politikého hlediska, generací k nerozeznání od jiných.

Baby boomeži nám dali nám dva prezidenty a ani jeden nedostál svému potenciálu. Byli příliš zaujati “zápasem kultur”, který rozštěpil jejich generaci. Dnes předávají svoji vedoucí roli, když promrhali tučná léta a zlaté příležitosti. Měsíc po měsíci rostla frustrace veřejnosti. Američané mají starosti, pokud se týká jejich soukromého života, jsou ale zhnuseni svými představiteli. Takže je požadavek na změnu.

Republikáni nominovali starého válečníka s evidentní historií schopnosti dělat těžká rozhodnutí a být schopen absorbovat rány, které s tím souvisí. Mnoho z nás ho považuje – a vždy bude považovat – za jednoho z hrdinů našeho života. Ale veřejnost požaduje, aby změna byla totální a pokud mají průzkumy veřejného mínění pravdu, voliči zvolí muže, který se ve všech směrech odpoutá od nedávné minulosti,

Barack Obama je dítětem 60. let. Jeho matka se narodila jen o pět let dříve, než Hillary Clintonová. Pro příslušníky Obamovy generace k velké změně došlo již v době, kdy dosáhli dospělosti. Jejich generace představuje konsolidaci neotradicionalismu, je to generace “subscreenu a cyklistických helm”, nejvíce ze všeho se zajímající o svoji rodičovskou roli.

Obama ale není jenom příslušníkem generace střídmosti, ale patří i do jejího nejvíce vzdělaného segmentu. Celý svůj život prožil jen několik mil od některé z 10 předních univerrzit v zemi.

Tato jeho špičková, post-boomerovská společenská skupina ho podporovala s nezměrnou vášní. Noviny předních vysokých škol jej podpořily v poměru 63:1. Horní vzdělané vrstvy, od univerzit, přes média, právníci a finační centra – finacovaly jeho (několikanásobně nejdražší kampaň v historii USA, pozn. RM) 600 miliónovou kampaň (která se těšila velkým dolarovým darům mnohem více než George Bush v roce 2004). Tyto společenské vrstvy se brzo stanou vládnoucí třídou.

Je přitom ironií, že budou konfrontovány problémem, se kterými mají nejmenší zkušenosti a na které jsou ze všeho nejméně připravené: problémem nedostatku.

Vyrůstajíc v prosperitě, majíce výhodu v genetice, tito mladí meritokraté budou muset vládnout v době, kdy požadavky na zdroje národa budou větší než to, co bude k dispozici. Budou zápos cenami energií. Budou muset kompenzovat výdaje biliónu (tisíce miliard) dolarů, které vláda utratí na to, aby se předešlo hluboké recesi.

Budou se muset snažit dodržet své sliby snížení daní, provést energetickou revoluci, schválit drahý návrh zdravotního pojištění a vše ostaní.

Tak, jak o tom píše Robert J. Samuelson ve své nadcházející knize “Velká inflace a to, co příjde po ní” (Great Inflation and Its Aftermath): “Američané již nyní čelí tolika nárokům na svůj příjem, že je nemohou snadno uspokojit.”

Během několika příštích let bude bohatství národa stagnovat, nebo se zmenšovat. Fiskální tlaky budou stále horší. Bude úporný boj o stále vzácnější zdroje, rozdíly mezi třídami se budou prohlubovat. Výzvou pro nového prezidenta bude to, jak zmírnit bolest současné recese a přitom se snažit budovat pevnější fiskální základnu tak, aby země mohla někdy v budoucnosti zase prosperovat.

Jinými slovy: pravděpodobně vstupujeme do éry, ve které chytří, mladí levicově orientovaní narazí na “jako kámen studený” nedostatek, který nebudou schopni rozpoznat a na který se ani plánovitě nepřipravili. V této éře přechodu jsou děti ponechání, aby se samy sepraly s břemenem zanechaným svými rodiči.