Řecko se do současné situace nedostalo v posledních letech. Pravým důvodem bylo odsouvání problémů a tragická hospodářská politika po dobu několika desetiletí.

Nebýt masivních podpor z evropských fondů, kumulace státního dluhu a falšování vládních statistik kvůli vstupu do eurozóny, bylo by už dávno na nové cestě. Mimochodem, jedním z důvodů pro vstup do eurozóny byl bez pochyby fakt, že členství mělo přinést nižší úrokové sazby pro další zadlužování oproti tehdy dosaženým, což se také na nějaký čas stalo. Tím se však problémy jen odsunuly.

Za problémy Řecka nemůže nikdo jiný, než Řekové sami. Když se v sedmdesátých letech zbavili vojenské diktatury, přičemž do té doby bylo Řecko jedním z hospodářsky úspěšnějších států Evropy, přišli socialističtí hrobníci a Řecko svou politikou zařízli. Začal to hned Andreas Papandreou, když se mu v letech 1981-1989 podařilo zarazit hospodářský růst, míra roční inflace vzrostla až na cca 20% a deficit státního dluhu začal s železnou pravidelností výrazně přesahovat 10% HDP. V roce 1989 už činil dokonce 18% HDP, přičemž další 4% k tomu poskytovalo Evropské společenství. Řekové volili po celá desetiletí podle toho, co jim kdo slíbil přidat a neubrat. A zvoleným politikům se skutečně dařilo. Zatímco v roce 1980 činily splátky úroků ze státního dluhu celkem 2,4% HDP, o deset let později už to dotáhli na 12%. Každý rok rostoucí unijní dotace, zavedení eura a podvody ve výkazech státního hospodářství daly Řecku celých dvacet let života na dluh. Taková je pravda.

Situace v Řecku je neúnosná a pokud bude Evropská unie postupovat dosavadním způsobem, potopí s sebou nakonec více států najednou. Je pravdou, že v případě bankrotu dojde s horkými hlavami v Řecku k obrovským sociálním otřesům, oproti kterým jsou současné stávky a demonstrace jen procházkou růžovým sadem. Jenže jejich výsledem bude stavba v podstatě nového státu na zelené louce s historickou příležitostí poučit se z chyb několika generací a zachránit osud generací příštích. Koneckonců ve své historii Řekové už mnohokrát prokázali, že umí být silným národem, když jde o život a jimi obývané území. Dalším jistě žádoucím důsledkem bude vyčištění všech bankovních a státních finančních bublin v celé Evropě, udržovaných generacemi politiků jen proto, aby si zajistili další zvolení a setrvali s drobnými obměnami u moci. V opačném případě budou za nějaký čas lidé ze své práce i se zvýšenými daněmi v Evropě vydělávat na státy možná až do listopadu, přičemž na prosinec už politici nesáhnou, aby alespoň na Vánoce ponechali lidem nějakou tu iluzi.

Řecko patří do bankrotu a také v něm jednou skončí. Otázkou je, zda samo, nebo zda s sebou stáhne kvůli namyšleným egoistickým evropským politikům, odmítajícím uznat chyby v dosavadní unijní politice, ještě další státy. Podle mého soudu si důsledky z výše popsaného desítky let trvajícího chování musí nést Řekové sami. Do jejich opakované svobodné volby za posledních několik desetiletí Řeky nikdo nenutil a smyslem získané demokracie není stav, kdy dluhy jedněch budou platit jiní.

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/194889/Bankrot-Recka-by-byl-lekem-pro-Reky-i-celou-Evropu.html