Zkušenost říká, že nejzákeřnější útoky obvykle nepřicházejí od politických protivníků, nýbrž z vlastních řad. V ČSSD či KDU-ČSL by mohli vypravovat. Proč by to v ODS mělo být jiné?

Zkusme se z tohoto zorného úhlu podívat na události posledních dnů. Kupříkladu Bohumil Doležal (zde) je analyzuje takto:

Mladá fronta Dnes pokračuje v hradním tažení za svržení Topolánka. Vděčným cílem je ministr vnitra Langer. Ten údajně lobboval za svého přítele, který společně s podnikatelem Sekyrou usiloval o získání IPS. Že se politik nemá zasazovat za své přátele, je zásada obdobná té, že se člověk nemá opíjet. Z věcného hlediska je významné, zda ten obchod (prodej IPS) byl pro stát v pořádku či ne, a zda Langer mohl vědět o (zase údajných) Sekyrových stycích s Mrázkem, či ne. Myslím si, že ne, protože na rozdíl od pana Tlustého nejednal s žádným prostředníkem. To, co dělá MfD, vypadá na první pohled jako politický idealismus, ale ve skutečnosti je to zároveň věcně nesmyslné a politicky účelové.

Držme se klasického cui bono. Pokud je Doležalova úvaha správná, stopy nemohou nevést k Pavlu Bémovi. Právě on má před kongresem ODS tu nejlogičtější motivaci. Kdo jiný než Langer (ovšem nepošpiněný aktuálně organizovanou aférou) nejvíce ohrožuje jeho pozici 1. místopředsedy? Langer je samozřejmě také skutečným cílem Bémova vrcholně nekolegiálního ataku proti novému šéfovi pražské policie Martinu Červíčkovi. Skrze Langera Bém zároveň zasahuje i Topolánka. Nezapomínejme rovněž, že pražský primátor je prakticky jediný vysoký funkcionář ODS, kterému špatný výsledek voleb vlastně hraje do not. V Praze se krajské volby vůbec nekonají, takže jeho osobně se současné příšerné politické klima nijak nedotýká. Naopak – při jakémkoli neúspěchu může opět ukazovat na Topolánka.

Problém je v tom, že podobná strategie sice Langerovi i Topolánkovi zkomplikuje život, ale nejvíce poškozuje desítky senátních a krajských kandidátů ODS. V takových kulisách se krajská a senátní volební kampaň dělá opravdu špatně. Je to krátkozraká politika. Je totiž naprosto naivní myslet si, že členská základna z regionů následně na spáleništi ocení žháře. Že se svojí pochodní nezapaloval, nýbrž chtěl svítit na cestu k lepším zítřkům, mu uvěří jen málokdo.