Sobotní večer. V MDB se koná na Hudební scéně jedna z premiér sezony. Román Johna Updika Čarodějky z Eastwicku se nejprve stal filmovým hitem společnosti Warner Brothers.Tři filmové představitelky zoufalých žen –  Cher , Michelle Pfeiffer a Susan Sarandon jsou znuděné žitím v malém městečku Eastwicku v New England.

Rozhodnou se prožít něco výjimečného a přičarovat si muže po všech stránkách dokonalého – zábavného, inteligentního, pozorného, sexy etc. Zázračný ideál se jim skutečně zjeví, avšak v podobě ďábla. Ve filmu tuto roli ztvárnil Jack Nicholson… Úspěchy filmové adaptace zaujaly světoznámého producenta Camerona Mackintoshe, jím pak byla oslovena autorská dvojice: John Dempsey (libreto a zpěvní texty) a Dana Rowe (hudba), aby napsali jevištní podobu díla. Dal tak podnět ke vzniku výborně napsaného muzikálového příběhu s vtipnými texty podněcujícími podmanivou „čarodějnou“ hudbu, která úspěšně vtahuje posluchače do svých tenat. Charaktery jsou zde podány s patřičnou ironií i nadhledem. Tento muzikál, uvedený ve světové premiéře 18.7.2000 v londýnském divadle Drury Lane, vychází z nejlepších tradic klasického broadwayského muzikálu, které rozvíjí do vskutku současné podoby. Městské divadlo jej uvedlo v překladu Jiřího Joska a neotřelé režii Stanislava Moši.
Dílko přerostlo i tak vysoký průměr tohoto divadla. Výprava, kostýmy, scéna, vše skvěle doplňovalo výborné nastudování. V životní roli zazářil Martin Havelka, který mi byl bližší než rovněž skvělý Nicholson v originále. Martinovi skvěle sekundovaly Ivana Vaňková, Alena Antalová a po mateřské se vrátivší Markéta Sedláčková. I ostatní podali výkon více než skvělý. Ve stoje aplaudující publikum hovořilo za vše. Mám ale pocit, že těch 700 nadšených diváků, nevzalo na vědomí názor publikovaný  nedávno jedním radním, že v tomto divadle se hraje bohapustá komerce. Povýšenecký soud brněnského všeználka hrajícího si na intelektuála, však toto publikum vůbec nezajímalo. Těmto kritkům bych chtěl navrhnout, aby si provedli ekonomické srovnání tohoto divadla a divadla tzv. Národního. A Mošovi Hergot ať tito samozvaní kritici dají pokoj, než nám ho někdo sebere. A věřte, že by někde moc chtěli. Jeho věhlas jako principála již překročil hranice republiky. A s blbou komercí, že. Také mám nápad pro moji milou Barborku Javorovou, která hledá peníze pro brněnskou kulturu. Rozhodně bych nehledal rezervy v tomto divadle. Nepřebývají tu nějaké činoherní scény? A panu radnímu Zlatuškovi, který hledá vysokou intelektuální kulturu doporučuji ať si zajde na nějakou Rychlíkovu inscenaci. S tím si bude rozumět. Třeba ho dá Břeťa do nějaké hry jako mně. Tématem by mohlo být třeba vyplňování cesťáků.
Za poskytnutí fotografií děkuji Jefovi a Tinovi Kratochvilovým.

Na představení zavítal i primátor, který se Zlatuškou nenechal ovlivnit.

Čertovsky dobrý Havelka

Děkovačka

To jsou pane čertice. Však Moša září

Spokojení modří ptáci. Všimněte si, že se neškrtíme.

Jedna z mých nejoblíbenějších - Markéta Sedláčková. Primátor dělá, že se nedívá. Ten výraz ve tváři není satyrský škleb, jak mi napsal Jef, ale spíš vilný pohled chlípného starce.