Napsal v soobotu v noci vandal na sídlo břeclavských komunistů. Ne, že bych schvaloval sprejerství. Naopak jsem znám, že ze své pozice v samosprávě jsem velký bojovník proti tomuto fenoménu včetně černého výlepu.

Musím se však přiznat, že v tomto případě jsem v hodnocení tohoto vandalského aktu rozkolísaný jak malorolník.
Na jedné straně moje averze k ničení majetku povětšinou různými zakuklenými individui, na druhé straně moje averze ke straně srpu a kladiva, pardon třešniček.

Tak co s tím fantem mám udělat. Čmárat nápisy na zeď není k ničemu. Asi zbývá jen jedno. Počkat až ve smyslu nápisu chcípnou sami? Nebo řekněmě méně brutálně až vymřou. Vymřou ale?
To je běh na dlouhou trať, protože zdá se mají dost pomateného dorostu.
A taky dost voličů - nostalgiků vzpomínajících na staré dobré časy, kdy sice museli držet hubu krok a zákryt a do ciziny se dostali leda tak k Balatonu a to ještě na poukaz ROH, ale vyhovovalo jim, že všichni měli stejné hovénko. A dnes jim vadí, že někteří co se starají mají víc.

Milý tvůrče břeclavského nápisu. Bojím se, že komunisti nechcípnou tak brzo, hlavně taky proto, že mají své kámoše ve své filiálce co se jmenuje ČSSD a která je drží při životě.

Jenom nechápu, že může někdo vzpomínat na tyto časy.