Výběrová komise se rozhodla. Navrhla do čela silně prodělečného ND člověka, který má za sebou boj s ministry Jandákem i Štěpánkem, jehož Curriculum vitae mi připomíná Horatiův citát - Blesky bijí do nejvyšších vrcholů. Jsem zvědav, kdy  proti němu započte standardní brněnské maloměstské tažení, zvláště když kandidát oznámil totální personální změny a naznačil i hypotetickou možnost zrušení činohry, což vůbec není od věci.

 No to mně potěš, na to jsem teda zvědavý. Zástupce odborářů divadla pan Mitáš už se kdesi vyjádřil způsobem pozor, pozor brachu. No bodejť, zdá se že dolce far niente v ND končí.  Ostatně zastupující ředitel a náměstek Janěk měl pokud vím také plány jak rozvířit stojaté vody, takže nový ředitel v něm bude mít slušnou oporu.Však taky diskuze na internetu k této zprávě jsou vedeny v tónu za který bych autory ztrestal zmrskáním.
Mimochodem pro Zdeňka Plachého je to velký comeback. Však taky od doby televizní rebelie udělal na rozdíl od jiných rychlíků zajímavý názorový vývoj.

A co napsali :
Zdroj: Mladá fronta DNES - Brno 4.7.2007
Čtyři roky řídil zlatou kapličku
Brno - Akademický architekt, scénograf a divadelní manažer. To vše je Daniel Dvořák, pravděpodobně budoucí ředitel Národního divadla Brno. Ze tří kandidátů jej včera vybrala odborná komise, jejímž doporučením se budou 16. července zabývat brněnští radní. "Jsem spokojený. Překvapila mě hloubka zájmu celé komise. O dění v divadle jsme vedli debatu na odborné úrovni," komentoval více než hodinový pohovor Dvořák, který v letech 2002 až 2006 vedl pražské Národní divadlo.

Zdroj: Mladá fronta DNES - Brno 4.7.2007

Stačilo poslat mnohastránkový elaborát s budoucími plány divadla a absolvovat odborný pohovor před čtrnáctičlennou komisí. A šéf brněnského Národního divadla je na světě.
"V komisi byly osobnosti z oblasti divadelnictví a umění z celé republiky, aby byla zajištěna nestrannost. A po pečlivém uvážení a vyhodnocení všech kritérií jsme vybrali Daniela Dvořáka," sdělila náměstkyně primátora Barbora Javorová. Na druhém místě skončil režisér Karel Drgáč a na třetím Karel Staněk. Akademického architekta, scénografa a manažera Daniela Dvořáka sice doporučila do funkce odborná komise, definitivní rozhodnutí má ale v rukou městská rada, která zasedá 16. července. V komisi zasedli také brněnští umělci. A dokonce budoucí konkurenti - ředitel Městského divadla Stanislav Moša či šéf Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý.
"Lidé z Brna znají zdejší kulturní scénu, podmínky i město. Mohou být ale zatížení, protože žijí na stejném malém písečku, proto byli v komisi také umělci odjinud. Bezva kombinace," libovala si Javorová, podle které nejde o střet zájmů, protože divadla si žánrově nekonkurují. A stejně smýšlí i budoucí ředitel. "Byl to chytrý tah. Je důležité, aby zástupci jiných divadel měli možnost se zúčastnit výběru a vznášet dotazy a zkoumat propracovanost programů, které jsem navrhl," myslí si Dvořák. Co udělá jako první krok, pokud dají radní na doporučení komise a zvolí ho šéfem divadla? "Nejdůležitější je začít pracovat v oblasti propagace, marketingu a komunikace s diváky. Divadlo potřebuje koncept, kam bude směřovat v budoucnu," myslí si Dvořák.
Po nástupu do funkce chce také hned jmenovat nové šéfy souborů.
"Nabízím velmi zajímavé mladé, talentované lidi. Lenka Dřímalová povede balet, Zdeněk Plachý činohru a dirigent Tomáš Hanus operu. Budou velkým přínosem," slibuje Dvořák.

Prošel divadly v Praze, Olomouci i Brně Daniel Dvořák vystudoval architekturu a scénografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a poté ve Vídni. Studijně navštívil také Spojené státy.
Od devadesátých let se živil jako scénograf v divadle v Olomouci, v Brně, spolupracoval také s Prahou. Na kontě má řadu návrhů pro operu i balet, věnuje se tvorbě pro film, televizi a také muzikálové produkce. Od roku 2002 vedl čtyři roky Národní divadlo v Praze.

Kdo vybíral ředitele
složení komise Barbora Javorová - náměstkyně primátora
Stanislav Moša - ředitel Městského divadla Brno
Petr Oslzlý - ředitel Centra experimentální divadla
Karel Mitáš - houslista Národního divadla Brno
Jaromír Talíř - náměstek ministra kultury (omluven)
Ivo Medek - skladatel (JAMU) Petr Kofroň - muzikant, skladatel
Zdeněk Černín - režisér
Vladimír Just - divadelní kritik
Josef Burda - brněnský zastupitel za ČSSD
Jasna Flamiková - brněnská zastupitelka za Stranu zelených
Jiřina Belcredi - brněnská radní (omluvena)
Vladimír Adam - Úsek sociálně kulturní magistrátu
Bohuslava Zámečníková -vedoucí personálního odboru magistrátu

A kdo je designovaný ředitel?

Vystudoval architekturu a scénografii u prof. J. Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, poté ve Vídni na Akademie der bildenden Künste u prof. L. Egga. Po studijním pobytu v USA začal pracovat jako divadelní, filmový a televizní scénograf. Dosud vytvořil více než 200 výprav doma i v zahraničí (Argentina, Francie, Itálie, Korea, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Švýcarsko).

V roce 1988 založil spolu s Jiřím Nekvasilem experimentální Operu Furore, o dva roky později byl jako intendant pověřen řízením Komorní opery Praha, kterou s Jiřím Nekvasilem reorganizovali na Operu Mozart. V roce 1998 byl jmenován intendantem Státní opery Praha a od 1. 7. 2002 je povolán na místo generálního intendanta českého Národního divadla v Praze.

Je scénografem a spoluautorem všech inscenací Opery Furore a většiny inscenací Opery Mozart (mj. Faust, Houslema do železa, Andy Warhol, The Best of Mozart, Figaro? Figaro!, Play Magic Flute, Don Juan Bastien). Podílel se zde nejen jako scénograf, ale i jako scénárista, libretista a autor režijních koncepcí. V roce 1992 spoluzaložil (s producentem Jiřím Heroldem) letní mozartovské stagiony ve Stavovském divadle a vytváří pro ně scénografie - Die Zauberflöte (1992), Cosi fan tutte (1993), La Clemenza di Tito (1995 a 2000), Le Nozze di Figaro (1996), Don Giovanni (1998).

S Národním divadlem v Praze spolupracuje od r. 1983 a vytvořil zde sedmnáct scénografií, mj. to byl Macbeth, Il Trovatore, Lucia di Lammermoor, Čert a Káča, Coppélia, Císař Atlantidy, Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem, Cosi fan tutte, Po zkoušce, Komik.

Státní opera Praha byla za jeho vedení nominována na prestižní Radokovu cenu v kategoriích divadlo roku a inscenace roku. Jako scénograf zde realizoval především světové premiéry - Bubu z Montparnassu E. F. Buriana (1999), Doriana Graye I. Steinera (2000), Faidru E. Viklického (2000), Die Physiker A. Pflügera (2000), Circus Terra T. Madsena ( v koprodukci s Den Norske opera Oslo - 2002), balet Golem Z. Matějů (2001), dále např. opery Der Freischütz C. M. Webera, Il Trovatore G. Verdiho, Polského Žida K. Weisse, The Fall of the House of Usher P. Glasse, Es war einmal A. Zemlinského. V zahraničí v poslední době vytvořil scénografie mj. pro Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky (1999 Palermo, 2000 Buenos Aires, 2002 Trier), Gazzanigova Dona Giovanniho (Hamburk 2001) a Mozartovu La Clemenza di Tito (Hamburg 2000), Die Soldaten M. Gurlita (Nantes 2002), Die Tiefland E. D'Alberta (Trier 2002).

Jako specialista na komplikované monumentální scénografie byl přizván ke spolupráci na dvou největších českých muzikálových projektech posledních let, Dracula a Monte Cristo.
Rozměrový protiklad těchto megaprodukcí tvoří jeho práce pro loutkový film a zejména loutkové divadlo. V roce 1991 spoluzaložil Národní divadlo marionet a je spoluautorem nejúspěšnější české divadelní produkce po roce 1990. Marionetové verze Dona Giovanniho (od r. 1991 více než 2 500 repríz a hostování ve Francii, Islandu, Itálii, Německu, Norsku, Polsku, Španělsku, Švýcarsku). Dále vytvořil pro loutky zmenšeninu barokního divadelního mechanizmu (v r. 1993 Zázračné divadlo barokního světa, Orfeo ed Euridice) a sérii českých národních pohádek (1995-1997). V roce 2002 spoluzaložil Muzeum loutek v Českém Krumlově. Řada jeho divadelních prací je zaznamenána Českou televizí (např. The Best of Mozart, Jenifer, Bubu z Montparnassu, Es war einmal, Orfeo ed Euridice, Macbeth, Play magic flute, Golem, Revizor, Dracula). Vytváří i scénografie zejména pro hudební televizní filmy (Signorina Gioventú, La Boutique fantastique, Evropská turistika, Odysseův návrat).

Svá díla vystavuje na samostatných i skupinových výstavách. Na Pražském quadrienale 1999 (největší světová přehlídka scénografie) obdržela česká expozice za jeho účasti hlavní cenu - Zlatou Trigu. Za divadelní scénografii roku 1999 obdržel v roce 2000 Cenu Alfréda Radoka. Jeho výtvarné řešení filmu Rebelové (režisér F. Renč) bylo nominováno ve své kategorii na Českého lva za r. 2001. V roce 2001 mu byla udělena Cena Masarykovy akademie umění za scénografické dílo. V roce 2002 byl francouzskou vládou jmenován Rytířem řádu umění a literatury (Chevalier de L´ordre des Artes et des Lettres).

A jak to bylo s jeho odvoláním v Praze ?

Odvolal ho ministr kultury Martin Štěpánek. Osudným se Dvořákovi staly výsledky hloubkové kontroly, kterou do divadla poslal ještě Štěpánkův předchůdce Vítězslav Jandák.
"Po zvážení jsem dospěl k závěru, že kontrola odhalila natolik závažné nedostatky, že vyžadují krajní řešení," prohlásil Štěpánek.

Daniel Dvořák Štěpánkovo rozhodnutí považuje za tendenční a zástupné. "Mohu jen opakovat, že žádné kontrolní zjištění neprokázalo systémovou chybu v řízení divadla," prohlásil.
"Vždy se jednalo o konkrétní pochybení, většinou formálního charakteru, která jsou navíc nyní urovnána. Odvolání na hodinu bych očekával v případě, že bych divadlo rovnou rozkradl, přitom ekonomické ukazatele divadla jsou v naprostém pořádku," uvedl.