Demokracie jako nástroj lůzy k legalizaci krádeží a potírání svobod
Ve společnosti je stále více lidí s nataženou rukou, než těch, kteří mají možnost do ní něco dát. Ve volbách tak logicky vyhrávají politici, kteří slíbí, že jedněm vezmou a druhým rozdají. Nejinak je tomu nyní na Slovensku, kde se výsledek voleb stal impulzem pro tento článek.
Vzít něco někomu násilím je za normálních okolností trestný čin. Za normálních okolností máte dokonce právo se bránit, máte právo o svůj majetek bojovat, za určitých okolností dokonce můžete, pokud ten, kdo Vás chce okrást, použije násilí, použít zbraň. A když i tak neustane a jeho útok na Vás brutálně sílí, můžete ho i zabít. Stačí však, aby se v současném pojetí demokracie dalo dohromady dost zlodějů s nataženou rukou, kteří jsou připraveni okrádat, stačí díky nim zasednout do parlamentu a vytvořit zákony a už tu máte legální způsob jak druhé obrat. Způsob, proti kterému není legální obrana, nemůžete o svůj majetek bojovat, nesmíte použít zbraň a musíte svůj majetek odevzdat jiným, aniž byste chtěli. Lůza tomu začala říkat solidarita, čímž vědomě zcela devalvovala pravý význam tohoto pojmu, když pravá solidarita je založena především na dobrovolnosti. Místo pokory a poděkování směrem k těm, kteří ze svého dávají, si na majetek a peníze jiných založila lůza dokonce právní nárok.
Naoko si můžete dělat, co chcete, ale musíte se vejít do lůzou stanovených pravidel a být povinně pod sankcí solidární s těmi, co buď nechtějí dělat nic, nebo jen tak naoko (tentokrát opravdu), aby se neřeklo, případně dělat pro stát v zaměstnání, jehož jediným cílem je jen posilovat a udržet jeho moc na lidmi. Můžete vydělávat, kolik chcete, ale čím více vyděláte, tím více Vám lůza solidárně legálně sebere. Ve skutečnosti nás současná podoba demokracie dovedla k nové totalitě, která je ve své podstatě ještě horší, než totalita otevřená. V otevřeně totalitním režimu stojí proti sobě vládnoucí parta proti zbytku občanů. Lůza skrze dosavadní formu demokracie povýšila totalitu na úroveň boje občanů proti občanům, zatímco ti zvolení nahoře z toho těží, stejně jako v totalitě otevřené, do vlastní kapsy. Ve volbách se pak k rozhodovací pravomoci dostanou nakonec zase jen zástupci ruce natahující lůzy, z čehož je více než zřejmé, že se pak nelze divit, že kradou i ti nahoře, ale ve velkém. Zatímco lůza dole natahuje ruce k těm, kteří mají možnost do nich něco dát, ti nahoře pak paradoxně pro lůzu tahají prachy i z ní, což už lůza není schopna vidět a přečíst, případně to toleruje, protože dokud kradou ti nahoře, bude moci lůza okrádat také - a proto také volí ty samé, ačkoli ví, že kradou.
Jak jsem napsal v úvodu, ve společnosti je zkrátka stále více lidí s nataženou rukou, než těch, kteří mají možnost do ní něco dát. Současná podoba demokracie jim pak dává do těch natažených rukou zbraň v podobě zákonů na legální okrádaní jiných. Současní politici navíc dělají programově všechno proto, aby bylo lůzy, tedy lidí vědomě a s jejich souhlasem závislých na státu, co nejvíce, protože jim umožňuje zůstat u moci. Jsem si však jist tím, že přijde den, kdy přes ty natažené ruce dostanou, zatímco ruce těch, co byli doposud nuceni ze „solidarity“ dávat, budou svírat něco jiného, než jimi vydělané peníze - a vyhrají. A víte, proč to tak dopadne? Protože lůza má ve skutečnosti naděláno v kalhotách a zdegenerovala v umění bojovat za svou svobodu. Už ji dávno nemá a ani netuší, co to je.






