..Tuším to byl Miloš Zeman, kdo před časem vypustil takovej rádobychytrej bonmot. Teda, von u toho vypustil i mámivej becherovkovej vobláček, ale ten vem čert. Jde vo tu myšlenku. Že prej každej národ má takovou vládu, takový představitele, jaký si zaslouží.

Mno, vono to zní děsně chytře a když tohle slyšíte, tak většina lidí přikyvuje, protože má pocit, že to tak je, ale já si myslím, že přesně tohle je jedna z těch falešnejch větiček, jedna z těch píčovin, kterejma nás naše milé smažky zásobujou už třetí dekádu.

Protože proč? Protože se mi nechce věřit, že jsme jako národ tak neuvěřitelný svině. Netvrdím, že česká kotlina je zaplněna samým beránkem božím, ale takový děsný kurvy, jak bysme podle toho vzorku nahoře měli bejt, prostě nejsme. A basta.

Ono je dobrý se vobčas zamyslet nad tím, co nám okolí servíruje. Pak by totiž nevznikaly různý nedorozumění, jako třeba nedávno na Vyšáku, kde, jak jistě všichni víte, se nedávno lehce po půlnoci pan Landa vyptával pár zrychtovanejch lidí, jestli maj v sobě mír a lásku, což dotyční nějak nedokázali pobrat, jelikož v sobě měli kýbl plzní a tři flašky citrusu a byla z toho taková jako potyčka, protože pana Landu zmámila negativní energie, jež z těch modelů vyzařovala a on se rozhod, že ji vyrychtuje. Tu energii. Mimochodem, co já vím ze svého barvitého brožovaného života, lepší se nacamranejch na nic neptat.

Možná se vám zdá, že se nějak odmlčel náš milý domestikovaný Pitomio, ale to je fakt jen zdání. Co víme, my od Hooka, opakuje si základní kroky s katanou, formuje družinu jihomoravských samurajů a hodlá uspořádat pravidelná setkání u hory Blaník, kde spolu se samuraji bude šustit suši, zatímco Víťa Vávra bude hrát na kytaru a deklamovat svůj megahit „Holka s citrónovou šťávou“.

Někdy mám pocit, že je celá republika na tripu a že máme nějakýho kurva špatnýho dealera. Chtělo by to změnit matroš, jelikož pozorovateli s odstupem se musíme jevit jako permanentně masopustně naladění šviháci, kteří v jakýchsi nepodařených historických kostýmech provádějí smělé a ironizující performance.

„Dobrý den, kozy ven. Rafinované prádelko Katky Průšové vám zrychlí tep.“Tenhle titulek jsem přečet a moc ho nechápu, jelikož mi na kozách a spoďárách paní Průšové nepřijde nic neobvyklého. Jak jsem se díval, i počet sedí. Pamatuju ale, že jsem byl kdysi v cirkusu Berousek. To je ten cirkus, kde chovali medvědy, co hráli ve filmu Šest medvědů s Cibulkou. Měli tam už posledního, protože ostatní zkrmili a mezi náma, moc se mi nezdálo, že by šlo vo medvěda, jelikož se tak nějak divně kinklal po manéži a spíš mi přišlo, že je v tej medvědí kůži zašitej pan Lipskej, kterej v tom filmu hrál hlavní roli.

No, a mimo těch medvědů maj Berouskovi i dcery a jedna z těch dcer předváděla drezůru kamerunskejch koz, který jsou porostlý srstí a trkaj a vona je měla zmáklý bezvadně a kozy za ní chodili jak hejno stájovejch pinčů a vona měla takovej kostým, kterej se asi srazil, takže jí všechno přetejkalo a já seděl hned u manéže, v lóži a vedle mne seděl jakejsi maník s náčrtníkem a horečně si to celé skicoval a pak se ke mně nahnul a povídá „to jsou kozy, co?“ a z koutku huby mu visela taková nechutná oprať a musím vám říct, že mi zkazil celej uměleckej dojem, kterej jsem zrovna začínal nabejvat. Nicméne onen šampón zrychlenej tep měl, to jo, jelikož pak pro něj přijela záchranka a klika byla, že cirkus stál naproti Thomayerce na tom nezastavěným place, takže to lapiduši měli na koronárku blízko. Tenkrát jsem poprvé poznal nefalšovanýho zoofila – kardiaka.

Včera večer jsem sem dal momentku z natáčení Ordinace. Ne že bych se nějak vytahoval, je to malá role oduševnělého katolického kněze, ale spíš jen abyste viděli, že jsem úplně normální, stejně jako jsi ty, nebo ty.

Dnes bude chcát. Ale jen tak drobně, skoro nepovšimnutelně. Bude prostě fajn.

To je vše.