Dokument Šmejdi, který momentálně sklízí úspěchy v kinech i médiích, odhaluje leckdy brutální praktiky takzvaných "předváděcích akcí" pro seniory. Nicméně pracuje s podobnou manipulací, jakou odsuzuje u těch bezskrupulózních prodejců.

Vydal jsem se po nějaké době do kina, abych pořád jen nestahoval nekvalitní videosoubory ze serverů tomu určených a přispěl nějakou tou korunou na naše mladé, nezávislé a talentované umělce. Na dokument Šmejdi, který natočila právě taková dokumentaristka Sylvie Dymáková, jsem byl upřímně zvědavý. Pravdou ale je, že ačkoliv se mi dokument docela líbil a myslím, že je přínosné odhalovat praktiky oněch "šmejdů" o kterých film je, přestože bych ho svým čtenářům (a jejich prarodičům) doporučil, tak jsem několikrát během filmu měl chuť z kina odejít, a nebylo to proto, že bych nesnesl na vlastní oči vidět, jak se ti sráči s jihomoravským přízvukem chovají k těm milým babičkám a dědečkům.

Dokument je totiž zároveň obžalobou "kapitalismu", demokracie a polistopadového systému vůbec. Předváděcí akce a týrání seniorů jsou, jak nám autoři sugerují, jeho průvodní znaky. A léčba tohoto neduhu je jaká? Samozřejmě utahování šroubů.

Uvědomíme si to už při první sekvenci filmu, kde kamera zabírá detail vrásek a roztřesené brady seniorky, která říká něco v tom smyslu "dřív bylo všechno tak nějak lepší, měli jsme se rádi, ale pak přišla ta sametová revoluce a všechno začalo bejt už jen o penězích..."

Jistě. Zlatý komunisti, za nich nikomu nikdo nic nezáviděl, protože všichni měli kulové a nikdo nám nevnucoval čínské haraburdí za statisíce.

Do expozice filmu nás dále uvádí vemlouvavý hlas Ondřeje Vetchého, zapáleného to bojovníka proti komunismu za socialismus s lidskou tváří. Několikrát nám zopakuje, že "toto je daň za demokracii" a že "bohužel žijeme v kapitalismu, takže se takovéhle věci zkrátka dějí a dít budou".
Odbočka pro Ondřeje Vetchého a autory scénáře: v kapitalismu nežijeme ani náhodou. Sám nevím, jak tenhle přeregulovaný, socialistický český hybrid nazývat, ale "kapitalismem" rozhodně ne.
Dále v dokumentu vystupuje hezká mladá psycholožka, která mluví poměrně rozumně, a pak právník, jehož jméno jsem v životě neslyšel, ale "pobavil" mě snad nejvíc.
A to ve chvíli, kdy upře svůj pohled do kamery a rozhodným hlasem, který je podbarven dramatickou hudbou, zaburácí: "Při sledování tohoto dokumentu jsem si uvědomil, jak je nutné REGULOVAT TUTO SPOLEČNOST ZÁKONY!"
Ještě že řekl to poslední slovo, jinak bych si myslel, že chce půlku lidí vyvraždit, aby se z nich náhodou nestali šmejdi, co týrají důchodce. Dikce toho pána by takovému záměru i odpovídala.
Odbočka pro pana právníka: další regulace, příkazy, zákazy a zákony jsou k ničemu. Slušné lidi buzerují a "šmejdi" je vždy budou umět obejít.

Nemohu se nicméně na autorku zlobit. Ona možná ani nechce manipulovat. Ona to takhle cítí. Devadesát devět procent lidí nějak existujících ve filmovém průmyslu, studentů FAMU a dalších uměleckých fakult, jsou přesvědčenými levičáky. Ani to jinak nejde: od útlého mládí jim jejich středo- a vysokoškolstí politruci vymývají jejich dredaté hlavy marxistickými tezemi, před kterými není úniku. Za všechny naše i globální světové  problémy může kapitalismus, trh, liberální demokracie, kupónová privatizace, opoziční smlouva, Klaus a McDonaldy. O jiné dokumentaristce, Erice Hníkové, jsem už dřív psal jako o zapálené bojovnici proti americkému radaru, která si v Novém prostoru skvěle notovala se soudruhem Vojtěchem Filipem. Dokumentaristka Linda Jablonská, která točila film Kupředu levá, kupředu pravá, se zase v rozhovorech svěřovala s tím, že jí mladí komunisté přišli "tak nějak sympatičtější" než mladí konzervativci. Co na tom, že uctívali masové vrahy.

Nechutnosti, kterých se tihle "předváděči" dopouštějí na seniorech, rozhodně nejsou symptomem liberální demokracie a tržního prostředí. Neslyšel jsem o tom, že by tento fenomén bujel v okolních zemích, mám dokonce dojem, že specifická česká vyčůranost je pro tyto praktiky dokonalým podhoubím. Tihle chlápci jsou přímými potomky veksláků, socialistických pinglů a taxikářů, kterým se před listopadem 1989 žilo velmi dobře.

A teď to hlavní: nejvíce na vině je krize hodnot a zpřetrhání rodinných vazeb, které zapříčinili nejvíc ti, kdo tu od roku 1948 budovali nové a lepší zítřky. Socialističtí plánovači vyhnali dvacetileté děti z venkovských stavení do městských králíkáren, kde jim za příslib státního příspěvku přikázali vyrábět další budovatele socialismu. Rodinná pospolitost, tak klíčová v tomto případě, přestala existovat. Dospělí se dnes nepostarají o své staré a nemohoucí rodiče - nemůžou, platí nehorázné daně, které jim mimochodem zvyšují i nominálně "pravicové" vlády. A o destrukci rodiny jako takové se nejvíce pokoušejí současní neomarxisté a příslušníci New Left, ke kterým se lidé typu slečen dokumentaristek alespoň myšlenkově hlásí.
Není tedy vůbec divu, že se samotou trpící senioři stávají závislými na pochybných akcích tohoto typu. Na nich totiž nejsou sami.

Krásně to bylo vidět v tom dokumentu, kde si plačící důchodci stěžují, jak na ně ti předváděči byli hnusní, sprostě jim nadávali, někdy je i bili, nutili jim šunty za statisíce - a na příští "zájezd" pak jedou znovu. Dokonce se na něj těší.

Místo žalování na demokracii bychom měli všichni dělat něco právě s tímhle.

http://www.nekorektne.com/2013/04/dokument-smejdi-ktery-momentalne-sklizi.html