Málokdy se mi poštěstí, že bych si přečetl komentář novináře Jindřicha Šídla (není v tomto ohledu mezi českými novináři žádnou raritou) bez toho, aby postrádal kritickou poznámku dobírající Václava Klause.

Červencová výprava českého prezidenta do Austrálie poskytla komentátorovi Šídlovi "novou munici".Málokdy se mi poštěstí, že bych si přečetl komentář novináře Jindřicha Šídla (není v tomto ohledu mezi českými novináři žádnou raritou) bez toho, aby postrádal kritickou poznámku dobírající Václava Klause. Červencová výprava českého prezidenta do Austrálie poskytla komentátorovi Šídlovi "novou munici". 

Pro Hospodářské noviny sepsal komentář Jak jsem potkal klokany (zápisky Václava Klause), ve kterém se pokusil parodovat prezidentovy cestovatelské postřehy. Ovšem zatímco si Jindřich Šídlo dělal z cesty Václava Klause do Austrálie a z jeho spisovatelských aktivit srandičky, věnoval se český prezident důležitějším tématům. Rozepsal o nich na stránkách jednoho českého deníku (z jistých důvodů nemám v úmyslu mu dělat reklamu) a na svém osobním webu. Jelikož se obávám, že tato informace by mohla v záplavě těch nepodstatných (třeba o tom, jestli český prezident v Austrálii prošel nebo neprošel bezpečnostním rámem) běžnému čtenáři uniknout, dovolím si na tomto místě Klausův postřeh citovat."Při mé večerní přednášce o globálním oteplování posluchači souhlasně kývali na mé věty, že nejde o klima nebo teplotu, ale o lidskou svobodu. Na první stránce dnešního vydání deníku The Australian je karikatura tryskem běžící australské ministerské předsedkyně, která má v ruce zákon o uhlíkové dani (hlavní současné téma v Austrálii) a na otázku reportéra: „Proč takový spěch?“ odpovídá: „Blíží se konec světa.“ On to bohužel není jen vtip.Návrh nového zákona vytváří instituci „regulátora čisté energie“, kterého deník označuje za „uhlíkového policajta“. Podle tohoto zákona bude mít tento policajt právo vstupovat bez omezení do prostorů všech firem, prohlížet všechny činnosti ve firmě, prohlížet (a kopírovat si) všechny dokumenty, které uzná za vhodné. Jakékoli podvádění při údajích o emisích CO2 mohou být potrestány až deseti lety vězení a pokutou více než milión dolarů. Uhlíková daň bude 23 dolarů na tunu emisí CO2. Bývalý ministerský předseda (dnešní ministr zahraničí) Kevin Rudd ve stejných novinách říká, že Austrálie toto všechno musí udělat, aby se stala příkladem pro celý svět. A tady už přestává legrace."Tolik Václav Klaus, s jehož poslední větou musím souhlasit. Legrace přestává. Ještě nedávno si ze "zelené policie" dělala srandu ve svém reklamním videospotu automobilka Audi. Zelení policisté, v reklamě nemilosrdně likvidují a trestají každý náznak nevhodného neekologického jednání. Pointou je, že z kolony kontrolovaných aut může bez újmy odjet pouze řidič s vozem Audi, protože to splňuje ekologické normy. Tolik reklama. Nyní se na příkladu australské reality, která se má stát příkladem pro celý svět, ukazuje, že to všechno nebyla nadsázka, ale smutné proroctví.Očekával bych, že informace o vytváření nových nesmyslných a svobodě nebezpečných institucí se ke mne dostanou nikoli prostřednictvím českého prezidenta, ale novinářů. Chápu ovšem, že pokud redakce českých novin mají ve svých řadách lidi, jejichž úkolem je trávit celé dny kritikou, pomluvami a zesměšňováním Václave Klause, pak jim na taková témata jako je plíživý nástup ekofašismu, nezbývá čas. Mně zase nezbývá nic jiného než si vypůjčit Šídlův ironický slovník a říci: "Myslím, že bychom se nad tím měli všichni zamyslet."Pro Hospodářské noviny sepsal komentář Jak jsem potkal klokany (zápisky Václava Klause), ve kterém se pokusil parodovat prezidentovy cestovatelské postřehy. Ovšem zatímco si Jindřich Šídlo dělal z cesty Václava Klause do Austrálie a z jeho spisovatelských aktivit srandičky, věnoval se český prezident důležitějším tématům. Rozepsal o nich na stránkách jednoho českého deníku (z jistých důvodů nemám v úmyslu mu dělat reklamu) a na svém osobním webu. Jelikož se obávám, že tato informace by mohla v záplavě těch nepodstatných (třeba o tom, jestli český prezident v Austrálii prošel nebo neprošel bezpečnostním rámem) běžnému čtenáři uniknout, dovolím si na tomto místě Klausův postřeh citovat.

Uhlíkový policajt

"Při mé večerní přednášce o globálním oteplování posluchači souhlasně kývali na mé věty, že nejde o klima nebo teplotu, ale o lidskou svobodu. Na první stránce dnešního vydání deníku The Australian je karikatura tryskem běžící australské ministerské předsedkyně, která má v ruce zákon o uhlíkové dani (hlavní současné téma v Austrálii) a na otázku reportéra: „Proč takový spěch?“ odpovídá: „Blíží se konec světa.“ On to bohužel není jen vtip. Návrh nového zákona vytváří instituci „regulátora čisté energie“, kterého deník označuje za „uhlíkového policajta“. Podle tohoto zákona bude mít tento policajt právo vstupovat bez omezení do prostorů všech firem, prohlížet všechny činnosti ve firmě, prohlížet (a kopírovat si) všechny dokumenty, které uzná za vhodné. Jakékoli podvádění při údajích o emisích CO2 mohou být potrestány až deseti lety vězení a pokutou více než milión dolarů. Uhlíková daň bude 23 dolarů na tunu emisí CO2. Bývalý ministerský předseda (dnešní ministr zahraničí) Kevin Rudd ve stejných novinách říká, že Austrálie toto všechno musí udělat, aby se stala příkladem pro celý svět. A tady už přestává legrace."

Tolik Václav Klaus, k jehož poslední větě se musím vrátit. Legrace skutečně přestává. Ještě nedávno si ze "zelené policie" dělala srandu ve svém reklamním videospotu automobilka Audi. Zelení policisté, v reklamě nemilosrdně likvidují a trestají každý náznak nevhodného neekologického jednání. Pointou je, že z kolony kontrolovaných aut může bez újmy odjet pouze řidič s vozem Audi, protože to splňuje ekologické normy. Tolik reklama. Nyní se na příkladu australské reality, která se má stát příkladem pro celý svět, ukazuje, že to všechno nebyla nadsázka, ale smutné proroctví.

Očekával bych, že informace o vytváření nových nesmyslných a svobodě nebezpečných institucí se ke mně dostanou nikoli prostřednictvím českého prezidenta, ale novinářů. Chápu ovšem, že pokud redakce českých novin mají ve svých řadách lidi, jejichž úkolem je trávit celé dny kritikou, pomluvami a zesměšňováním Václave Klause, pak jim na taková témata jako je plíživý nástup ekofašismu, nezbývá čas. Mně zase nezbývá nic jiného než si vypůjčit Šídlův ironický slovník a říci: "Myslím, že bychom se nad tím měli všichni zamyslet."

http://numerato.blog.idnes.cz/c/203170/Ekofasismus-nad-kterym-by-se-mel-nejen-Jindrich-Sidlo-zamyslet.html