Nejdelší dovolená mého života jak co se týká délky pobytu, tak délky přepravy. Zklamání z toho, že jsem neviděl co jsem chtěl (kladivouny), neb byli jinde. Na druhé straně radost z toho, že jsem si užil potápění s jiným snovým tvorem, s mantami, i když viditelnost nebyla zas až nejlepší. Odpočinek vyšel dost dobře, potápěčská parta standardně dobrá, mobily tam nefungovaly, co chtít víc.

Až zpracuji fotodokumentaci, dám asi do fotogalerie pár kousků. Mám pár snímků, se kterými se mohu zúčastnit na podzim soutěže UW fotografie, především pak makro z nočního ponoru kde jsem více než hodinu fotografoval t.zv. Mandarin fish.Jednu ukázku jsem dal na závěr tohoto mého přihlášení se  k normálnímu životu.
Po 24 hodinové zpáteční cestě jsem sice v pátek šel do práce a v sobotu na bál, zato v neděli jsem se zřítil do postýlky a celou jsem ji prospal, pročetl stoh novin, projel síť a konstatuji : možná lepší kalné vody 30 metrů pod hladinou, než kalné vody zdejší politiky a pronikavé zaprděnosti některých jedinců. Postupně se vrátím k některým faktům, která jsem při zpětném čtení uznal za vhodné komentovat byť zpětně. Pro radost mých fandů a pro naštvání mých nepřátel.

P.S. Jako typickou ukázku zdejšího prostředí uvádím, že jeden z mých potápěčských kamarádů a shodou okolností člověk, který se ve stejnou dobu jako já potápěl  v destinaci vzdálené od té mé několik tisíc kilometrů, byl vyhlášen vítězem jisté soutěže na magistrátní zakázku. Po návratu byl kontaktován jistou novinářkou s dotazem, zdali se tam potápěl se mnou. Tak takové otázky už zavání stihomamem. Proč se nezeptala třeba radního Zlatušky? Ten se totiž v této zakázce angažoval .
Zde Mandarin Fish