Tuž posluchejte, co vam včil povim. Nebudete temu věřit, ale nemame s nima problemy enem doma v Československu. Su aji tady v Syriji. A su s nima ty same problemy jak u nas.

A možna eště větši, bo tady jim dovolili se přemnožit. Podate jim prst, uklovnu vam celu ruku.

Na první pohled nevypadaju zle, skoro su sympatyčti. Vykračuju si po naměsti, shromažďuju se na každem rohu, ti nejbachratějši  maju vyhražene místo okolo stanku s mistni parodyji na Mekdonald. Nevypadaju zle, ale nasledky jejich přitomnosti su hrozne. Humus, špina, nepořadek. Nikdo nema silu to po nich uklizet, člověk v tym humusu musi šmatlat.

Vypadaju, jak kdyby tu byli už před Kristem, ale není to pravda. Před tim, než se začali nezřizeně množit, tady bylo vice druhu a barev. Ty slabši druhy odpadly a žiju kajsik na předměsti. Centra měst patři už jen bachratym holubum. Brabca neuvidiš. Zustali jen oni. Ale domorodci si za to možou sami. To oni je pustili na svuj prah a do svého domu. To oni zmizeli na venkov a centrum přenechali uřednikum a jim. Dokonce je chovali na okrasu. A hlavně je živili. Dodnes je živi, i když vidi, kam to všechno vede. Puvodni pestra populace zmizela, zustali jen oni. Zebrali slabšim obživu, zasvinili hlavni ulice i naměsti, niči dlažbu aji historicke baraky...

A my jim to všechno tolerujeme a chovame se, jako kdyby to nebyla naše starost. Přitom roznaši parazity a nemoci široko daleko. Co s tim? Střilat se to nemože, zme přece humanysti. Odchytat a vyvezt kajsik za město nepomože, vždycky se vrati. Není řešeni. Aspoň si to uvědomme a nepodporujme je! Nekrmme je svojim vlastnim žradlem! Duchodci breči, že nemaju co do huby, ale na každem naměsti vidite dědka, jak jim sype zrni! Přitom holubi su jedna z nejagresivnějšich ras v přirodě! Jedině holub dokaže zabijet bez potřeby obživy, jen tak, pro potěšeni.

Su natočene ukazky, jak dva holubi uklovali jineho, kery seděl mezi nima. Jen tak, pro potěšeni. Cosik takeho nedokaže zrobit žadne jiné zviře. Jen holubi … a člověk.

http://vetvicka.blog.idnes.cz/c/79436/S5-Hlavne-nekrmit.html#t2