Otevřu ráno noviny a čtu. V Rovnosti nevěřím vlastním očím. Bývalý náměstek Holík horlí, volá po cenzuře v městském měsíčníku Metropolitan. Tuto snahu skrývá za mravní rozhořčení. A buďme rádi za letopočet 2007. Být to dřív - kdoví,kdoví. Pranýř přinejmenším, taky právo útrpné a možná hranice. 
To tak. psát básničky o bukvicích. To je církevní tabu. Jak jsem kolegu poznal, jde o typ, kterému se říká suchar.
A navíc suchar na bývalého radního buď neinformovaný, nebo dělající neinformovaného. Jeho výzva redakční radě ve které dříve sedával se musí minout účinkem. Proč? Protože red.rada se zabývá výhradně svojí polovinou Metropolitanu. Co si do zbytku za své peníze dává vydavatel je jeho věc. Ostatně za ty peníze které mu město platí bych já ty noviny nevydával. Natož abych mu do toho kecal. Nevím proč, napadá mne jedna básnička:
O Jezuitech
Mel in ore,
verba lactis,
fel in corde,
fraus in factis ( Walhter 14 577)
Překlad:
Na jazyku med,
slova jako sníh,
v srdci chová jed,
klam je ve skutcích.
Jak vypadá inkvizitor