Ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret o pozastavení ruské účasti na smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE). Smlouva stanoví maximální hranice konvenční výzbroje v Evropě - počty tanků, obrněných vozů či vojenských letounů. Fakticky tzak Rusko neuznává limity na počty svých konvenčních zbraní.

A jak je v těchto krajích zvykem, řečeno s Leninem, je zde spousta užitečných idiotů, ať už z iniciativy Ne základnám, nebo nově jakási intelektuálská padesátka.

Na webové stránce Ne základnám Brno najdete tento text  "dopisu ústavním činitelům" s výzvou k podpisu. V záhlaví stránky je napsáno:
Kam vkročí noha cizího vojáka, tam končí svoboda.

Kdyby nohy cizích vojáků nevkročily do nacistického Německa, vládli by tam dnes pohrobci Adolfa Hitlera.
Kdyby Američané neporazili japonský fašismus, žila by pod fašistickou okupací půlka Asie.
Člověk, který vymyslel tento slogan, buď musel přijít o soudnost, anebo má nějaké prapodivné úmysly. Rád bych ho poznal. Pak bych se ho zeptal, jak si myslí, že by přítomnost roty (nebo kolika) amerických vojáků, obsluhy radaru v Brdech, zkrátila jeho svobodu. V čem konkrétně? Co by pak musel dělat, zatímco dnes to dělat nemusí? Navíc, co je to "cizí voják". Jsme členský stát NATO. To je organizace, která zajišťuje kolektivní bezpečnost. Předpokládá se automaticky, že její činnost bude multinacionální. Vojáci NATO pořádají pravidelná cvičení v našich vojenských prostorech, tedy nohy cizích vojáků u nás jsou přítomné velmi často, a je to správné. V čem tyto nohy omezují svobodu toho pána nebo té paní, kdo vymyslel onen slogan? A na webové stránce takto uvedené vystavují svá jména profesor Kohák, zpěvačka Kubišová, režiséři Kačer a Troška a taky spousta dalších lidí, která zatím podle jména asi mnoho lidí nezná.
Takže ta otázka Václava Klause, zdali výzva znamená diskusi nebo negaci, ta je snadno zodpověditelná. Je to prostě negace naší účasti na kolektivní obraně.

A jak napsal Bohumil Doležal :
Dopis má svou zvláštní váhu právě tím, že ho podepsaly osobnosti. Co to vlastně znamená osobnost a jak se člověk osobností stává? Odpověď je jednoduchá: je to příslušník elity národa (něco podobného, jako dřív šlechta, ale tentokrát legitimně vybraná) a tou se stává na základě určitých těžko popiratelných dovedností (např. umí velmi vysoko skákat na lyžích a dělat přitom ve vzduchu kotrmelce, nebo předstírat v televizi, že je vynikajícím ortopedem, tak důvěryhodně, že jej pak diváci bombardují žádostmi o chirurgický zákrok). Tím získává nárok vyjadřovat se k závažným otázkám, které hýbou společností, a protože je osobnost, z hlušiny se přitom jako v pohádce stává zlato a diamanty.

Posuďte sami. Představte si, že by Vás na ulici zastavila dejme tomu stará Blažková a řekla vám na téma americká základna: „Vystavujeme se tomu, že ze všeho tady zbude naprostá destrukce. Stačí jedna bomba a jsme na placku.“ Patrně byste ji odbyli s tím, že jde o zařízení, které má těm „bombám“ bránit, aby nás jen tak jednoduše zplacatily. Dále byste jí třeba nabídli, aby si představila Winstona Churchilla v okamžiku, kdy se ujímá premiérské funkce, jak sděluje národu: „stačí jedna bomba a jsme na placku.“ Jenže pozor: zde ve skutečnosti nemluví stará Blažková, nýbrž filmová režisérka Chytilová - a rázem se výrok jeví docela jinak.

Nebo: stará Blažková prohlásí: „Radar není zbraň, a pokud bude fungovat jako hráz proti teroru, jsem pro. Ale musí o tom rozhodnout lidi.“ Patrně byste jí bez obalu vysvětlili, že blábolí: hráz proti teroru ano, ale v žádném případě to nesmí být zbraň! A taky předpoklad, že politici nejsou lidi, je i při současné špatné pověsti této profese přece jen trochu přehnaný. Jenomže zde zase nemluví stará Blažková, nýbrž zpěvačka Marta Kubišová.

A do třetice všeho dobrého: „Naši představitelé, které jsme si zvolili, příliš důvěry nebudí.“ Staré Blažkové bychom vysvětlili, že nejlepší bude, když půjde domů, zamkne se do komůrky a bude se stydět, jak špatně to volila. Ona totiž zjevně žije ve světě voleb 1948 – 1989. Problém je, že autorem výroku je osobnost, režisér  Jan Kačer.

Představme si, jak beznadějným by se stal náš svět, kdyby se změnil v orwellovskou hospodu, kde sedí osobnosti s námi obyčejnými čičmundy a pomalu se už nedá poznat, kdo je osobnost a kdo ne. Oč víc pozoruhodných a autoritativních soudů by se náhle změnilo v naprosté hovadiny, jako zlato a drahé kamení v šutry v pěkné básni K. J. Erbena!

Bush už radar vyřešil

Myslíte, že radar v Brdech je opravdu jen proti Iráku? Proč by Putin tak řádil?